hhh

Ministerstvo zelené ideologie jsem chtěl změnit na standardní ekonomický úřad

Fond životního prostředí jsem chtěl transformovat na efektivní „zelenou banku“

Pavel Drobil, poslanec a místopředseda ODS

Ministerstvo životního prostředí, které jsem krátce vedl, bylo už dlouho zralé na zásadní reformu „made in ODS“. Říkám zcela jasně, že jsem do funkce ministra nastoupil se záměrem změnit „ministerstvo zelené ideologie“ na standardní úřad státní správy. Na silný ekonomický resort. Kdo říká, že tomu tak být nemá, je zcela mimo realitu. Životní prostředí je ekonomický resort, který má zásadní vliv na podnikání. A na druhé straně nemůže dobře fungovat bez úspěšného podnikání, které zavádí inovativní technologie. Mým heslem bylo „chráníme přírodu pro člověka“. Nikdy jsem nezastával filosofii, že člověk je v přírodě jakýmsi rušivým elementem, nepřítelem či škůdcem. Šlo mi tedy o standardní úřad a nalezení rovnováhy mezi ekologií a ekonomikou a prosazení rozumného vztahu mezi ochranou přírody a zájmy občanů. Lze to vyjádřit principem tří „E“: Ekologie, Ekonomika, Efektivita. Tyto principy vycházejí z politiky ODS, která staví na svobodě a odpovědnosti. Tato politika mne vedla  otevírání národních parků lidem a k prosazování zásahů proti kůrovci. Protože člověk je přirozenou součástí přírody a má právo se v ní svobodně pohybovat a není čímsi jako škodlivým hmyzem. Naopak není nic přirozeného na tom, aby škodlivý hmyz svobodně ničí šumavské hvozdy a proměnil je v holé pustiny.

Byl jsem první ministr, který pojmenoval problém ovzduší na severní Moravě a nebál se o něm jednat se svým polským protějškem. Byl jsem prvním ministrem, který se snažil změnit apriorně represivní, protipodnikatelský přístup úřadu na oboustranně prospěšnou a dobrovolnou spolupráci státu a firem při ochraně životního prostředí a při zavádění inovací. Byl jsem prvním ministrem, který dal konečně přednost lesu před kůrovcem a místním občanům před ekologickými aktivisty. Byl jsem prvním ministrem, který odmítl exhibovat na globálních konferencích o hypotetické hrozbě, která má přijít za stovky let, a dal jsem přednost aktuálním a ak

utním domácím problémům. Odmítl jsem náboženství globálního oteplování. Protože toto náboženství stojí na ideologické manipulaci s fakty, kterou řada skutečných vědců kritizuje. Jako hlavní prioritu jsem určil čistotu ovzduší, kterou zelení ministři dlouhodobě zanedbávali. Těší mě, že i po mém odchodu z ministerstva se příslušný zákon dočkal uvedení do praxe.

Můj nejambicióznější projekt se mi stal osudným

Snažil jsem se zjednodušit zelenou administrativu, zúžit kontroly na velké znečišťovatele a neztěžovat zbytečně život malým a středním podnikatelům. I proto jsem chtěl transformovat Fond životního prostředí na efektivní „zelenou banku“, poskytující podnikatelům kapitál na investice s vysokou přidanou hodnotou jak pro ekonomiku, tak pro přírodu. Investice, které se díky úspěšným zeleným technologiím státu vrátí a ten je znovu použije na otevírání nových příležitostí. Bohužel právě tento můj nejambicióznější projekt se mi stal osudným. Do čela nové „zelené banky“ jsem si totiž na radu jednoho špatného člověka vybral dalšího špatného člověka. Ten místo aby jako zodpovědný manažer dobře řídil svůj fond, hrál si na Jamese Bonda amatéra. Svou práci neodvedl a tu mou poplival. Nelituji toho, že jsem přišel o křeslo ve vládě. Lituji toho, že jsem nemohl dokončit svou práci. Ještě více ale lituji toho, že skrze mou osobu se útočilo na ODS. Mrzí mě to. Nicméně jsem přesvědčen, že kromě výběru dvou špatných lidí jsem udělal vše správně. Okamžitě jsem propustil všechny aktéry této kauzy, nařídil jsem kontrolu a následný forenzní audit a sám jsem složil funkci nejen proto, abych nemohl být podezříván, že zametám nějaké stopy, ale zejména abych neumožnil našim soupeřům zneužívat tuto kauzu. Opět jsem by prvním ministrem, který převzal plnou politickou odpovědnost za činy svých podřízených, o čemž v minulosti pouze někteří jen mluvili.

Není mojí vinou, že se tento čím dál absurdnější případ jedné skryté nahrávky vleče už tolik měsíců. Mimochodem za tu dobu policie stihla prošetřit a odložit Michálkova trestní oznámení, jeho lživá obvinění o manipulacích s pražskou čističkou odpadních vod, s údajně předraženou zakázkou na poradenské služby pro Státní fond ŽP a stejně tak se nic neprokázalo z obviňování Michálka, že byla zmanipulována i metodika ukládání volných finančních prostředků fondu do bank. Důvody pro rozhodnutí nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana znovu otevřít kauzu SFŽP znám pouze z médií. Podle nich nejvyšší státní zástupce nařídil, aby policie doplnila důkazy, protože výsledky dosavadního důkazního šetření neumožnilo Nejvyššímu státnímu zastupitelství ve věci rozhodnout. Je-li tomu tak, pak závěr nejvyššího státního zástupce vítám, protože je z něj zřejmé, že nebylo možné rozhodnout o mém obvinění z trestného činu. Věřím, že doplněné důkazní šetření vyvrátí všechna nařčení, která Libor Michálek směřoval k mé osobě, ať už se týkala čističky odpadních vod v Praze nebo výběrového řízení na poradenství pro SFŽP. A zejména pak také vyvrátí spekulace o tom, že do vyšetřování bylo zasahováno zvnějšku.    

Tato kauza je pro mne obrovským osobním ponaučením. NIKDY NEDOPUSŤME, aby pod záminkou boje s korupcí či boje s čímkoliv dalším naše policie a justice mohla být, stejně jako v minulosti, bude-li se to někomu hodit, zneužita pro kriminalizaci politických oponentů a mohla fungovat stylem inkvizitora Bobliga. Stejně tak chci ze své zkušenosti důrazně varovat všechny, kteří schvalují, podporují či jen mlčí k rozpoutávání inkvizičních procesů, že se mohou obrátit proti komukoli, i proti nim. A historie je v tomto nemilosrdně poučná. Každý, kdo ve jménu nového fetiše či mantry nerespektoval zákony pod heslem, že „když se kácí les, létají třísky“, byl vždy hned druhou obětí onoho kácení. Ani chvályhodný boj proti korupci nesmí být záminkou k porušování zákonů této země a oslavě těch, kteří takto činí a nastolují ve společnosti atmosféru nedůvěry, špiclování a vzájemného udávání se.

Čím je pro mne kauza "zelené banky" poučením

Tato kauza je pro mne poučením i v jiné věci, a to je, že ODS potřebuje skutečně mnoho našich vlastních odborníků. Jako silná sebevědomá strana, jako strana, která má své pevné ideové zázemí, musí být schopna produkovat odborníky pro každou oblast veřejné správy. Pokud má dobře vládnout, pokud má být schopna prosazovat svůj program a plnit sliby voličům, neobejde se bez vlastních expertů s hrdým označením „made in ODS“. Bez takových lidí se totiž neobejde žádná silná strana. Německá CDU, britští toryové, ale ani američtí republikáni, kteří vždy s sebou do vládních úřadů berou velkou hromadu profesionálů, kteří dokáží uvést politické programy do praxe. To není žádná nezdravá politizace státní správy. Naopak je to zdravá odpovědnost za výsledek voleb a důkaz skutečné demokracie. Když chce něco kloudného prosadit za pouhé čtyři roky, potřebuje aspoň na klíčových místech lidi, kteří souzní s její ideou, kteří mají v malíčku její politický program a jsou schopni ho okamžitě začít plnit. Na to, aby jí úředníci házeli klacky pod nohy, jí jich zbyde i tak ještě dost. Bohužel vlastních profesionálů má pořád ještě málo. Jinak bych býval po některém z nich určitě sáhl a vyhnul se tak nepříjemnostem. Tento deficit musí ODS odstranit. Strana, která má ambice být vedoucí vládní stranou, nemůže být ve vleku úředníků. Její ministři si od nich nemohou nechat diktovat, co jde a co nejde, co se musí a co nesmí. Byrokraté jí nedodají tu správnou munici k porážce levicové opozice. Ona sama nastolovat témata veřejné správě. jen tak můžeme pánům Sobotkům říci: „Přestaňte o nás lhát a my o vás nebudeme říkat pravdu.“ ODS nemůže být ani ve vleku koaličních partnerů. Logicky není v jejich zájmu pomáhat jí sbírat politické body a prosazovat její program. Pánové Bárta a Kalousek naprosto logicky pracují ve svém vlastním zájmu a na svém vlastním úspěchu, nikoliv jejím. Nemůžeme proto spoléhat na informace, které nám dají, a návrhy, které nám předloží. Musíme mít vlastní oponentní týmy.