LISABON, KLAUS A RUKA V NOČNÍKU
Petr Paulczynski
Na začátek malé školení. Lisabon skloňují všichni ve všech pádech. Tak jsem se pár chytráků, co jsou pro (hned na začátku hlásím, že já jsem proti) zeptal, co to vlastně je. A víte co věděli? Věděli to, co kdybych sem napsal, tak to neprojde kodexem. Ale vědecky se tomu říká finální produkt metamorfózy poživatin. EU, dříve ES, ještě dříve EHS vznikala na základě smluv. Na začátku byla Římská smlouva z roku 57. S výjimkou první smlouvy jsou všechny další jen rozvíjením a pozměňováním smluv předcházejících.
Prezident Václav Klaus přišel od účastníků Pochodu na Hrad přebrat Memorandum na jeho podporu iniciované sdružením D.O.S.T a podporované Svobodnými. Vlevo předseda Svobodných Petr Mach
Každá smlouva znamená posouvání evropského integračního procesu směrem k větší unifikaci a centralizaci a k oslabování pozic a pravomocí členských států. V roce 2004 bylo provedeno sjednocení všech těchto textů do jednoho a byla tam propašována řada kukaččích vajec. Říkalo se tomu Ústavní smlouva a řada zemí ji schvalovala referendem A vida - v roce 2005 byla zamítnuta ve Francii a Holandsku.
V první polovině roku 2007 se kancléřce Merkelové podařilo přesvědčit členské země, že „vadou“ Ústavní smlouvy byla pouze: její forma, neboť Ústava byla napsána jako ucelený text. Díky tomu ji bylo možné číst a pochopit a několik příliš do očí bijících věcí, které připomínaly, že se EU stává státem (vlajka, hymna, prezident, státní svátek, atd.) a přestává být mezistátní organizací. Proto Merkelová navrhla přepsat Ústavní smlouvu do úplně jiného textu, do formy dodatků ke stávajícím smlouvám. Tento postup byl schválen v červnu 2007 a protože byl text doděláván až v druhé polovině téhož roku v rámci portugalského předsednictví, dostal název Lisabonská smlouva. Lisabonská smlouva je tudíž zamítnutou Ústavní smlouvou, ale všechno důležité v ní zůstalo. Výslovně to potvrdil i hlavní vyjednávač původní Ústavní smlouvy, bývalý francouzský prezident Giscard d’Estaing: „Rozdíl mezi původní Ústavou a současnou Lisabonskou smlouvou je v přístupu spíše než v obsahu” (The Independent, 30.10.2007).
LS je krokem zpět k odmítnuté Evropské ústavě. Představuje výrazný posun od Evropy států k Evropě jednoho evropského státu. Znamená přesun od dobrovolné a stále znovu a znovu domlouvané a potvrzované spolupráce evropských států v tisících konkrétních záležitostech k jednou pro vždy platné dominanci orgánů a institucí unijních nad orgány a institucemi jednotlivých členských států. Vede k prohlubování demokratického deficitu. Tolik na úvod.
No a teď je tady poslední mohykán jménem Václav Klaus, který dělá dlouhý nos na Brusel, na Sarkozyho a další eurohujery včetně našich. Fischer slibuje, že Klaus podepíše jako by měl skleněnou kouli, nebo je vybaven mimosmyslovým vnímáním. Senátoři si stěžují u ÚS a Topolánek je školí, zdá se marně, Bobo slibuje další stížnost k ÚS, soudruh Rychetský už ví jak zase Klause nakrkne. Zkrátka zase typická česká bramboračka. Situace, z těch, pro něž se na autorském fotu k blogu na iDnes držím za hlavu.
Tak jsem si zkusil takový sen: Klaus pozdrží schválení LS až kam to nejvíc půjde. Pak se projeví jako státník, který chce vstoupit do čítanek. Nevezme si příklad z Beneše, Háchy a Husáka. Nepodepíše a abdikuje. Povinnosti prezidenta převezme senát. Už vidím poskakujícího Frantíka s vysokými podpatky jak se tváří jako Rath když jde kolem lékárny. Klaus převezme vedení strany beranů, roztrhne ODS vejpůl neboť půlka půjde za ním a vyhraje volby. Stane se premiérem, prosadí přímou volbu prezidenta a znovu usedne na Hrad. A eurohujeři si budou svou diskriminační smlouvu narvat do špic. Pěkný sen, ne?
Jenomže z kategorie těch, o nichž se říká: a v tom se probudil s rukou v nočníku. To jsem se zas dneska rozkecal, co? Vzhůru do Lisabonské Evropy.