V Německu museli kvůli levicovým anarchistickým aktivistům předčasně ukončit předvolební mítink AfD, kterého se účastnil i český exprezident Václav Klaus. V Americe Trump na posledních chvíli zrušil předvolební akci, protože hrozily šarvátky s jeho odpůrci. Naši antifa-výtečníci při kdejaké demonstraci kohokoli, s kým nesouhlasí, také nezůstávají pozadu. Slovem: kam se podíváš, „demokraté“ jak vyšití. V Německu, v Americe, u nás i kdekoli jinde. Obecně lze říct, že tenhle levicový výkvět se nikterak neliší od Gottwaldových karlínských kluků, kteří prosluli rozbíjením schůzí jiných politických stran (v Německu zase od Hitler-Jugend, pozn. redakce). Takže vlastně nic nového. Ale přece jenom něco. Dřív byly podobné akce vždy předmětem odsouzení médií. Dnes s nimi namnoze sympatizují. Jednoho skoro napadá, zdali se vlastně mílovými kroky nevracíme zpátky k totalitě.

Mrknul jsem do slovníku cizích slov, kterak tam definují populismus. A jedna z definic zní, že  „populismus je úsilí o získání přízně bez ohledu na věc samu“. Tak to je věru zajímavé. Proč? Protože politické strany, které zdejší mediální mainstream nazývá populistickými (kupříkladu kvůli jejich názorům na masovou imigraci) zcela jistě svůj pohled na věc formulují S OHLEDEM na věc. A naopak jestli někdo své názory formuluje BEZ OHLEDU na věc samu, jsou to na prvním místě právě strany tzv. tradiční. Takže kdo je tu vlastně populista?

Ze všech médií nám valí do hlav, jak dohoda EU s Tureckem vyřeší migrační krizi, což je samozřejmě nesmysl a pouze zbožné přání. Kupodivu žádný z nespočetné řady evropských summitů nedospěl k závěru, že jediný způsob, jak zastavit migrační vlnu, je dát do pořádku země, odkud lidé utíkají. Na prvním místě Sýrii. Jenže to by eurounijní kašpárci museli zapomenout na kšefty se saudskoarabskými a jinými šejky, akceptovat Asada coby nejmenší zlo a hlavně postavit do latě Turky, kteří na pozadí utečenecké krize rozehráli svoji mocenskou hru, jak vůči EU, tak proti Kurdům.

A jak u nás doma?

Nic necharakterizuje zoufalost a pokrytectví sobotkovsko-babišovské vlády víc, než právě její přístup k uprchlíkům. Zatímco k těm problematickým, především z Blízkého východu, je v rozporu s vůlí vlastních občanů vstřícná – a šílený státní tajemník Prouza se v Berlíně hezky po hujerovsku Merkelové ptá, co si přeje, aby Sobotka řekl –, na naše ukrajinské krajany se z vysoka vykašlala.

Ankara 10. 10. 2015 – teroristický útok – 95 mrtvých. Ankara 13. 3. 2016 – teroristický útok – 37 mrtvých. Istanbul 19. 3. 2016 – teroristický útok – 4 mrtví. Istanbul 20. 3. 2016 – právě když píšu tyhle řádky, kvůli hrozbě dalšího teroristického útoku vyklízejí fotbalový stadion. Je tu někdo, kdo si myslí, že zavedení bezvízového styku s Tureckem – coby součást dohody o vracení migrantů – je dobrý nápad?

A je tu někdo, kdo si myslí, že Evropské unii vládnou odpovědní lidé?