Jak dál ve Státním zastupitelství
John Bok
Náprava poměrů ve státním zastupitelství bude dlouhodobý proces. Spolek Šalamoun získává své poznatky o činnosti státního zastupitelství převážně na straně obhajoby a jako soustavně odmítaný stěžovatel. Náš pohled je odlišný od přesvědčení státních zástupců o jejich neomylnosti. K napsání článku mě přiměla řada událostí. Jako červená niť se jimi vinuly silácké řeči ministra nespravedlnosti Jiřího Pospíšila o nutnosti odvolat nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. Na ně pak navazovaly jeho úvahy o nutnosti novelizovat zákon o státním zastupitelství. Další vyostření vztahů přinesl otevřený dopis ministrovi nespravedlnosti státní zástupkyně OSZ Jablonec n.N. Věry Novákové.
Znepokojivý obraz poměrů ve státním zastupitelství dokreslily dva soudní procesy: pokračující řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti exprokurátorce Marii Benešové a kárné řízení s místopředsedou Nejvyššího soudu ČR Pavlem Kučerou. Procesy spolu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 1.října 2009 ke stížnosti ministryně Daniely Kovářové pro porušení zákona ve prospěch i neprospěch obv. Jiřího Čunka a Petra Hurty jsou zdrojem poznatků, jež líčí soustavu státních zastupitelství jako nespolehlivou instituci. K tomu přistupují poznatky o různých případech podivně zastavených trestních řízení proti VIP obviněným. Novelizace zákona o státním zastupitelství je nutná. Stav státního zastupitelství ale opodstatňuje reformu jdoucí až ke kořenům a zahrnující i nepopulární kroky.
Jiří Pospíšil zdůrazňuje potřebu posílit nezávislost státního zastupitelství. Působí to dojmem vzkazu veřejnosti, že by nedošlo k nehoráznému zásahu státních zástupců do kauzy Jiřího Čunka, kdyby se Renata Vesecká nemusela obávat odvolání. Státní zastupitelství je orgán moci výkonné, advokát státu, zastupující jeho zájmy především v trestním řízení. Proto musí fungovat v podmínkách jasně vymezených vztahů podřízenosti a nadřízenosti. Současně je nutné upevnit vliv nejvyššího státního zástupce směrem dovnitř soustavy státního zastupitelství. Častým zlozvykem je nevyužívání pravomoci přenesením rozhodování takovým způsobem, že pak stížností napadený orgán kontroluje sám sebe. Sporný je také způsob začlenění státního zastupitelství do soustavy orgánů činných v trestním řízení. Dominance státního zastupitelství v trestním řízení odporuje československým právním tradicím. Tradiční systém ovládání přípravného řízení soudem téměř nemá pamětníky a jeho obnovení si zvláště mladí právníci nedovedou představit. Je proto na místě o něm přemýšlet a pokusit se podrobit aspoň některé dílčí úkony přípravného řízení dohledu soudu.
Navrhuji zavést právo policie, poškozených a nejvyššího státního zástupce napadnout zastavení trestního řízení podle §172 odst.1,2 trestního řádu soudní žalobou. Je žádoucí posílit postavení poškozených ve vztahu k státnímu zastupitelství. Dalším problémem k řešení je systém vnitřní kontroly a vyřizování stížností. Nehorázností je zvyk „přehodnotit“, ve skutečnosti překroutit, návrh na zahájení kárného řízení na podnět k vykonání dozoru nebo dohledu nad nižším stupněm soustavy.
Závady při vyřizování stížností a kárných návrhů nelze účinně řešit uvnitř soustavy státního zastupitelství. Považuji za nezbytné zřídit nezávislý orgán s právem vyšetřování a veřejné žaloby.
Odchod Renaty Vesecké z funkce nejvyšší státní zástupkyně a možná i některých jejích podřízených považuji za nezbytný. Je ale jen okrajovou částí problému personálního obsazení státního zastupitelství obecně a míst vedoucích státních zástupců zvlášť. „Staří zasloužilí soudruzi“ stále drží velkou část vedoucích funkcí.
Chválím Jiřího Pospíšila za podporu záměru na zavedení pevného funkčního období nejvyššího státního zástupce. V novém zákoně je třeba věnovat důkladnou pozornost vymezení vztahu základních práv státních zástupců podle Listiny základních práv a svobod ke služební kázni. Porušení zákazů a povinností, uložených v §24, zvláště v odstavcích 2 a 4 zákona č.283/1993 Sb. o státním zastupitelství, pokud by k němu došlo při hromadném vystoupení, by mělo být hodnoceno jako závažné kárné provinění.
V návaznosti na novelizaci zákona o státní zastupitelství by bylo žádoucí provést revizi tzv. pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce. Z vnitřních předpisůby měly zmizet takové formulace vyhodnocení důvodnosti trestních oznámení proti soudcům a státním zástupcům, jež mají praktický účinek jejich vybavení trestněprávní imunitou.
Úplný text je k disposici na www.spoleksalamoun.com a v č.11 měsíčníku Trestní právo.