Česká republika si každý rok ukrajuje ze státního rozpočtu zhruba 40 miliard korun, které posílá do Bruselu jakožto členský příspěvek. Kdybychom vystoupili z Evropské unie, zprostili bychom se povinnosti přispívat do unijního rozpočtu. Ve skutečnosti ušetříme mnohem víc. Nebudeme totiž muset odvádět cla a DPH ze zásilek původem ze zemí mimo EU, přestaneme platit provoz unijní administrativy a souvisejících úřadů, vyhneme se spolufinancování pochybných projektů a můžeme přestat dělat pro nás nevýhodnou činnost (např. povinné přimíchávání biopaliv do pohonných hmot a dotování solárních a větrných elektráren). Budeme moci snížit daňové zatížení, zbavíme se nadměrné byrokracie a euronesmyslů. O dotace z fondů EU sice přijdeme, avšak ty nelze považovat za bezedný zdroj peněz: od roku 2024 má být podle plánů EU náš příjem nižší než náš roční příspěvek. Tak či tak bude muset být výstavba a údržba infrastruktury hrazena z běžných rozpočtů územních jednotek.
Peníze, které pošleme do EU, mají zkrátka větší kvalitu, než ty, které dostaneme zpět
protože ty, podobně jako třeba stravenky, můžeme použít jen na to, co nám EU dovolí, a ne na cokoliv, co bychom za ty peníze chtěli vybudovat. Řeč čísel je však vůči EU neúprosná. Přibližně bilion korun jsme sice od roku 2004 dostali navíc z eurofondů, avšak skryté náklady vyměřené britským eurokomisařem Peterem Mendelsonem na 4 % HDP pro nás znamenaly ztrátu 3,5 bilionu korun za 20 let našeho členství!
Více se dočtete v mém článku „Náklady ČR za 20 let členství v EU budou přes 3,5 bilionu Kč,“ odhadl eurokomisař v roce 2004. Realita je možná ještě horší.
