K soustředění se na téma kovidové epidemie a jejích širších souvislostí vedly IVK následující okolnosti:

Covid-19 je od loňského jara zásadním tématem nikoliv pouze medicínským, ale i společenským a politickým, a to všude na světě. Je to zřejmě historicky poprvé, kdy původně medicínská problematika zaujala roli určujícího faktoru i pro oblast ekonomiky a politiky. A platí to jak na mezinárodní úrovni, tak samozřejmě i na úrovni jednotlivých zemí. Česká republika není výjimkou.

Epidemie Covidu-19 získala tento bezprecedentní význam nikoliv pro svou mimořádnou zdravotní nebezpečnost – na světě existuje mnoho jiných chorob a infekcí, které představují daleko závažnější nebezpečí pro lidské zdraví a životy –, ale kvůli tomu, jak na objevení se a šíření nového viru mezinárodní společenství i jeho jednotliví členové v podivné jednotě zareagovali.

Zrodil se jakýsi globální koronavirový politický konsensus, který – pravděpodobně z úrovně WHO a OSN – radil zemím a vládám stejný drakonický přístup k tehdy ještě v nejasných obrysech se vynořující epidemii. Tento přístup dává koronaviru a jeho šíření absolutní prioritu před všemi stávajícími nákazami a epidemiemi, které lidstvo sužují, a jako terapii s nejasným cílem doporučuje uvalování drakonických lockdownů, paralyzujících jednotlivé ekonomiky i světové hospodářství. Některá odvětví, jako je letectví či turismus a kultura jsou zcela obětovány. Ještě nikdy ve své historii lidstvo takovýmto sebedestruktivním způsobem nereagovalo na žádnou epidemii.

Politici a vlády rychle pochopili, že tento radikální přístup k omezení společenských a ekonomických aktivit státní mocí pod záminkou boje proti pandemii obrovsky zvyšuje jejich moc a usnadňuje vládnutí. Změny vyvolané přehnanou reakcí na Covid-19 vyhovují i spoustě dalších parciálních zájmů různých společenských skupin, a proto jsme svědky vytvoření pevného zájmového kartelu politiků, médií, velkého byznysu a levicových ideologů, z něhož vzniká nový globální mainstream schopný společností manipulovat ve směru, který jim vyhovuje. K jejímu ovládnutí slouží strach z neznámé nemoci, který je usilovně šířen od prvopočátku oficiálními kanály na národní i mezinárodní úrovni.

Snad poprvé v historii tváří v tvář krizi se vlády a jejich komunikační kanály nesnaží obyvatelstvo uklidnit a bránit panice, ale naopak strach a paniku samy aktivně vytvářejí. Snad poprvé v dějinách v mírové době se vlády tváří, že dopady jejich rozhodnutí na ekonomiku a veřejné finance jsou zcela druhotné. Předstírají, jako by se bylo možné rozsáhlým zmrazením ekonomiky a společnosti šíření viru vyhnout, jako by mohl zmizet a již se nevrátit. Šíří naivní víru ve všemocnost neodzkoušených vakcín jako z nebes seslané spásy. Takový pocit se alespoň snaží ve vystrašené veřejnosti vzbudit.

Dosavadní zkušenosti však říkají, že šanci na úspěch má pouze jenom lockdown totální a drastický, jaký uplatnila loni Čína v územně omezeném epicentru nemoci při uplatnění všech možností tamějšího totalitního systému. V západní společnosti je takový postup neaplikovatelný. Přesto však vlády zákazy a regulace různého rozsahu a intenzity uplatňují. Všude se však ukázalo, že tyto parciální uzávěry a zákazy přinášejí pouze ekonomické a společenské škody, zatímco virus se vlnovitě šíří dále a z hlediska počtu obětí není v delším období rozdílu mezi těmi, kteří spoléhají na „promořování“, a těmi, kteří aplikují zákazy.

Nemoc Covid-19 sama o sobě je nepochybně z medicínského hlediska závažnou skutečností. Nový koronavirus a zvláštnosti jeho šíření v jednotlivých částech lidské populace představují novou výzvu pro epidemiologii, virologii, imunologii, mikrobiologii, genetiku a další oblasti medicíny a přírodních věd, daleko významnější je však jeho dopad společenský.

Určitými společenskými a politickými silami byl tento fenomén uchopen jako katalyzátor snahy o přeměnu západní kapitalistické společnosti podle progresivistického designu. Mnohým se zdá, že tato epidemie může nahradit revoluci, rozbít starý svět a uskutečnit starý levicový sen – vytvořit nového člověka a novou společnost.

Institut Václava Klause od prvních měsíců šíření covidové pandemie a s ní spojené globální paniky tento vývoj pozorně a kriticky sleduje a téma koronaviru od loňského března jasně dominuje v naší výzkumné i publicistické aktivitě. Již v dubnu 2020 vydal kolektiv autorů IVK pod vedením Václava Klause knihu „Karanténa“, v níž poukázal na rizika přístupu k nové nemoci a jeho hrozbě pro společnost a ekonomiku. V srpnu 2020 vydal IVK sborník „Ekonomické aspekty koronakrize“ a v prosinci 2020 publikoval Václav Klaus knihu „Karanténa 2.0“, která odrážela poznatky a zkušenosti z podzimního vrcholu šíření nákazy a jejích dopadů pro ekonomiku i společnost.

Na devastující účinek vládních údajně protiepidemických zákazů, restrikcí a lockdownů upozorňujeme, a jejich mizivý vliv na omezení šíření viru trvale kritizujeme i v řadě rozhovorů a vystoupení ve sdělovacích prostředcích. 

Nejsme lékaři, ani přírodovědci, zajímají nás především společenské dopady koronavirové krize, bezprostřední vliv na stav veřejných financí a dlouhodobé důsledky jejich rozvratu, ideologie, které v koronaviru vidí nástroj „resetu“ západní společnosti atd. Pro analýzy tohoto typu je náš tým kvalifikován více než dostatečně, nikoliv pouze z hlediska odborného vzdělání a akademické praxe. Václav Klaus je u nás jedinečnou osobností, která v sobě spojuje dlouholetou akademickou praxi vědeckého pracovníka s třicetiletými zkušenostmi praktického politika, který v nejvyšších ústavních funkcích vedl zemi v kritických etapách transformace společnosti a ekonomiky. Není zde nikdo, kdo by měl srovnatelnou zkušenost s řízením státu v krizových situacích a hledáním východisek z bezprecedentních výzev a problémů.

Přesto jsme se kvůli našemu kritickému postoji k u nás i ve světě převládajícímu přístupu k pandemii a jejím důsledkům stali předmětem velmi nevybíravé kritiky a mediálních ataků. V atmosféře vehementně šířeného strachu z neznámé nemoci a v jeho důsledku omezování občanských práv ve prospěch státní moci již přestává jít o společenskou, natož odbornou diskusi. Postoj k pandemii a k nakládání s ní se stává testem loajality obyvatel vůči režimu, respektive vládnoucím nadnárodním elitám. Kritický názor se v tomto případě neodpouští. V atmosféře hysterického boje s tzv. dezinformacemi a „fake news“ a v atmosféře adorace cenzury a udavačství není vůle připustit otevřenou diskusi nad spornými tématy.

Přestože je koronavirová krize zásadním politickým tématem, její politický charakter je z oficiálních míst a ze strany mediálního mainstreamu vytrvale popírán. Naopak, její řešení bylo politiky alibisticky předáno do rukou tzv. odborníků – nikomu neodpovědných vybraných lékařů, epidemiologů, datových analytiků a matematiků, jejichž parciální pohledy na komplexní problém covidové krize vedou k absurdním opatřením, která vládní politiku jako celek diskreditují a zesilují již tak vysokou nedůvěru veřejnosti ve schopnosti vlády situaci řešit. Přesto je ve vztahu k Covidu-19 tzv. odbornost povýšena na jedinou možnou vstupenku k diskusi zcela zásadních problémů, které se dnes týkají všech občanů.

Jsme proto velmi rádi, že se nám podařilo v této věci navázat úzkou spolupráci s řadou velkých jmen naší medicíny i společenských věd, která tak jako my sdílejí kritický postoj k výše popsaným problémům spojeným s Covidem-19, zevrubně s nimi celou problematiku diskutovat a dát našim kritickým pohledům na covidovou krizi skutečně široký odborný základ.

Výsledkem této spolupráce je kniha ROZUM PROTI KOVIDOVÉ PANICE. Jde o sborník textů z pera předních osobností naší medicíny, kterými jsou MUDr. Svoboda, prof. Žaloudík, prof. Beran, prof. Kolář, prof. Höschl, prof. Pirk, doc. Franc, MUDr. Bém, MUDr. Mareček, MUDr. Čížek, doc. Šmucler, MUDr. Pollert, MUDr. Macek stejně jako z oblasti společenských věd – Ing. Pikora, Ing. Skopeček, Mgr. Semín, PhDr. Valenta. Sedmnáct textů našich externích spoluautorů knihy na téma Covid-19 uzavírá závěr z pera Václava Klause, který není pouhým doslovem, ale plnohodnotným pokračováním jeho předchozích prací k tomuto problému. Já sám jsem zvláštním textem do tohoto souboru nepřispěl – nahrazuje jej částečně tento poněkud delší úvod.

Velmi poučený odborný pohled autorů na problematiku šíření koronaviru a nemoci Covid-19 (což vůbec není totéž), jejich schopnost klást otázky, na něž se bohužel neodpovídá, i jejich jasné vědomí si širších celospolečenských souvislostí dnešní epidemické krize přesvědčí čtenáře o tom, že i v odborné oblasti existuje výrazná pluralita názorů a zřetelný nesouhlas se způsobem, jímž se dnes k fenoménu nového koronaviru přistupuje. Většina autorů, kteří již dříve neskrývali svá kritická stanoviska, se následně setkala se snahami je umlčet či dokonce osobně a profesně dehonestovat. Tato kniha je proto současně i příspěvkem IVK k úsilí, aby umlčování diskuse a diskutujících u nás neprošlo.

Další informace o knize naleznete zde: https://www.institutvk.cz/publikace/1/publikace-ivk-c-55-rozum-proti-kovidove-panice.html