Ani ve stavu nejsilnějšího deliria mě nenapadne kohokoliv odsuzovat k smrti
Jaroslav Polanský, zástupce šéfredaktora Parlamentních listů
Reakce na článek "Tytlitátová byla „pouhou“ poskytovatelkou lidí určených k likvidaci"
Dobrý den, paní Haslingerová, tímto se veřejně a dobrovolně hlásím do seznamu "klerofašistů, kleronacistů, lefebristů a příznivců diskriminace v ČR", který sestavila jakási zfetovaná a ožralá existence ve stavu poloviční nepříčetnosti. Nepatřím sice objektivně ani do jedné z vyjmenovaných skupin, kdyby mě však tato dáma znala, jistě by mě pod vlivem svých "idejí" či dokonce něčeho ještě intenzivnějšího do svého pořadníku ráda zavedla. Můj redakční kolega Lukáš Petřík už tam je, tak ať mu tam není smutno.
Je mi úplně jedno, za jakých okolností daný "dokument" vznikal. Je pouze nad slunce jasné, že volnou parafrází slov pana prezidenta jde o něco, co se v naší zemi nemělo stát. Vždy jsem si upřímně vážil všech ryzích sociálních demokratů či jinak rozumně levicově smýšlejících lidí a nikdy jsem se naopak netajil svou nenávistí ke komunismu, anarchismu všeho druhu, levicovému ekologismu a jiným radikálně levicovým proudům.
A nabízím malou příhodu: do mé kanceláře nedávno vešel kolega v tričku s potiskem Che Guevary. Ačkoliv jsem klidný člověk, seřval jsem ho tak hlasitě, až jsem se sám divil. Hájil se, že přeci o nic nejde, Che Guevara je dnes přeci běžným prvkem módy i u lidí, kteří v žádném případě nechtějí obdivovat masové vrahy. Kontroval jsem, že pokud je dnes módní exponovat své politické smýšlení do krajních pólů jeho zaměření (třebaže ve skutečnosti tomu tak vůbec není), objevím se brzy já oblečen do trička s Pinochetem, Francem či Salazarem.
Nemám zapotřebí se takto zesměšňovat, ale jako experiment by to jistě nebylo špatné. Asi bych byl označen za asociála, blázna a opici bez mozku a byla by to pravda - stejně jako je pravda, že obdivovatelé Che Guevary, Stalina, Maa Ce-tunga a podobných "klenotů" radikálního levičáctví jsou rovněž asociálové, blázni a opice bez mozku. Jen se to říká jaksi méně.
Já to říkat budu. Ale ani ve stavu toho nejsilnějšího deliria mě nenapadne kohokoliv v myšlenkách odsuzovat k smrti. Takoví totiž my konzervativci nejsme. S pozdravem Jaroslav Polanský