„Není ještě vyhráno!“, varuje Jana Bobošíková  

Jan Kopal     

Dušičkového termínu veřejné tiskové konference Suverenity a její představitelky Jany Bobošíkové se zjevně zalekli představitelé hlavních sdělovacích prostředků, a to přesto, že byli řádně pozváni a navíc i telefonicky obvoláni. Čest zástupců novinářského řemesla tak pomyslně hájili jen přítomní zástupci Národní myšlenky, Národního osvobození a Svobodných novin.

Jana Bobošíková s manželem u Jungmannova pomníku v den 28. října na shromáždění iniciovaném iniciativou D.O.S.T. na podporu prezidenta republiky v jeho boji s europeisty

Představitelé Suverenity přivítali vyjednání výjimky z Listiny práv EU pro Českou republiku. Oceňují v této souvislosti úsilí prezidenta i vlády Jana Fischera, kteří napravují fatální selhání předešlé Topolánkovy vlády. Přesto varují před přílišným optimismem do doby, než bude výjimka přetransformována do konkrétních paragrafů mezinárodně právní smlouvy. Politická deklarace neznamená právní garanci. Než k tomu dojde, nacházíme se v právním vakuu, kdy je jen otázkou času, kdy se může spustit lavina majetkových žádostí sudetských Němců, které se nyní shromažďují ve výboru OSN pro lidská práva.

Plná podpora se dostala slovům předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděly Dvořákové, která pronesla 28. října u příležitosti oslav vzniku samostatného Československa. Nepřekvapí, že se projev Anděly Dvořákové setkal s velkým odporem špiček ODS, TOP 09 a KDU-ČSL.

Na tiskové konferenci spolu s představiteli Suverenity Janou Bobošíkovou a Petrem Hannigem vystoupili také zástupci občanské iniciativy „Linie pravdy a práva“, kteří se dlouhodobě věnují monitorování a dokumentováno neoprávněných požadavků nejen tzv. sudetských Němců, ale i od tzv. vnitrozemských Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců. Počátky tohoto stavu spadají do doby schválení zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb. Ve hře jsou obrovské výměry zemědělské půdy a hospodářských budov, ale i hradů a zámků nedozírné hodnoty. Hrozí, že jim majetek bude vydán, i když na něj nemají nárok.

Sudetoněmecký landsmanšaft si nikdy nedovolil tolik k Polákům či Slovákům, jako si dnes a denně dovoluje vůči České republice. Na druhé straně, nepřekvapuje, že představitelé landsmanšaftu na půdě Evropského parlamentu nejvíce velebí čtveřici českých politiků ve složení Topolánek, Schwarzenberg, Vondra a Liška (Zelení, nikolv Jiří Liška z ODS, pozn. redakce). ODS dokonce pět let setrvávala v jednom poslaneckém klubu s Berndem Posseltem…

Za nejvýznamnější restituční causy považujeobčanské sdružení „Linie pravdy a práva“ případy potomků Huga Nikolaje Salm-Reifferscheidta-Raitze, Karla Des Fours-Walderode, Josefa Collorado-Mannsfelda, Leopolda Thun-Hohensteina a dědičku majetku Möse. Členové iniciativy protestují proti liknavému postupu většiny současných politických představitelů. Pro otevírání očí těm, kteří mají majetkové požadavky tzv. sudetských Němců za smyšlenky a účelovou politickou kartu připravili v pořadí už druhé pokračování knihy „Cui bono restituce“. Kniha je argumentačně hutnou a vedle členů sdružení se na ni podíleli i přední historici a právní experti. Na vydání publikace přispěla i Jana Bobošíková a byla zaslána všem poslancům a senátorům jmenovitě.

Motto:

Odrodilí synové však, své sami matce začasto

bič macechy hříšné oblizujíce, lají.

Nejsou ní Slaviané životem, nejsou ani Němci,

půl toho, půl toho jen jak netopýři mají.

Tak peleší v krajinách osmanské plémě helenských,

koňský na vznešené vsterkna Olympy ocas.

Tak porušil zištný Europčan dva světy Indů,

za vzdělanost vzav jim cnost, zemi. barvu i řeč.

Národ i čest zmizeli, s jazykem bohové zde zanikli,

jen sama zůstává příroda nezměněna.

Les, řeky. města a ves, změniti své jméno slavenské

nechtěli, než tělo jen v nich, ducha Slávy není.

O, kdo přijde tyto vzbuditi hroby ze sna živého?

Kým přiveden slušný k své bude vlasti dědic?

Kdo rce to nám místo, kde cedil svou někdy za národ

krev Miliduch, kdo na něm sloup mu památky složí?

….

Ján Kollár: Slávy dcera