Dejte Šance Folimance!
Ivana Haslingerová
Do Chebu, kapelníkova rodiště, jezdí hrát kapela Folimanka Blues Ladislava Jakla zpravidla jednou za tři roky. Tentokrát se ale vrátila už po roce. A to na místo úplně nejlepší, kde se dá v Chebu hrát. Na někdejších dělových šancích Chebského hradu je romantická pivní zahrádka a tam se občas postaví pódium, přiveze pořádný zvuk a hraje se bigbít. Folimanka tam vystoupila v pátek 10. září. Je to krásné místo s krásným výhledem do Poohří, takže tam vypukl skvělý mejdan, kapela své fanoušky nezklamala a rozjela své nové i staré hity.
Většina občanů vnímá frontmana kapely Ladislava Jakla jako vysoce postaveného politika – ředitele Politického odboru Hradu, osobního tajemníka prezidenta republiky a ředitele jeho sekretariátu. Není to ale žádná rozdvojená osobnost, žádný Džekyl a Hajd. Je to prostě osobnost s jasně vyhraněnými politickými postoji patřící díky tomu k nejvýraznějším osobnostem naší politické scény a milující navíc rock. Vlastně teď jsem si uvědomila, že by mne pan Jakl opravil,
jako to již několikrát udělal, že "je především rockerem a teprve pak úředníkem", jak své významné politické funkci říká. Ať již ale říká o svých životních rolích cokoliv, je jasné, že obě své profese zastává naplno a obě ho velice baví.
Kapelu Folimanku Blues dal dohromady již v květnu roku 1993. Současný název nese od prosince 1993. Hraje v sestavě zkušených a osobitých muzikantů: Robby Černý *1951 - piano, Pavel Pečenka *1980 - drums, Jan Chalupský *1951 - guitar, Hadži Hrkal *1957 - bass guitar, Ladislav Jakl *1959 - vocal, accoustic guitar. Více informací o Folimance Blues získáte z těchto zdrojů: www.folimankablues.cz, www.ladislavjakl.cz, případně na www.facebook.com skupina: folimankablues.
Já sama jsem se poprvé s kapelou Ladislava Jakla setkala již před deseti lety na svérázném křtu jejího alba "Naše hospody" v prostředí pražských houmlesáků na Masarykově nádraží v Praze. Kmotrem alba byl generální ředitel Národní galerie Milan Knížák (podrobně viz článek: "Naše hospody" Ladislava Jakla"). Od té doby jsem viděla mnoho jeho koncertů ve Vagonu, Lucerna baru, Na Folimancev Modré vopici a mnoha dalších klubech a hospodách. Dokonce jsem absolvovala i ten pod Nuselským mostem. I když byl každý v jiném prostředí, jedno měly společné. Na všech koncertech to vždy Jakl rozjel se svou skupinou naplno jako zuřivý rocker.
Pro milovníky Jaklovy syrové muziky a nezapomenutelných koncertů je důležité, že ani po vstupu do vysoké politiky nepřestal být věrný své hudební profesi tvrdého rockera. Ani si neostříhal vlasy a nezačal ze sebe dělat napomádovaného manažera.
Pokud se chce čtenář dozvědět o tom, jak kloubí LDISLAV Jakl svou vysokou politickou funkci s funkcí frontmana své odvážné rockové kapely Folimanka Blues pak mu doporučuji knihu "Ladislav Jakl Rocker na Hradě", kterou vydal ke svým padesátinám. V knize se dozvíte nejen o muzice, ženách, přátelích, ale i o tom, kam podle něj směřuje naše země, Evropa i celá lidská civilizace. Zkrátka rozmlová o všem, co se v naší zemi za půl století jeho života událo a o čem si vytvořil své postoje. A že jeho postoje stojí zato znát! Nevzpomínám si, že by se někdy vážně zmýlil. Jinak by ho také tak náročný člověk jako Václav Klaus neměl již přes deset let vedle sebe jako nejbližšího spolupracovníka.
