Biopaliva jsou zločin na lidstvu
IVANA HASLINGEROVÁ
Biopaliva nejen škodí životnímu prostředí, ale i nepřímo zabíjejí lidi" Ivan Brezina
„Globální oteplování je tady!" odhlasovalo si loni v Paříži 2500 členů „Globálního panelu na klimatické změny“ (IPCC). Posléze se ukázalo, že zakládali své výpočty na chybném předpokladu, že dolar v roce 2100 bude mít stejnou kupní sílu jako dnes. Tím dospěli k nesmyslným závěrům o produkci oxidu uhličitého neuvěřitelně prosperujícími státy. O úsměvnosti jejich výpočtů svědčí mj. to, že podle nich budou mít například obyvatelé v Severní Koreji, Lýbii a Alžírsku brzy příjem na obyvatele vyšší, než USA, v Jižní Africe dokonce čtyřikrát. Přesto po vydání jejich popleteného prohlášení EU nařídila snižování emise oxidu uhličitého v automobilech přidáváním biopaliv do benzinu. Její zbrklé opatření nedokáže sice ovlivnit obsah oxidu uhličitého v evropském měřítku natož pak světovém, zato stoupnou ceny automobilů, pohonných hmot a zemědělských produktů. Podobná opatření byla díky Al Gorově masáži zavedena již před tím v USA. Proto se tímto problémem zabývají renomované organizace jako Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) . Díky zvýšené poptávce po obilí, olejnatých semenech a cukru potřebných pro výrobu biopaliv podle jejich studií ceny zemědělských produktů, hlavně obilí, v příštích deseti letech mohou celosvětově stoupnout o 20 až 50 procent. Na burze v Chicagu již stoupla v důsledku toho cena pšenice o 50 %. Americká společnost CarbonPositive odhaduje růst ceny automobilového benzinu v důsledku nových ekologických daní a přechodu na biopaliva s vyšším obsahem bioethanolu do roku 2016 na trojnásobek dnešní ceny. Pokud použijeme stejný poměr v Evropě, můžeme se v budoucnu těšit, pokud se toto šílenství včas nezastaví, na ceny vyšší, než 100 Kč za litr benzinu. Nebude to proto, že nafta dochází, jak se nám snaží někteří přívržrenci těchto opatření namluvit, ale proto, že náklady na výrobu„obnovitelného“ zdroje, bioethanolu, a hlavně zbytečné a lichvářské „ekologické“ daně vyženou spotřebitelské ceny do bezprecedentních výšek. Co to bude znamenat pro spotřebitele, je evidentní. Méně evidentní je to pro daňové poplatníky, kteří to, jako vždy, nakonec zaplatí.
A nejenže nastane postupný ekonomický kolaps, bude také klesat i množství kyslíku v ovzduší díky pálení pralesů na půdu pro dotovanou výrobu rostlin na biopaliva. Může se teoreticky stát, že CO2 sice bude v ovzduší méně než těch existujících zanedbatelných 0,54 %, ale nebudeme mít co dýchat. Přeměnou přírody na pole pro pěstování biopaliv se podle časopisu Science uvolní do ovzduší 17 – 420krát víc skleníkových plynů, než kolik se jich ročně ušetří nahrazením fosilních paliv. Vymýcení pralesa pro pěstování sóji vytvoří uhlíkový dluh, který produkce sóji "zaplatí" redukcí uhlíku až za 319 let. Založení plantáže olejné palmy vytvoří uhlíkový dluh, který se pěstováním palem vyrovná až za 423 let. Biopaliva jsou neetická, protože ničí lidské životy. Zmocněnec OSN pro právo na výživu Jean Ziegler prohlásil loni říjnu: "Pěstovat potravinové plodiny, které se pak spálí jako pohonné hmoty, je zločinem proti lidskosti. Pro hladovějící svět je to totální katastrofa…"
Naši republiku toto světové šílenství sice zatím ještě nepostihlo v tak obrovské míře, ale i tak je zbytečné, aby každý z nás připlácel 33 hal. za litr benzinu, od 1. ledna 2009 dokonce 66 haléřů, neboť poslanci Evropského parlamentu požadují v roce 2009 podíl biopaliv v benzinu zdvojnásobit. Je rovněž varovné, že i u nás stále ubývá osevních ploch na výrobu zemědělských plodin v důsledku produkce řepky olejné, což zdražuje výrobu potravin. A nejenže cena benzinu v důsledku přimíchávání drahých biopaliv do benzinu roste. Zelení k tomu ještě prosadili na naší defétistické vládě ekologickou daň. Komunismus tak byl nahrazen hrozbou ambiciózního environmentalismu, který přijímá nesmírně nákladné programy bez ohledu na dopad na občany. Zde již nejde jen o střety různých názorů na životní prostředí, ale střetu názorů na lidskou svobodu a životní úroveň. Jestliže naši zákonodárci přijmou maximalistické environmentální požadavky, vliv na národní ekonomiku bude ničivý. Příkladem za všechny nesmyslné environmentální projekty může být tzv. Kjótský protokol, který prosadila dne 16. února 2005 Angela Merkelová. Zatím bylo na plnění Kjótského protokolu vynaloženo celosvětově více než 299 500 000 000 US$ (zhruba 6 888 500 000 000 Kč) a náklady stále stoupají. Co jsme si za sto získali? Patrick J. Michaels, profesor Environmentálních věd a Senior Fellow in Environmental Studies v Cato Institutu ve Washingtonuasi spočítal, že teplota země klesla o celých 0.003097976 °C a v únoru 2050 budeme moci hrdě oznámit, že našemu globálnímu kolektivu se podařilo snížit růst globálního oteplení o téměř 0.07 °C. Celých sedm setin stupně!!! I děcko vidí nesmyslnost takového projektu. Kdyby navíc padly zemědělské dotace, uvolnění obchodu by přineslo dalších 2,4 bilionu dolarů.
Zákonodárci by měli začít chránit peníze daňových poplatníků a zabránit tomu, aby se jimi mrhalo na podobné pochybné projekty. Je proto potěšitelné, že Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) uspořádalo k tomuto velmi závažnému problému seminář "Biopaliva – pomoc přírodě, nebo zločin na lidstvu?"
Seminář uvedl a moderoval výkonný ředitel CEPu Petr Mach a vystoupili na něm (zleva) ministr zemědělství Petr Gandalovič, ředitel Greenpeace ČR Jan Rovenský, ekonom VŠE Ladislav Tajovský, a ekolog a novinář Ivan Brezina.
Posluchači právem očekávali, že pan Rovenský se bude za biopaliva bít jako lev a naopak ministr za ODS, která vždy prosazovala tržní hospodářství, si bude nad nimi zoufat. K překvapení všech nastal pravý opak. Zatímco všichni očekávali od ministra Gandaloviče přednášku na téma, že politika biopaliv je protitržní, škodlivá a děláme ji jen kvůli socialistické EU, dočkali se naopak konstatování, že on tuto šílenou politiku podporuje. Naproti tomu pan Rovenský k překvapení všech přítomných hned v úvodu zdůraznil, že environmentalisté biopaliv nikdy nepodporovali a vyslovil podporu pro zrušení jakéhokoliv závazného cíle pro biopaliva v EU a pro odvolání jejich podpory.
"Jsem si vědom, že se mnou nesouhlasíte, ale podle mne jsou v rozumném poměru biopaliva alternativou. Věřím, že biopaliva jsou nejen částečným příspěvkem ke snížení CO2 v ovzduší, ale i alternativou pro zemědělce, neboť jim nabízejí příjmy. Potřeba použití biopaliv i navzdory některým negativním ohlasům nadále trvá," zdůraznil pan ministr Petr Gandalovič.
Petr Gandalovič upozornil, že výrobu biopaliv je třeba bedlivě sledovat zvlášť v souvislosti s tzv. „uhlíkovým cyklem“, tedy množstvím celkově vypuštěného CO2 během celého „životního koloběhu“ daného biopaliva.Podle ministra Gandaloviče je „rozumné“ využívání biopaliv pro naší ekonomiku dlouhodobě prospěšné. Podivil se, proč nás to nyní tak pohoršuje, když biopaliva byla používána již odedávna a to v hojné míře např. jako krmivo pro tažné koně a nikoho to nepohoršovalo. V ČR je prý navíc k pěstování plodin pro výrobu biopaliv používán velmi malý podíl obdělávatelné půdy. Z celkového množství 3,022 milionů ha jen 1,2 %, tedy 36 mil. ha. Díky dotacím EU prý byl u nás přebytek zemědělské výroby. Cenu potravin v roce 2007 zvyšoval nárůst poptávky. Nyní se zaselo o 10 % víc a proto nedostatek, který by zvýšil cenu, nehrozí. Naopak předpokládá jejich pokles asi o 10 %. Letošní úroda bude celosvětově zhruba o 15 % vyšší, než minulý rok, 
a tak prý zdražování zemědělských plodin tento rok nehrozí. Podle pana ministra odpadly důvody hovořit o potravinové krizi. Nemáme prý podléhat krátkodobým extrémům a máme dále přimíchávat biopaliva do benzínu. Připustil pouze, že kdybychom jich míchali 30-100 %, musely by na to politici vytvořit vládní program a odpustit daně. Na dotaz, zda je možné tento nesmyslný zákon EU vetovat, odpověděl pan ministr, že se toho moc nedočkáme.
Petr Mach přesto doporučil panu ministrovi celou věc vetovat. Nemusela by být podle něj vetována pouze tehdy, pokud by byla vláda proti Lisabonské smlouvě.
Jan Rovenský z české pobočky Greenpeace ve svém příspěvku "Zelený sen, nebo noční můra" shrnul několik mýtů, které diskuse o biopalivech provázejí. Předně zdůraznil, že je environmentalisté nikdy nepodporovali, neboť biopaliva působí větší produkci CO2 než paliva fosilní. Soustavnou podporu biopaliv neprosazují environmentalisté, ale farmáři v USA kvůli dotacím. Rovenský dále zdůraznil nepravdivost tvrzení o „samospasitelnosti“ tzv. biopaliv druhé generace, která se nepěstují na orné půdě. Ve třetím světě působí stejné problémy, jako paliva generace první. Zrušení dotací na biopaliva samo o obě všechna rizika spojená s nimi neodstraní. Jednou je budou zemědělci pěstovat bez dotací, ale rizika budou stejná. Hlavními problémy biopaliv jsou jejich neefektivnost v porovnání s tzv. energetickou biomasou (spalování plodin pro výrobu elektřiny), riziko potravinové krize se sociálními důsledky a ohrožování cenných ekosystémů (především deštných pralesů v Amazonii, Indonézii a Kongu). Rovenský se vyslovil pro zrušení jakéhokoliv závazného cíle pro biopaliva v EU a pro odvolání jejich podpory. Podpora zemědělských monokultur má vážné dopady. Mohou se stát vážným zdrojem ohrožení živočichů. Měla by se proto zrušit výroba biopaliv z veřejných zdrojů, stanovit ekologické standardy dovozu biomasy do EU, podporovat výzkum a vývoj snižování spotřeby automobilů a alternativních paliv z fosilních zdrojů a snížit veřejné investice do infrastruktury, soukromé nikoliv. Evropská sedmadvacítka by se podle něj měla zaměřit spíše než na biopaliva na omezování individuální automobilové dopravy a snižování spotřeby aut. Je vidět, že i mezi tržním přístupem a environmentalismem může existovat řada styčných bodů. Jen kdyby se tito lidé nepřivazovali jako děcka na komíny a jednali na úrovni odpovídající jejich věku i znalostem.
Ladislav Tajovský po projevu pana Rovenského s úsměvem podotkl, že nyní by málem podal přihlášku do Greenpeace. Ivan Brezina prý měl pravdu, když v předsálí říkal: "Je to sice greenpeace, ale je chytrej".
Lidé si podle Tajovského neuvědomují, že životní prostředí je totéž, co prostředí k životu. Budou pěstovat dotovanou sóju, ale za peníze získané jejím prodejem nebudou mít čím nakrmit děti. Je to zbrklý vývoj a cena za míchání biopaliv do benzinu je obrovská. Je to kanál, jak 
posílat peníze do zemědělství, jehož přebytky nikdo nechce. Snaha popohnat vývoj vedla vždy k jeho zbrzdění.
"Je sice pravda, že nyní postupně davové šílenství pro biopaliva opadá, ale nikde jsem neviděl nikoho, kdo to prosadil, potrestaného. Je to tím, že tito lidé nemají přímou odpovědnost za svá rozhodnutí. Stáhnou se a za čas vylezou na světlo s dalším nesmyslem. Jsou díky tomu, že mají nulovou osobní odpovědnost za svá rozhodnutí, velice nebezpeční. Například kvůli jejich nápadu využívat sóju na biopaliva se kácejí pralesy, aby ji měli domorodci na čem pěstovat. Dříve to byly obecní pastviny, dnes globální," hněval se Tajovský
Životní prostředí je presentováno jako vlastnictví všech, veřejný statek, ale neexistuje definice, jak s ním nakládat. Kdyby v 18. století někdo přišel do domu a zakázal topit dřevem, že se zničí lesy, nalil do kamen petrolej a vyškrtl zápalkou, každý by hořící dům viděl. Nebezpečí biopaliv není bohužel na první pohled vidět. Drtivá většina jejich uživatelů si proto problémy užívání biopaliv vůbec neuvědomuje. Zvláště v rozvojových zemích jsou důsledky jejich produkce přitom velmi vážné. Boji proti globálnímu oteplování biopaliva určitě pomáhat nemohou, zejména kvůli rychlému mizení deštných pralesů.
Ivan Brezina nezklamal očekávání. Hned v úvodu prohlásil, že biopaliva nejen škodí životnímu prostředí, ale i nepřímo zabíjejí lidi pomocí nedostatku potravin. Výroba biopaliv je podle něj naprosto neefektivní nejen z ekonomického, ale i ekologického hlediska. Všechny druhy plodin pěstovaných na výrobu "ekologických" alternativ k současným fosilním palivům ve skutečnosti vypouštějí do atmosféry více oxidu uhličitého, než kolik samotné rostliny pohltí. Jsou tak jedním z největších „environmentálních podvodů“ – urychlují klimatickou změnu, před kterou nás podle Bursíka mají zachránit. Když v USA spotřebovali všechnu kukuřici, nahradili pouze 6 % ropy. Zelená horečka vyvolaná státními subvencemi byla neúčinná. V Mexiku vzrostly ceny kukuřice 4×, pšenice 2×, potravin o 83 %. "Přátelé země" v 
Indonézii prosadili, že polovina plantáží palmy olejné vznikla vykácením pralesa.Na jeden litr etanolu padne 232 kg obilí. Z toho by bylo živo jedno dítě po celý rok. Díky podobným excesům 900 milionů lidí hladoví. Nacismus zničil 25, komunismus 75 a kolik milionů lidí zničí ekologismus, jako pokračování těchto dvou ideologií? Jedna tuna CO2 vyjde na 5000 dolarů. Na povolenky EU padne 44 dolarů.
"Biopaliva nesou odpovědnost za zánik zelených plic planety. Je to zločin proti lidstvu. EU chce přitom plných 70 % orné půdy dát na jejich pěstování," zlobil se Brezina
Energie vynaložená na řepku vyčerpá půdu pro kukuřici a je nutno hnojit pesticidy, na jejich transport je třeba používat stroje. Celkově spotřebují na celý proces výroby biopaliv o 11-27 % víc energie, než se z nich získá. Jinými slovy se tedy jejich výroba musí silně „dotovat“ energií získanou z fosilních paliv. Je proto nesmysl pokládat je za obnovitelný zdroj energie. I z ekologického hlediska je to šílenství neboť biomasa je neuvěřitelně agresivní. Podrobné analýzy výrobního cyklu biopaliv ukazují, že při produkci biopaliv vzniká asi o 50 – 70 % víc skleníkových plynů, než vytváří benzín nebo nafta. Výpočty podcenily roli oxidů dusíku, které mají 300× větší skleníkový efekt než CO2. Při pěstování biopaliv se jich uvolní až 5 %. Každý obnovitelný zdroj způsobí víc patálií, než jich odstranil. Nejdříve to byly větrníky, pak solární panely a nyní biopaliva. Větrné elektrárny nepohání vítr, ale rovněž obrovské dotace.
Přednáška pana Breziny se nám tak líbila, že ho poprosil po skončení semináře náš vydavatel Doc. Jiří Pancíř o snímek na památku.
Jak se ukázalo, všichni řečníci byli ve shodě, pouze ministr zemědělství byl ve svých ekologistických představách osamocen. Zelený marxismus začíná být zřejmě zajímavý i pro mnohé kapitalisty – pro ony užitečné idioty, jak říkával Lenin, kteří „se poperou, aby nám dodali i provaz, na kterém je poté pověsíme“.