HOLKY, MOC VÁM TO SLUŠÍ…
Jiří Sommer
Tak a je to tady…Divadlo ABC nabídlo svým věrným i občasným divákům labužnickou premiéru hry britského dramatika Tima Firtha Holky z kalendáře. Řekněme, že ji můžeme považovat za jakousi paralelu k možná známějšímu titulu Do naha. Předpokládám, že si ho asi většina pro divadlo zapálených spoluobčanů pamatuje z inscenace Divadla na Vinohradech (mimochodem, hraje se tam stále, takže Divadlo ABC teď nabízí něco konkurenčního). Jde také o divadelní adaptaci, vycházející z filmu společnosti Miramax, který se jmenoval Calendar Girls. Ten se podle oficiálních údajů stal sedmým nejúspěšnějším britským filmem všech dob, v USA se umístil dokonce na pátém místě. Po těchto úspěších se Tim Firth pustil do jeho divadelní podoby, která rovněž posbírala řadu metálů a ocenění. A vězte, že z nemalých tržeb za jednotlivá představení (prý beznadějně vyprodaných), byla poskytnuta nemalá částka nemocnici svatého Jakuba v Leedsu. Leč, tyto skutečnosti asi diváka zase tak příliš nevzrušují, spíše ho vzrušuje příběh, který sice na první pohled vypadá dosti banálně, ale ve svých důsledcích je nejen kratochvilný, ale také působivý jak z hlediska jeho morálního smyslu, tak i z hlediska osobité estetiky a v neposlední řadě je i velmi příjemnou přehlídkou hlavních ženských hvězd Divadla ABC, doplněných o hostující herečky.
Co bývá obsahem pánských párty, to si všichni mohou domyslet. Plkání o politice, ženských, sportu, vojně…ale na co se může v podobné spolkové činnosti zaměřovat slabší pohlaví, to zas tak úplně jasné není. Jistou odpověď na to dává malá ženská komunita v anglickém Yorkshiru. Šestice místních žen se snaží vyvíjet nějakou bohulibou činnost, aby nepropadly depresi ze strachu ze samoty. A protože mají i velký ušlechtilý cíl – přispět na zařízení pro zdejší zdravotnické zařízení -, snaží se dopídit se k nějakému „obolusu“, z něhož by to mohly financovat. Určitě to ale nebude z kalendářů s fotografiemi „zamlžených kostelů a hřbitovů“, ale musí to být z nějaké atraktivní akce. A tak se po strastných domluvách dohodnou (byť každá k tomu přistupuje z jiného zorného úhlu), že nafotí kalendář svých aktů. Pravda, už nejsou nejmladší, nicméně stydět se za své tělo, tak to nikdy… Tady bych pro ilustraci mohl využít vstupního citátu ze skutečného kalendáře, který každý návštěvník premiérové představení obdržel jako suvenýr.
NAŠE ŽENY JSOU JAKO KVĚTINY. KAŽDÉ STADIUM JEJICH VÝVOJESE VYZNAČUJE OSOBITOU KRÁSOU. POSLEDNÍ OBDOBÍ JE ALE VŽDYCKY NEJÚŽASNĚJŠÍ.
Nastanou chvilky příjemné i nepříjemné, a tak vznikají situace poněkud méně optimistické, ale i krásně optimistické. Zdánlivá absurdita se proměňuje v realitu, leč jednoduché to nemají s fotografem, mimochodem jedné z kouzelných postav Pavla Juřici, ale nakonec se dílo nejen podaří, ale stane se šlágrem. Nekonvenční kalendář je po různých peripetiích na světě. Odvaha yorskhirských žen vyrazí dech celému okolí, ano, nešlo jen o vtipný nápad, ale šlo o originalitu a náhle zjevenou kuráž oněch šesti „nahotinek“. Tady ovšem musím upozornit zejména pánské čtenáře, že nejdou na nějaký striptýz, ale na decentně provedenou nahotu se silným uměleckým podtextem. Ano, dámy bez ohledu na věk se svlékají, jsou při tom plné humoru a především, jsou samy sebou. A to se cení, v žádném věku žena neztrácí svou přitažlivost, jen je třeba ji umět vyhmátnout. Je to jakási škola ženství pro muže…
„Dámskou jízdu“ připravili muži, v tomto případě režisér Ondřej Zajíc a scénárista Tomáš Moravec za „spolupráce“ výtvarnice kostýmů Michaely Červenkové. A herecké protagonistky? Holky, všechny jste skvělé – Veronika Gajerová, Dana Batulková, Radka Fiedlerová, Jitka Smutná, Kateřina Macháčková, Lenka Termerová, ale výborné jsou i další postavy – Hana Doulová, Ljuba Skořepová, ale i pánové Pavel Juřica, Jan Vlasák či Stanislav Lehký.
Je to príma, budete se bavit…