Funkce divadla v moderní společnosti podle výzkumu Ireny Žantovské

Ivana Haslingerová

Divadelní režisérka a rektorka Akademie managementu a komunikace Irena Žantovská se ve své disertační práci Divadlo jako médium na katedře teorie a kritiky AMU zabývala pod vedením profesora PhDr. Jana Císaře tématem divadla jako komunikačního média a sociologickými dimenzemi současného dramatického umění a jeho publika. Po dobu tří let diskutovala s tisíci respondenty, aby poznala druhou stranu bariéry.

"Potěšilo mne, že divadlo není chápáno jako zábava pro vyvolené intelektuály, ale jako kvalitní způsob trávení volného času běžných lidí. Současní diváci jsou ostražití a pozorují nás ostře. Nechtějí, abychom na ně pohlíželi jako na někoho, kdo chce uchvátit představením, ale současní diváci chtějí být rovnocennými partnery herců. Překvapilo mne, jakým způsobem je strukturován zájem o jednotlivé divadelní žánry, či v jaké míře je mnoho mladých diváků v podstatě konzervativních. Zajímavé také je, jak málo dají diváci na doporučení médií a jak mnoho na šeptandu. Jako aktivního tvůrce mě potěšilo, že divadlo je většinou respondentů vnímáno jako běžná součást života. Dokonce se neobjevily žádné úvahy o tom, že by se jednalo o zastaralé médium nebo překonaný způsob trávení volného času, a to ani od těch, které divadlo nezajímá. Divadlo je v dnešní době prostě samozřejmostí, a zdá se, že tomu tak bude i v budoucnosti, Divadlo nezahyne, protože divadelní společnost je komoditou, kterou lidé potřebují," uvedla doktorka Žantovská.

Paní režisérka provedla tak obsáhlý výzkum, že jeho výsledkem nebyla pouze disertační práce, ale publikace Divadlo jako komunikační médium, která vyšla v Nakladatelství AMU. Autorka zasvěceným pohledem zkoumá divadelní představení jako způsob komunikace mezi divadelními tvůrci a diváky, společenský kontext vzniku divadelního představení, roli publika v dialogu s herci i bohaté možnosti této zvláštní formy mezilidské komunikace. Kniha čtivým způsobem popisuje také chování současných diváků a odpovídá mimo jiné na takové otázky, jako např. jak často, s kým a na co chodíme do divadla, jakou máme schopnost oblíbit si konkrétní divadlo, co od návštěvy divadelního představení očekáváme především atd. Kniha byla představena ve středu 14. listopadu v Literární kavárně knihkupectví Academia na Václavském náměstí v Praze.

"Knihy zůstanou v knihovně, ale divadlo bez diváků nelze provozovat. Nikdo se přitom nevěnuje divadlu jako médiu, které se dostává do kontaktu s divákem. Proto mne kniha paní Irenky Žantovské tématicky potěšila. Jsou v ní uvedena velice interesantní zjištění. Například to, že si lidé nevybírají divadelní představení podle kritik. Lidé považují divadlo za jistou část svého životního stylu. Pro koho se tedy píší kritiky? Kniha pojednává také o tom, jak vypadá divadlo na jevišti či v literatuře. Pro divadlo je tento druh literatury velmi důležitý. Za katedru teorie a kritiky mohu říci, že to je velmi dobré a že to obohatilo uvažování o divadle. Já osobně dám tuto knihu jako povinnou literaturu studentům. Studie poslouží nejen studentům, teoretikům a historikům divadla, ale také novinářům a divadelním profesionálům, kterým umožní komplexní pohled na situaci divadla v procesech souvisejících s proměňující se podobou mediálního prostoru a šířením nových technologií ," uvedl kmotr knihy profesor Jan Císař.

Režisérka Irena Žantovská má na svém kontě více než 50 divadelních režií, např. Strindbergův Tanec smrti a Witterbrinkovy České sekretářky v Národním divadle v Praze, Čechovova Platonova v Labyrintu, projekt Tančírna v Kongresovém centru Praha, Zelenkovu operu Sub Olea Pacis… ve Španělském sále Pražského Hradu a mnoho dalších. S Intimním divadlem Dáši Bláhové připravila hru Eve Enslerové Monology vagíny, která byla nominována na cenu Alfréda Radoka 2003 a dodnes je nejhranějším představením svého druhu.V roce 2005 režírovala scénické oratorium Mistr Jan Hus v prostorách Senátu ČR a chrámu sv.Mikuláše v Praze. Za filmovou adaptaci tohoto díla obdržela cenu Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2006. Působí také jako pedagog na Vysoké škole Jana Amose Komenského. Vydala sbírku básní Zahrada soch (2003) a studii Uměni jako komunikační jazyk (2005).

Na závěr presentace knihy přišel pogratulovat a připít na její úspěch manžel Petr Žantovský

Více informací o této publikaci i dalších edičních počinech Nakladatelství AMU (včetně e-shopu) najdete na adrese: www.namu.cz