Papež potvrdil přínos českých katolíků vedených Dukou k hájení křesťanských hodnot v dnešním světě
"Mé setkání s panem prezidentem vyznělo jako uznání působení římskokatolické církve v naší zemi z hledista kulturně-nábožensko-společenského." Dominik Duka
Ivana Haslingerová
Dne 6. ledna 2012 při sváteční promluvě před modlitbou Anděl Páně ohlásil papež Benedikt XVI. jmenování pražského arcibiskupa Dominika Duky kardinálem. Pražský arcibiskup své jmenování kardinálem přijal jako poctu pražskému arcibiskupství a svým předchůdcům. Těmi byli kardinál Vlk a vídeňský arcibiskup kardinál Schönborn, který se narodil ve Vlastislavi nedaleko Litoměřic. Do sboru kardinálů byl pan ardibiskup slavnostně uveden při veřejné konzistoři v bazilice sv. Petra v sobotu 18. února.
Jmenováním kardinálem se Duka stává spolu s ostatními nově jmenovanými kardinály papežovým spolupracovníkem a poradcem v církevních záležitostech. Podle Kodexu kanonického práva má jako člen sboru kardinálů tři úlohy: volit společně s ostatními kardinály papeže, být konzistorním poradcem římského papeže v nejdůležitějších otázkách a pomáhat římskému papeži v každodenní péči o celou církev.
Podle dosavadního působení J. Em. Dominika Duky ve funkci pražského arcibiskupa se dá očekávat, že jeho jmenování nebude pouze formální záležitostí, ale že "jeho hlas bude slyšet nejen v naší společnosti," jak si to přeje pan prezident Václav Klaus, ale i v Římě a potažmo v celé katolické církvi. Odznaky své funkce převzal pan kardinál Duka v sobotu 18. února během veřejné konzistoře kardinálů ve Vatikánu. Do Říma ho doprovodilo na tisíc poutníků z České republiky.
Z pětidenního pobytu v Římě, kde byl papežem uveden do sboru kardinálů, se J. Em. Dominik Duka vrátil 21.2. 2012. Na ruzyňském letišti ho přivítal apoštolský nuncius v ČR Mons. Giuseppe Leanza. Poté jeho první kroky směřovaly do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, aby se poklonil ostatkům sv. Vojtěcha, patrona pražské arcidiecéze. Před pražskou katedrálou ho v 10:30 hodin uvítali členové Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a za znění zvonů do ní vstoupil v jejich doprovodu poprvé jako kardinál. Za zpěvu litanií k národním patronům vstoupil poté do Chórové kaple, kde spolu s kanovníky uctil ostatky sv. Vojtěcha a vedl modlitbu Sexty.
Z katedrály mířily jeho kroky přes nádvoří do Hradu, kde byl v 11:30 hodin přivítán prezidentem republiky Václavem Klausem. Pan prezident předal panu kardinálovi blahopřejný dopis se slovy, že "takovou událost musí okomentovat seriózněji než pouze slovně." (plné znění dopisu uvádíme v článku: Václav Klaus: "Hlas kardinála Duky je nepostradatelný v diskuzi týkající se naší společnosti") Pan prezident totiž volbu Duky kardinálem vnímá nejen jako důležitý krok, který naznačuje postoj papeže k nynějšímu i budoucímu směřování vývoje církve, ale jako potvrzení významu přínosu českých katolíků k úsilí církve o hájení základních křesťanských hodnot v dnešním světě. Přikládá proto jmenování J. Em. Dominika Duky velký význam. Podle prezidenta patří Dominik Duka k důležitým osobnostem současné doby a jeho hlas je nepostradatelný v diskusi nad aktuálními tématy.
Je známo, že Dominik Duka a Václav Klaus spolu už delší dobu názorově souznějí při řadě setkání i veřejných vystoupeních, takže se dalo předpokládat, že radost pana prezidenta bude nefalšovaná a jeho slova, že "pozval pana kardinála, aby mu ještě jednou poblahopřál k této mimořádně vysoké hodnosti i titulu a mohl mu říci, že si toho všichni velmi vážíme a bereme to jako velké ocenění nejen pro něho, ale i jako ocenění přínosu českých katolíků k dění ve světě", byla od srdce.
Potvrzují to ostatně ilustrační fotografie z audience pana kardinála na Hradě.
Po rozhovoru s panem prezidentem v jeho pracovně, kam si ho uvedl po přivítání a předání dopisu, nám pan kardinál sdělil, že bylo setkání skutečně slavnostní, že mu pan prezident pogratuloval a rozhovor se týkal jeho zážitků v Římě a názoru na pořádání Cyrilometodějských oslav. "Neplánovali jsme ale žádné strategie státně-církevně-politického života," usmál se pan kardinál a dodal: "Setkání ze strany pana prezidenta vyznělo jako uznání působení římskokatolické církve v naší zemi z hlediska kulturně-nábožensko-společnenského, z mé strany jako poděkování za podporu, která se dostává mé osobě a římskokatolické církvi během 22 let života ve svobodě".