Institut Václava Klause vydal 42. publikaci, kterou je na první pohled sice útlá a nenápadná kniha Stanislavy a Kamila Janáčkových s názvem Na bojišti evropské integrace, ale tak exaktně a svěle nabitá informacemi, fakty a čísly, že by neměla chybět snad v každé knihovně. Při jejím čtení jsem si uvědomila jak člověk zapomíná, a to i přesto, že prožíval všechny udíálosti v ní popisované a problemaika ho zajímá. Hlavní téma - boj Německa, Francie a dalších velkých zemí o nadvládu v EU je na první pohled triviální, ale když je vysvětleno makroekonomickým pohledem dlouholetého hlavního hlavního ekonoma ČNB a proloženo exaktními informacemi, které k tomu vedly a nadále vedou, čte se to opravdu jedním dechem. Laik spíš vnímá vše z vnějšího pohledu jak bojovat s uprchlíky, jak usměrnit megalomanskou politiku německé kancléřky, jak zachraňovat naši tisíciletou vyspělou civilizaci před nájezdy krutých muslimů... A málokdo si přitom uvědomujeme, že nejúspěšnější mocenský nástroj velkých zemí je vliv na kurzové a měnové systémy, vrcholící měnovou unií se společnou měnou. Prostřednictvím kurzových a měnových systémů svazuje EU měnovou politiku svých členských zemí a ovlivňují bezprostředně jejich konkurenceschopnost. Země bez vlastní měny nemohou své ekonomické problémy řešit plovoucím kurzem a jejich ekonomika klesá rychleji. Pokud jsou země na alespoň 80% úrovni Německa, pak je společná měna s ním neovlivní a rostou naopak rychleji proti zemím s nižší ekonomikou.
Druhá základní oblast je fiskální politika, která je na štěstí zatím převážně doménou vlád jednotlivých členských zemí. Měnová unie ale i do této fiskální politiky čím dál úspěšněji zasahuje. Měnová unie se díky tomu má stát nástupní frontou k unii politické. Laicky řečeno EU zatím nedonutila přijmout státy společnou daň a rovněž všechny státy ještě nepřijaly euro. Jakmile by se to EU podařilo, a že se o to panečku snaží, tak by vzniklo společné evropské ministerstvo ifnancí a k velké radosti Německa by se EU stala pod jeho vedením velkým evropským superstátem, jak správně říká pan Okamura 4. velkoněmeckou říš.
Nemůžeme však nevěnovat pozornost také dalšímu novému procesu, kterým si Německo spolu s Francií a Bruselem chce otevřít cestu k politické unii a k nadvládě v Evropě. Tímto procesem je záměrně podporovaná masová migrace, která hrozí vyústit v „migrační unii“, charakterizovanou nejen zásadním oslabením národních států a jejich historických specifik, ale ohrožením celé evropské civilizace. Tento proces má zatím – oproti měnové integraci – podstatně kratší historii, dotýká se však i těch zemí EU, které se zatím měnové integraci ubránily. Je bezprostřední hrozbou i pro Českou republiku, jak ukazuje poslední část tohoto textu.
