Také bychom si měli uvědomit, že silné zájmy Evropské unie jsou na úkor zájmů naší republiky a jakékoliv další menší země. A už vůbec bychom se proto neměli plést do bezpečnostních otázek a přát si, aby měla EU silnou armádu. Měli bychom být rádi, že v těchto otázkách se angažuje NATO, byť někdy nad jeho kroky také lomíme rukama. Přece jenom na obranu v případě opravdového útoku EU nemá a nikdy mít nebude. Nehledě k nebezpečí, že by mohla své vojáky použít proti vlastním rebelujícím zemím. Pak už by se stala opravdovým pokračovatelem politiky SSSR a víme z vlastní zkušenosti co by to pro nás znamenalo.
A pokud jde o energetickou politiku EU, pak nechápu, kde berou naše média představu, že nějakou opravdovou energetickou politiku vůbec EU má. K velmocím se chová tak, jak se to právě hodí té které členské zemi a připomíná tím spíš než jeden celek dynastické celky, které vládly v Evropě před vznikem národních států. Německo bojuje o migranty a o Nord Stream, aby získalo ruský plyn a ruskou ropu, Itálii a Francii je to jedno, protože ty dostávají ropu po moři a obávají se migrantů...
V každém případě v brexitu mohl každý vidět na vlastní oči, jak si EU neváží názorů občanů v jednotlivých zemích. Jak se opět po Holandsku a Francii snažila nepřijmout referendum i ve Velké Británii a tři a půl rok ho zpochybňovala. A málem se jí to povedlo, protože bývalá odpůrkyně brexitu Theresa Mayová, organizovala sice po svém zvolení premiérkou brexit, ale z každého jejího kroku bylo cítit, že to dělá bez vnitřního přesvědčení a bez průraznosti a přeje si neúspěch. Na štěstí v dalších volbách zvítězil konzervativní pravicový politik Boris Johnson, který se nenechal v boji o brexit zviklat stejně jako jeho předchůdkyně Margaret Thatcherová v boji o Falklandy.
A nesmíme zapomínat na politika, který za brexit bojoval od dob Maastrichtské smlouvy ještě za vlády Margaret Thatcherové až do zdárného konce, na europoslance Nigela Faraga. Vzpomínám jak jsem se při návštěvě europarlamentu kdysi ptala jednoho z poslanců, proč pan Farage tak dlouho mluví k prázdnému sálu a odpověď zněla neuvěřitelně: "Jako předseda frakce má právo mluvit neomezenou dobu a ví, že všechna vystoupení v parlamentu jsou okamžitě překládána a posílána do členských zemí. On takto hovoří velmi často ke svým občanům, britská média to tisknou a tím Brity ovlivňuje ve prospěch jeho myšlenek." Takže zatímco naši europoslanci si, a to právem, stěžují, že jako pouzí členové frakcí mají právo pouze na dvouminutový projev, včetně oslovení a rozloučení se, předsedové frakcí, jako například náš předseda Evropských demokratů a reformistů Jan Zahradil, mohou využít mnohahodinových projevů a informovat své občany i občany ostatních zemí EU ve prospěch svých myšlenek. Škoda, že tak nečiní. Jen facebookové zprávy jsou málo.
