Lisabonská smlouva je zcela dobrovolnou smlouvou 27 členských zemí a ne diktát!
František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných
Věnováno na podporu Václava Klause - díl 1.
Po neomalených vyjádřeních z úst vrcholných politiků Evropské unie na adresu Václava Klause jsem se rozhodl, že své články na nějakou dobu věnuji právě jemu. Zaslouží si, aby někdo systematicky připomínal ty střípky mozaiky EU v podobě názorů jejich představitelů. Francie se podle agentury AFP už nechala slyšet, že je proti údajnému novému požadavku Klause na doplnění LS. "Nebudeme měnit Lisabonskou smlouvu. Hlasoval o ní v této podobě český parlament," prohlásil ministr zahraničí Francie Bernard Kouchner. "Nepochybuji, že prezident Klaus bude strůjcem ještě mnoha dalších obtíží," dodal.
Připomeňme dnes tedy, že to není tak dávno, co francouzský prezident Nicolas Sarkozy projevil národní hrdost, jdoucí zcela jistě proti zájmům svobodného trhu v EU, a svého času v diskusi o hospodářské krizi a záchranném plánu vlády vyjádřil přání, aby se výroba automobilů francouzských značek, například v České republice, vrátila zpět do Francie. Jistě, když jde do tuhého, posílení pravomocí EU nad zájmy národních států jde stranou. Přednější jsou přece domácí voliči a vlastní hospodářství. V srpnu 2008 například tentýž prezident požádal Itálii o prominutí trestu pro Marinu Patrellu, bývalou členku Rudých brigád, která byla italským soudem odsouzena roku 1992 mimo jiné i za vraždu. Prý na tom byla špatně a pomýšlí na sebevraždu, sdělil v oficiálním stanovisku. Zajímavé. A co ti, co zemřeli rukou Rudých brigád a jejich rodiny? Ještě že Itálie nesouhlasila.
"Ten dům mi bude strašně chybět," připouští i Chirakova choť Bernadette, která si pobyt v Elysejském paláci velmi užívala. "Mám ráda tento život, to neskrývám," řekla o roli první dámy. Ano na to se zvyká tak snadno, dodávám já. Já zase mimo jiné dodnes slyším tu jeho upřímnou památnou větu: „Kandidátské země propásly dobrou příležitost mlčet…“.
Šéf předsedajícího Švédska Reinfeldt sdělil před dvěma dny prezidentovi suverénní země Klausovi, že EU zajímá nyní již jen jeho inkoust pod smlouvou (citace z týden.cz: "Před podpisem smlouvy Klaus požaduje dvouvětou poznámku pod textem, která se vztahuje k listině základních práv," řekl Reinfeldt telefonicky Reuters. "Řekl, že chce, aby to přijala Rada EU. Řekl jsem mu, že to je špatná zpráva ve špatné chvíli pro EU. Řekl jsem mu jasně, že to je jeho inkoust na papíře, který je důležitý. A že nechci, aby to zdrželo co nejrychlejší ratifikaci smlouvy," dodal.)
To jsou představitelé Evropské unie! Toto je úroveň demokracie v ní!
Rád bych tedy všem nejen výše citovaným pánům připomněl, že Lisabonská smlouva je zcela dobrovolnou smlouvou 27 členských zemí a ne diktát. S tím už tu u nás v České republice, milá Francie, Německo a Itálie, máme své zkušenosti. A že každá z těchto 27 suverénních zemí má svaté právo před podpisem si vyjednat se svými suverénními smluvními partnery ty nejlepší možné podmínky (když už). Kdykoli, dokud není platná.
To, že se na to u nás politici vykašlali, je jiná káva. Pokud EU a čeští politici trvají na tom, že Benešovy dekrety se neprolomí, jistě nebude problém s Klausovou podmínkou rychle souhlasit. Pokud připadá ostatním Lisabonská smlouva jako to nejlepší, co může EU potkat a bez ní se neobejde, jistě nebude také problém během historicky krátké doby přijmout příslušná opatření k přijetí legitimního požadavku jednoho z partnerů smlouvy. Každou chvíli létají tryskáči po světě za daleko většími blbostmi a za peníze nás všech. Nebo je to jinak? Možná se pánové z EU bojí, že by té "drzosti" Václava Klause využily konečně i jiné vlády a parlamenty a začaly si konečně prosazovat zase své národní zájmy, místo poslušného kývání? A dost možná, že by pak v dalším kole, které tolik chtěli politici EU po Irsku, nakonec neshledali Lisabonskou smlouvu za tak podstatnou a důležitou pro další rozvoj. Konečně!