Naše zem potřebuje morální a duchovní obrodu

Ivana Haslingerová

Přišla mi do redakce nečekaná reakce na podle mne naprosto nevinný a poklidný článek "Želivské kulturní léto". Protože se týká závažného problému, vztahu našich občanů k církvi, rozhodla jsem se na ni odpovědět podrobněji. Jedná se o následující dopis předsedy Unie karikaturistů Josefa Kobry Kučery: "Ahoj Ivanko, nevím, zda jde o totéž, ale v době své předdůchodové novinářské činnosti jsem psal reportáž o tom, že v rámci restitucí 4 mniši řádu, jehož jméno jsem zapomněl (a svoje články si nearchivuju) dostali zpátky klášter v Želivu, kde byl stacionář, nebo jak se to jmenuje, pro těžce postižené a nevyléčitelné lidi. Půl Želivu bylo v tom ústavu zaměstnáno, aby se staralo o téměř 300 lidí. Byli, ti nemocní, ne 4 mniši, bez jakýchkoliv skrupulí vystěhováni a dlouho se hledaly náhrady, kam je po deseti, dvaceti umístit, od Čech po Moravu. Rozhovor mi kdokoliv z michů odmítl, vikář mě nepřijal a biskup mě odkázal na mluvčího, který mi řekl, že mi do toho nic není, že restituce je daná soudem. Nevím, zda jsou u nás dva Želivy se strarými kláštery, ale pokud se jedná o ten, který jsem navštívil já, tak, kdybych nebyl hodně nemocný, bych se tam na tu veselici vypravil s tranparentem: "Bijte mnichy!" Nepočítám, že to otiskneš, protože publikuješ jenom kladné články o Klausovi a kritiky článků, které jsou proti Klausovi. Navíc si nemyslím, že je to světoborné, ale Tvoje Fragmenty čte spousta lidí, tak mě mrzí, že se tam objeví pochvalná reklama na Želiv. Jaký Želiv? Ten, který patří 4 mnichům? Ten který patří 250 kvalifikovaných doktorů a sester, kteří dělají kdoví co, nebo už se přestěhovali, protože přišli o své zaměstnání? Želiv těch rozprášených lidí, kteří umírají (ale spíš už umřeli) v nových "domovech" bez personálu, který považovali za svoji rodinu? V době restituce bylo mnichům sedmdesát, nebo osmdesát let, takže už určitě umřeli a převzala to po nich církev a předpokládám, že tam dosadila další 4 mnichy. Císař Josef II. zrušil ty mnišské řády, které nevykonávaly žádnou obecně prospešnou činnost. Byl pokrokový, zrušil otrokářství. Protože se vracíme před jeho dekrety, zavedeme opět nevolnictví? Promiň Ivanko, že jsem se takhle rozepsal, ale někdy stačí málo, když zná člověk pozadí a pravdu, aby se se sirkou škrtlo a oheň je tu. Zdraví, a přeje pohodu v tvojí, Klausově libé, práci, KOBRA"

Milý Pepíčku,

jsem právě na rodné chalupě ve vesnici nedaleko Želiva. Chodily jsme tam kdysi jako děti na poutě a dodnes se tam ráda podívám, je to krásná asi 12 km dlouhá procházka lesem podél Želivky. Jsem proto ráda, že se právě v Želivě bude dít letos tolik hezkých akcí. Překvapilo mne, že máš o něm tolik negativních zpráv. Pokud já vím jako téměř domorodec, tak Želivský klášter proslul negativně jednou za svou existenci, když tam byl v padesátých letech pracovní tábor pro kněze, kteří pracovali na polích a v lomech. Byl tam vězněn i bývalý pražský arcibiskup Tomášek. Po zrušení věznice sloužil za komunismu Želivský klášter jako protialkoholní léčebna pro zvlášť těžké případy. Léčil se tam údajně i prezident Havel. Postupně byla léčebna rušena stejně jako mnoho menších záchytek a nemocnic včetně Humpolecké nemocnice. Moderní protialkoholní a psychiatrická klinika působí nyní v Jihlavě. Domorodci mnohem víc hubovali na zrušení nemocnice v Humpolci, ale to je jiná kapitola. Určitě kdyby došlo k nějakým excesům na pacientech, jak píšeš, a to ještě díky mnichům, byly by tu toho plné noviny a hovořilo by se o tom.

Pokud si vzpomínám, je to již 17 let, kdy se vrátil opat Tajovský s mnichy do kláštera, a místní lidé ho tehdy uvítali s radostí. Nyní tam jeho mniši (rozhodně více než 4) vaří ke spokojenosti místních i okolních obyvatel dobré pivo a pracují na zvelebování kláštera. Já osobně jim to přeji. Za to, co si museli prožít za komunismu, si klid a domov zaslouží. Pokus se na vše podívat jejich očima. Stačí se zamyslet nad tím, jaký prožil život jejich opat a oni současně s ním:

Akční výbor KSČ v Humpolci prohlásil 24. února 1948 opata Bohumila Víta Tajovského za „nepřítele lidu“ a bylo mu zakázáno vyučovat na gymnáziu.  Dva dny po zatčení faráře Josefa Toufara, který byl tzv. strůjcem "Cihošťského zázraku", byl opat Tajovský v Želivském klášteře zatčen z důvodu, že kolegu Toufara navštívil. Klášter byl následně obsazen příslušníky StB, kteří do něj podstrčili zbraně a po dvou týdnech vyšetřovací vazby byl Tajovský prokurátory Urválkem a Brožovou, známými v procesu s Miladou Horákovou, spolu s dalšími mnichy a knězi odsouzen v dubnu 1950  v kauze „Čihošťský zázrak“ za „velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu“ na dvacet let těžkého žaláře. Rudolf Slánský dal poté pokyn k započetí celostátní ostudné bestiální Akce K, která měla zlikvidovat kláštery a řeholníky internovat. Jak ho za to Bůh potrestal, je všeobecně známo. Opat Tajovský byl celkem 11 let vězněn na Pankráci, ve Valdicích, na Mírově a v Leopoldově. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii prezidenta Novotného. Po propuštění žil pod dohledem StB 21 let v Havlíčkově Brodě. Nesměl vykonávat kněžské povolání a musel pracovat jen jako lesní dělník, topič, archivář. V roce 1968 získal krátce od komunistů milostivý souhlas, že může působit jako pomocný duchovní v Želivě. Stal se ale okresním předsedou K231 a proto opět přišel o možnost vykonávání duchovní služby. Teprve jako stařec se mohl svými mnichy vrátit v roce 1993 do svého domova - Želivského kláštera - a získal čestný doktorát teologie na řádové univerzitě St. Norbert College v De Pere v USA. Prezident Havel mu za celoživotní neměnné postoje v roce 1996 udělil  řád Tomáše Garriqua Masaryka. Tři roky na to v prosinci ve svém domovském Želivském klášteře zemřel.

Ještě chceš tyto lidi bít? Já rozhodně ne. Obdivuji je naopak za statečnost, že se nedali zlomit a neměnili své postoje. Jsem šťastná, že se do naší komunistickým matrazmem tolik zdevastované země vrací díky jim a církvi opět duchovní obroda. Morální a duchovní obrodu potřebuje naše zem a my všichni jako sůl.

Píšeš, že Tvůj kritický dopis nezveřejním kvůli prezidentu Klausovi. Nerozumím jak by s tím měl souviset právě on. Ale už jsem si za ta léta zvykla, že u nás "za všechno může Klaus", i když nám třeba spadnou klíče do kanálu. Zveřejnit článek nemohu z mnohem prozaičtějšího důvodu, že totiž není Tvoje tvrzení ověřeno z jiných zdrojů. Kdybych zveřejňovala všechny rozčílené dopisy, nebyli bychom seriózní revue, ale bulvár s velkým B. Mohu to otisknout pouze jako dopis čtenáře, což činím. Já opravdu nikdy neslyšela ani ty největší kverulanty, ani ty nejpřesvědčenější bolševiky tady v okolí nikdy za celá ta léta hubovat právě na Želivské mnichy. Naopak nám soused vozí od nich pivo a pochvaluje si, jak jsou šikovní a pracovití. Konec konců nedávno o nich hovořila krásně v televizi Naďa Urbánková, která v Želivě bydlí a chodí zpívat do kostela. Takže vidíš, že to Tvoje tvrzení stojí proti jejímu a takto bychom mohli pokračovat. Pokud ovšem pošleš článek konkrétní a ověřený ze dvou nezávislých zdrojů, za co by se měli mniši bít, co přesně tak hrozného provedli, tak je to něco jiného. Já sama nemám čas a ani potřebu právě do těchto lidí se pouštět. Opakuji, jsem šťastná, že se do naší země vrací spravedlnost a pořádek a vážím si práce církve. Kéž by jí bylo víc a co nejdříve dokázala kultivovat naší zem.

A pokud jde o ten tvůj transparent "Bijte mnichy!", tak mi to připomnělo, jak dědeček vzpomínal a jak se bál na počátku 20. století, když městem pochodovali sociální demokrati a řvali: "Bijte je, řežte je, ať teče krev!". Doufám, že se podobných excesů již nedožiji a Tobě mohu jen doporučit, abys si otevřel Bibli a přečetl list Jakubův (Jk 1,20), v němž stojí: "lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš".

I přesto, že tentokrát s tebou nesouhlasím, přeji Tobě i pani Růžence hezké a klidné léto a oba zdravím, Ivana