Z obilí či třtiny bioethanol; k jídlu zbudou jen larvy a cvrčci...?
Břetislav Olšer
Hranice mezi obvyklým grilovaným, smaženým či pečeným masem a smaženými brouky, larvami a škorpiony je stále křehčí. Orestované kobylky, pečení cvrčci či mravenci, polévka ze sarančat či včelí omáčky. To není menu ze soutěže odvahy, ale výběr z pokrmů, které bychom mohli okolo roku 2020 zcela běžně jíst. Jde o jídlo s nízkým obsahem cholesterolu a tuku, jež je velmi bohaté na proteiny. Podle jedné ze studií má drobná kobylka ve svém těle 20 procent proteinů a pouhých šest procent tuku. Hovězí maso má sice 24 procent proteinu, tuku však asi 20 procent. Jako ogar z valašského Hovězí, co je jediné Hovězí, jež nikdy nemůže dostat nemoc šílených krav, vím, o čem je řeč...
Před čtyřmi roky si ještě svět troufal na Čínu, co se svým zvýšeným apetýtem údajně postarala o potravinářskou krizi. Skoro miliarda a půl lidí už něco zkonzumuje. Proto se sešli odborníci v Egyptě, kde se uskutečnila podnikatelská mise Svazu průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s Českou-arabskou podnikatelskou radou. A povídaly se tam řeči neslýchané. Při porovnání s rokem 1995 se prý v Číně zvýšila průměrná roční spotřeba masa na osobu z původních 25 kilogramů na současných zhruba 55 kilogramů. A čím víc masa se vyprodukuje, tím výrazněji se zvyšuje spotřeba obilovin pro krmení domácích zvířat. Pokud by Číňané v roce 2012 konzumovali jen tolik masa jako v roce 1995, bylo by letos k dispozici obilí pro takřka miliardu hladovějících lidí. Kdyby se zkrátka Číňané tolik nepřecpávali a stačila jim jako dřív jen hrst rýže denně, nehrozil by světu hladomor… Úžasný mýtus. Čína tedy odpovídá ze to, že téměř 870 miliónů lidí na celém světě, tedy každý osmý člověk, trpělo v letech 2010 až 2012 chronickou podvýživou.
Ovšem pravda je poněkud prozaičtější; ceny rýže a kukuřice dosáhly na americkém trhu nových vrcholů poté, co se Kazachstán, pátý největší světový vývozce pšenice, a Indonésie, velký producent rýže, přidaly ke Kambodži, Egyptu, Indii a Vietnamu, které vyhlásily zákazy vývozu. Ceny pšenice tak dosáhly přes deset USD za bushel, což je asi osm galonů, tedy 36,4 litry. V každém případě je tragickou skutečností, že navýšení cen rozšíří počet hladovějící o dalších sto milionů obyvatel na více než miliardu.
Paradoxně to vůbec nevzrušuje jednu z nejchudších zemí světa Brazílii, která chce v Ghaně pěstovat na 27 tisících hektarech cukrovou třtinu na výrobu ročních 159 milionů litrů bioethanolu pro Švédsko, stejně se vyrábí palivo pro automobily z cukrové řepy, obilí či brambor… Likvidace chudoby halasně vyhlašovaná světovými oligarchy na rok 2015 tak zatím mizí v oparu nesmlouvavé inflace. Důkazem je fakt, že v Česku objem 120 000 hl etanolu představuje zpracování asi 200 000 tun obilnin a k tomu využítí odpovídající výměry orné půdy 45 000 ha, nebo 68 000 tun cukrovky ze 17 000 ha půdy. A pak že je hlad pro nedostatek obilovinm a nenasytnost Číňanů...
Ne že by ale byla ČLR svatá. V 50. letech se v Říši středu děly věci. Mao se snažil zmodernizovat zemědělství, zvýšit produkci obilí a přivést Čínu mezi světové mocnosti. Rolníci místo práce na polích tavili železnou rudu v podomácku postavených pecích. Katastrofu dokonala série přírodních katastrof a nepřízeň počasí.Tři až šest milionů lidí umřelo kolem roku 1928, kdy katastrofu způsobilo sucho a zhoršily ji vysoké daně a místní válečníci. O rok později zemřely nejméně dva miliony lidí v provincii Chu-nan. Na pět milionů Číňanů pak zabil hlad v roce 1943 v provincii Che-nan. Hladomor způsobila opět kombinace několika faktorů. Kromě sucha a japonské invaze také rekvírování úrody rolníkům, aby se nakrmila armáda.
Britská nevládní charitativní organizace Christian Aid varovala, že pěti milionům lidí, tedy asi čtvrtině obyvatel Afghánistánu, v němž je skoro sedmdesát procent osob negramotných, hrozí hladomor. Hlavní příčinou je dlouhotrvající sucho, na severu a západě země byla většina sklizně zničena. Situaci navíc zhoršují probíhající boje mezi mezinárodními koaličními silami a jednotkami už pět roků “svrženého” islámského militantního hnutí Taliban. V městech dochází k astronomickému stoupání cen potravin a v přeplněných a špinavých uprchlických táborech hrozí epidemie nemocí. Špinavá voda usmrcuje ročně na 90 tisíc dětí. “Je tomu, jako kdyby byl vykopán hromadný hrob pro miliony lidí. Můžeme je z něho osvobodit anebo je v něm pohřbít. Smrt hrozí milionům lidí,” říká jeden z humanitárních pracovníků.
Vesničané spotřebovali už skoro všechny své zásoby potravin a zkonzumovali i zásoby semen, které měli zasadit pro úrodu příští rok. Velké rodiny mají nyní k jídlu jeden kus chleba denně. Nemohou z vesnice odejít, protože neexistuje žádná doprava. Podle odhadů umírá v táboře tábor Maslach u města Heratu přibližně 40 lidí denně, většinou proto, že přicházejí z vesnic příliš zesláblí na to, aby přežili, protože se doma snažili vydržet bez jídla co nejdéle. Světový potravinový program konstatuje, že v současnosti v některých částech Afghánistánu umírá až 20 procent dětí, než dosáhnou věku 5 let, a průměrná délka života je 40 let. Přitom OSN byla nucena zrušit svůj program distribuce potravin v hodnotě 150 milionů dolarů.
Tak nezbývá, než aby Čína řešila potravinovou krizi za celý svět. Ne za vše je dnes čínská vina, přesto asi zpytují své svědomí. Radí: Konzumujte hmyz, červy, larvy, smažené škorpiony a jinou havěť, co obsahuje zázračné množství proteinů, pro lidský život nezbytných. Zatímco z vepřového steaku jsou kardiovaskulární choroby, z obyčejné domácí mouchy a její larvy je proteinový prášek či minerální látky, tedy ideální zdravá strava. V Pekingu byly krámky se smaženými škorpiony a larvami obleženy tisíci mlsouny. Na tyčinkách je chroupaly i děti.
A navíc třeba hovězí dobytek spotřebuje mnohem méně vody. V současnosti dvě třetiny zemědělské půdy po celém světě a devět procent pitné vody slouží k živočišné výrobě, která zároveň produkuje 18 procent skleníkových plynů. Když k tomu přidáme hladiny oceánů, moří, řek a přehrad, máme tolik páry, co je rizikovější skleníkový plyn než oxid uhličitý či freony. Kuřecí řízek není hrst muších larev, z nichž se zvedá všem žaludek. A spouští zábrany, které je těžké překonat.Je důležité přesvědčit lidi o nutričních hodnotách hmyzu. Číňané vyrábějí potraviny z hmyzu, který by se podle nich v blízké budoucnosti mohl stát významnou položkou lidského jídelníčku. Což takhle si nedát špenát, ale sušené larvy či proteinový prášek z hmyzích exoskeletů. Podnikatel Li Ťin-suej investoval z vlastních peněz v přepočtu 250 000 eur (asi 6,3 miliónu korun) do hmyzí továrny usazené mezi kopci Kchun-jangu na předměstí Kchun-mingu, metropole provincie Jün-nan. Se sedmi patenty produkce oficiálně začala v roce 2009. Odborníci z Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) čím dál tím víc koketují s entomofagií, tedy využitím hmyzu coby lidské potraviny a náhrady za maso a ryby. Hmyz by se ovšem mohl stát také levnější alternativou zvířecího krmení, především na rybích farmách.
Nač dovážet ryby z Chile a Peru, když máme potenciál hmyzu coby zdroji výživy. V místnosti s dvěma miliony bzučících much, jež by časem měly být krmeny rýží, je zatím odpudivě. Nyní se živí na zvířecích exkrementech, což je diskvalifikuje jako potravu pro člověka. Lidé však už jedí žabí stehýnka, sépie, chobotnice či kraby a nevadí jim, že to nejsou kuřata, maso z dobytka nebo z prasat, přičemž je jim zcela lhostejné, že právě vepři milují válení se v bahně. Když je ale na talíří kus smaženého vepřového masa, sbíhají se jim sliny.
Židé vždycky věděli své, viz. košer stravování; z tohoto „pokrmového” seznamu jsou vyloučeni mimo jiné velbloudi, vepři, koně, osli, masožravci, tlustokožci a vodní savci. Z ptáků je možné jíst domácí drůbež, naopak je zakázáno si pochutnat třeba na dravých ptácích, mrchožroutech a netopýrech. Kromě čtyř druhů kobylek se nesmí konzumovat ani žádný hmyz, stejně tak na židovském talíři nikdy neskončí žádný z rodu plazů a obojživelníků, což se nevztahuje na ryby, které mají ploutve a šupiny...
Inu, jak praví zpráva vědeckého týmu z nizozemské univerzity ve Wageningenu: "Do roku 2020 budeme hmyz kupovat zcela běžně v supermarketech. Budeme udiveni tím, jak si lidé roku 2011 jednoznačně mysleli, že nic takového jíst nebudou. Brouci jsou biologicky podobní korýšům a létavý hmyz bude uznáván jako krevety nebe..."
Snímky Břetislav Olšer