Ladislav Jakl: "Modrá vopice, dobrá vopice!"
ivana haslingerová
Rocková kapela Ladislava Jakla Folimanka Blues už zase dělala v Praze kravál a naplno rozjela své novinky i staré hity. A nebyl by to kovaný pravičák Jakl, aby si nevybral klub se stylovým názvem Modrá Vopice (www.modravopice.eu) v Praze na Žižkově. Společnost jeho kapele dělaly kapely Rock Automat, Alice in Madness a Ikaros.
Kapelu FOLIMANKA BLUES dal Jakl dohromady již v květnu roku 1993. Současný název nese od prosince 1993. Hraje v sestavě zkušených a osobitých muzikantů: Robby Černý *1951 - piano, Pavel Pečenka *1980 - drums, Jan Chalupský *1951 - guitar, Hadži Hrkal *1957 - bass guitar, Ladislav Jakl *1959 - vocal, accoustic guitar. Více informací o Folimance Blues získáte z těchto zdrojů: www.folimankablues.cz, www.ladislavjakl.cz, případně na www.facebook.com skupina: folimankablues.
Většina občanů vnímá Ladislava Jakla jako vysoce postaveného politika – ředitele Politického odboru Hradu, osobního 
tajemníka prezidenta republiky a ředitele jeho sekretariátu. Není to ale žádná rozdvojená osobnost, žádný Džekyl a Hajd. Je to prostě osobnost s jasně vyhraněnými politickými postoji patřící díky tomu k nejvýraznějším osobnostem naší politické scény a miluje rock. Vlastně teď jsem si uvědomila, že by mne pan Jakl opravil, jako to již několikrát udělal, že "je především rockerem a teprve pak úředníkem", jak své významné politické funkci říká. Ať již ale říká o svých životních rolích cokoliv, je jasné, že obě své profese zastává naplno a obě ho velice baví.
Pokud se chce čtenář dozvědět o tom, jak kloubí svou vysokou politickou funkci s funkcí frontmana své odvážné rockové kapely Folimanka Blues pak mu doporučuji knihu "Ladislav Jakl Rocker na Hradě", kterou vydal 
ke svým padesátinám. V knize se dozvíte nejen o muzice, ženách, přátelích, ale i o tom, kam podle něj směřuje naše země, Evropa i celá lidská civilizace. Zkrátka rozmlová o všem, co se v naší zemi za půl století jeho života událo a o čem si vytvořil své postoje. A že jeho postoje stojí zato znát! Nevzpomínám si, že by se někdy vážně zmýlil. Jinak by ho také tak náročný člověk jako Václav Klaus neměl již přes deset let vedle sebe jako nejbližšího spolupracovníka.
Já sama jsem se poprvé s kapelou Ladislava Jakla setkala již před deseti lety na svérázném křtu jejího alba "Naše hospody" v prostředí pražských houmlesáků na Masarykově nádraží v Praze. Kmotrem alba byl generální ředitel Národní galerie Milan Knížák (podrobně viz článek: "Naše hospody" Ladislava Jakla"). Od té doby jsem viděla mnoho jeho koncertů ve Vagonu, Lucerna baru, Na Folimance a mnoha dalších klubech a hospodách. Dokonce i ten pod Nuselským mostem. I když byl každý v jiném prostředí, jedno měly společné.
Na všech koncertech to vždy Jakl rozjel se svou skupinou naplno jako zuřivý rocker.
Pro milovníky Jaklovy syrové muziky a nezapomenutelných koncertů je důležité, že ani po vstupu do vysoké politiky nepřestal být věrný své hudební profesi tvrdého rockera. Ani si neostříhal vlasy a nezačal ze sebe dělat napomádovaného manažera.
A co víc, ke svým vystoupením, k nimž by si mohla jeho Folimanka vybrat supersnobské sály, zůstal stále věrný svým hospodám a jak sám s úsměvem říká nejrůznějším špeluňkám: „Hrajeme po nejrůznějších špeluňkách všech koutů Čech, v sídle pražských santusáků, tedy v hale Masarykova nádraží, pod Nuselským mostem a dalších neskutečných místech ČR." I tentokrát byl příchod do Modré opice mírně řečeno nestandardní:
Na koncerty Folimanky se proto těší všichni, kteří ještě neztratili smysl pro humor a recesi, protože atmosféra koncertů je neskutečně uvolněná a neopakovatelná. A taková byla i v Modré vopici.
V Modré vopici, byla nálada umocněna ještě tím, že tam pianista skupiny Robby Černý slavil svátek. A tak na pozvánce stálo, že vtupné je "něco vkusného, třeba řízek". Již jen to hovoří za vše. Prostě je to vždy obrovské uvolnění a pohoda, kterou už člověk jinde hned tak nezažije. Muzikanti sedí mezi fanoušky a koncert končí vždy bezvadným mejdanem. 
Snímek vpravo zachycuje Robbyho při konzumaci jedné ze vstupenek.
Na žádném konceru nechybí Jaklova půvabná přítelkyně Radka, která je mu po jeho skončení opravdovou oporou.
Takže na závěr připíjím panu Jaklovi na to, aby ještě uspořádal se svou Folimankou hodně podobných báječných koncertů a aby zůstal stále svůj!