Lisabonský týden
Tomáš Kaláb
Uplynulý 
týden zavál do střední Evropy nečekaně mrazivé zimní počasí, které jakoby symbolizovalo mrazivý dech Lisabonské smlouvy, který se už už chystá odnést poslední zbytky naší státní suverenity do vyhřátých kanceláří bruselských unijních paláců. Zastavme se u několika zajímavostí a zdánlivých maličkostí z uplynulých několika dnů:
Již v pondělí jsem zaznamenal v poledním publicistickém bloku na Radiožurnálu veřejnoprávního rozhlasu sportovní příměr novináře přibližujícího předtím obrovskou úlevu všech polských pravověrných občanů, že jejich země se konečně zařadila do konformního stáda smlouvu ratifikujících zemí, čímž ze sebe setřásla pověstného černého Petra. Prý si český prezident Klaus svým požadavkem vynucuje penaltu 16 minut po skončení fotbalového zápasu, což je proti všem pravidlům této hry. Nemohl jsem si nevzpomenout na jiný sportovní příměr, který jsem použil ve svém dopise panu prezidentovi v červenci 2008 po prvním irském referendu – že totiž „stejně jako ve sportu ani v politice druhý pokus o korekci nepříznivého výsledku neplatí“. Současná neúspěšná kvalifikace na fotbalové MS dávala spoustu příležitostí, aby si naši hoši vynucovali opravné zápasy se svými soupeři, když se to napoprvé nepovedlo. Kupodivu ve sportovních kláních nikoho něco takového ani nenapadne. Milovníci sportovních příměrů by si tedy měli pořádně rozmyslet, než něco demagogicky překroutí v módní bič na našeho prezidenta.
Dalším zajímavým postřehem byla trucovitá snaha úřednického kabinetu vymoci si na prezidentovi svatosvatý slib pravého Evropana, že již nebude dál „zlobit“ a jeho podmínky pro ratifikaci Lisabonské smlouvy jsou již vyčerpány. Ostře to kontrastuje s naprosto vágním sdělením, že o prezidentově podmínce bude vláda se svými evropskými partnery jednat. Toto zavání rychle ušitou politickou deklarací, která neposkytne žádné právní záruky, meritum věci nevyřeší, zato dobře poslouží jako další argument ve prospěch urychlené ratifikace hlavou našeho státu. Takovýto „férový“ vládní požadavek by byl krajně podezřelý i pověstným Kocourkovským.
A do třetice – připomeňme si několikrát opakované, ale u nás nepříliš zdůrazňované stanovisko rakouské vlády. Na čtvrtečním společném zasedání rakouského a maďarského kabinetu, které pohříchu připomínalo rakousko-uherské pacifikování nepohodlných Čechů, pronesl rakouský premiér Faymann zajímavou tezi, že podmínka prezidenta Klause na trvalou výjimku naší republiky z Listiny základních práv EU „ale nesmí práva odsunutých nijak zužovat či úplně omezit“. Nevzpomenete si v této souvislosti na krásné české přísloví o potrefené huse? Kde jsou ve světle tohoto výroku všechny ty zaručené expertízy zaručených odborníků, že Benešovy dekrety nemohou být prolomeny?
Zajímavý týden – venku zima, vítr a sníh, uvnitř však může každého občana naší země hřát vědomí, že máme prezidenta, který se navzdory rozmarům doby stará o budoucnost naší vlasti.