Evropský soudní dvůr: Komunisté páchali genocidu stejně jako nacisté
Ivana HaslIngerová
Vojenský soud odsoudil v Norimberku po válce nacisty, protože na zločiny proti lidskosti páchané na příslušnících vybraného národa (genocidu) mohl použít trestnost podle mezinárodního práva bez ohledu na to, zda takové jednání bylo trestné podle práva panujícícho v době jejich páchání v dané zemi. Možnost použití mezinárodního práva činí totiž zločiny proti lidskosti nepromlčitelnými. Náš parlament sice přijal hned po revoluci "Zákon o zločinnosti komunistického režimu", ale protože nešlo komunistům dokázat páchání genocidy podle její tehdejší definice, vysmáli se zákonodárcům, že je nikdy nemohou dostat před mezinárodní soud jako nacisty, protože politické odpůrce si může každý vraždit jak chce, to že není vyhlazování národnostních menšin neboli genocida. Evropská unie ale rozšířila v minulém roce pojem genocidy jako zločin proti lidskosti páchaný na skupinách osob bez ohledu na jejich národnost, rasu či třídu. Evropský soud pro lidská práva uznal proto možnost universální platnosti Norimberských zákonů i na komunisty. Pokud dá např. vláda příkaz střílet do lidí přelézajících berlínskou zeď či pokud pronásleduje skupiny kulaků či homosexuálů, páchá genocidu. Proto mohou ve všech státech EU být komunističtí zločinci stíháni za zločiny proti lidskosti a tedy genocidy podle mezinárodního práva.
V současné době právní důvody proti odsouzení komunismu v Evropě již tedyneexistují, protože možnost použití mezinárodního práva činí jejich zločiny nepromlčitelnými. Proti tomu, aby byl proces započat, stojí pouze politická nevůle ze strany socialistů a komunistů v Evropském parlamentu a Radě Evropy, a ještě větší nevůle v parlamentech jednotlivých zemí. Kdyby byli souzeni nacisté německými soudci, tak by s velkou pravděpodobností byli stále přítomni v německém parlamentu podobně, jako jsou v něm komunisté u nás. Bylo by proto nejlepší zřídit nadnárodní proces s komunisty jako kdysi s nacisty. Jedině ten zaručí, že nedojde k lobbismu v jednotlivých zemích. A EU se k tomu již chystá, jen je třeba vše ohlídat a nenechat zapadnout do ztracena. Bylo totiž velkým štěstím, že se po pádu nevšímavého premiéra Topolánka dostal v loňském roce do předsednictví Rady Evropy (RE) Jan Fischer, který si všiml nejen výše uvedeného usnesení Evropského soudního dvora, ale i usnesení Evropského parlamentu z roku 2008 „Svědomí Evropy a totalita“, v němž se praví, že „dějiny munismus jsou společným hrůzným evropským dědictvím“. Nebýt všímavosti Jana Fischera, tak by bývalo zůstalo pouze u jednoho z mnoha usnesení EP.
Na štěstí Jan Fischer ve funkci předsedy RE se na červnovém zasedání EU v roce 2009 zasadil o to, aby nezůstalo jen u usnesení a pod jeho předsednictvím přijal Evropský parlament (EP) rezoluci „Nacismus a komunismus“, v níž odsoudil komunismus a konstatoval, že „stíhání komunistických zločinců by mělo být provedeno podobně jako potrestání nacistů.“ Z toho tehdy vyplynul požadavek vytvoření platformy Ústavů pro studium totalitních režimů ve všech postkomunistických státech EU, které mají zasílat svá studia do společného nově vzniklého celoevropského Ústavu pro studium totalitních režimů v Madridu a ten pak předá zpracované podklady tehdy zřízené „Komisi pro výzkumy totalitních režimů“ o jejíž zřízení se Jan Fischer zasadil. Do hlášení „Komise pro výzkumy totalitních režimů“ budou tato všechna hlášení zahrnuta spolu s hlášeními o cca 150 milionech zavražděných civilních osob komunistickými režimy na celém světě, které má již nyník disposici.
Je proto velmi důležité, aby pravicoví politici v Radě Evropy pokračovali v práci započaté za předsednictví Jana Fischera a pomohli evropskou politiku očistit od komunistů podobně, jako byla očištěna od nacistů. Celoevropská Komise pro výzkumy totalitních režimů musí totiž na základě usnesení RE pod předsednictvím ČR do konce roku 2010 podat hlášení Radě Evropy o výsledcích svého bádání, aby bylo možné postavit komunisty před soud podle mezinárodního práva podobně jako kdysi nacisty. Nejde jen o formalitu a je nutno tohoto hlášení využít, aby bylo možno konat a vyloučit v Evropě komunisty stejně jako dříve nacisty z politického života. A námitky, že se přejmenují, nejsou na místě. Nacisté se také nepřejmenovali. Jakmile o nacistech bylo rozhodnuto mezinárodním tribunálem jako o zločincích, žádný parlament si nedovolil pustit je mezi sebe a stejně tak by tomu bylo s komunisty. Jen to chce politickou vůli a neohrožené politiky v EU, když jim k tomu Jan Fischer proklestil již cestu.