Proč nám hrozí smrt právě ve středu?
Ivana Haslingerová
Nelekejte se. Ne nám, ale pravicovým politickým stranám hrozí podle Petra Hájka smrt, pokud se chtějí umístit do středu politického spektra. Jako člověk dlouhodobě působící v politice po boku prezidenta Václava Klause se ve své knize "Smrt ve středu“ zamýšlí nad úpadkem pravicové ideologie, která se odpoutala od původních idejí a přesunula se do pomyslného politického středu. Ten navíc podle Hájka ani neexistuje, ale je pouhou marxistickou koncepcí. Za dobu mých studií na na Matematicko-fyzikální fakultě UK jsme "střed" definovali jako bod na ose souřadné. Vlevo od něj šla na ose úseček do nekonečna záporná čísla, vpravo kladná. A pokud se do středu, tedy do tohoto pouhého bodu chtějí směstnat poslední dobou takoví šíbři, jako Topolánek, Kalousek, Schwarzenberg, Bursík, Svoboda a další, pak má Hájek má pravdu, že jim tam hrozí smrt, přinejmenším smrt umačkáním. Takový střed, který by pojal takřka celou naši politickou scénu opravdu neexistuje. Hájek si ale dovolil ve své knize ještě víc. Dovolil si tvrdit, že pojmům jako politický střed a mnoha dalším nesmyslným pojmenováním napomáhají na světlo světa naše média. A v důsledku tohoto obvinění vypukla jejich přímo hysterická reakce proti Hájkově knize.
Aniž si to uvědomili, vlastně tím jen potvrdili útočící redaktoři platnost Hájkových závěrů o vládě mediokracie nad námi a našimi životy. Páni redaktoři totiž svými nepodloženými komentáři dokázali, jak zkreslené informace mohou prostřednictvím svých médií šířit, a co víc, že reakce na tyto jejich polopravdy je spontánní a lidé jim věří. Alespoň soudě podle dopisů, které i nám, kteří jsme zatím o knize ani nepsali, chodí do redakce. Pisatelé v nich bezmyšlenkovitě odsuzují zástupce vedoucího kanceláře prezidenta republiky pro oblast komunikačních a kulturních strategií Petra Hájka jako bludaře jen na základě toho, co si přečetli v MF DNES a slyšeli na ČT 24.
Ukázalo se, že stačí vytrhnout z kontextu několik záměrně položených provokativních otázek, na něž si záměrně hloupě autor odpoví, aby nutil čtenáře při čtení knihy myslet, a už je tu neskutečná aféra. Nikdo z diskutujících se přitom nenamáhá si věc ověřit, nenamáhá se kritizovanou knihu alespoň přečíst, a přesto se tito "diskutující" předhánějí ve snaze rozebírat tuto Hájkovu provokačku jako smrtelně vážný problém. Dokonce v ČT 24 si dovolí redaktor Hospodářských novin Petr Fischer obvinit pana Hájka, že tyto své záměrně provokativní odpovědi nedoložil odbornými studiemi. A moderátorka si nedá ukonejšit vysvětlením autora, že otázky jako "Má volební porážka amerických republikánů a „mesiášský“ nástup Baracka Obamy něco společného s krizí politické pravice v naší zemi? Odehrál se například útok z 11. září 2001 tak, jak jsme ho viděli v televizi, nebo jsme se stali předmětem cílené mystifikace? A pokud ano, proč? Je projekt Evropské unie ve skutečnosti jen pokračováním staré německé imperiální politiky a přípravou vzniku Čtvrté říše? Žijeme v období rozkvětu demokracie, nebo prožíváme její poslední dny za hlubokého soumraku našeho civilizačního prostoru? A je z toho nějaká cesta ven?…" pokládá v knize čtenářům proto, aby vyburcoval jejich pozornost k tomu, jak snadno mohou být mystifikováni médii. Předkládá je panu Hájkovi jako jeho politické názory do omrzení až do zbytku pořadu. Vůbec jí nedošlo, že tyto otázky Hájek pokládá čtenářům, aby je přinutil k zamyšlení právě nad chováním podobných redaktorů, jako je ona. A co víc, záměrně na ně hledá jiné odpovědi, než přinášejí média, aby se čtenář nad nimi byl nucen zamyslet a uvažovat o tom, že by jim asi také uvěřil. Jedním slovem chce upozornit nás čtenáře, abychom nebrali vše, co je psáno, jako dané, ale snažili se nad věcmi přemýšlet svým mozkem, svou hlavou, kterou nám za tím účelem Bůh stvořil. A co víc, Hájek nám nabízí dokonce i metodu, jak se bránit mediálním mystifikacím a 
manipulacím.
A to nemluvím o tom, že redaktor HN přišel naprosto nepřipraven a šel drze diskutovat s autorem o knize, kterou, jak hrdě prohlásil, vůbec nečetl. Nechápala jsem při poslechu pořadu, že se s ním paní moderátorka, která si evidentně také knihu nepřečetla, nerozloučila, protože tím vrhla negativní světlo na celou ČT 24, když není schopna zajistit pro diskusi o knize seriózního a připraveného redaktora. Tento pořad posloužil panu Hájkovi jako ukázkový příklad mediokracie. Právě tito redaktoři dokáží manipulovat s lidmi k obrazu svému a nikdo z vedení televize je za to ani nepokárá, natož aby se s nimi rozloučil jako s nepřipravenými lajdáky. Hlavní je přece sledovanost a čím hloupější je pořad, tím je sledovanost větší. Přesně podle hesla Jana Wericha „To je blbý, to se bude líbit“. Nikoho z kompetentních pracovníků již nezajímá, že se těmto suverénům podařilo vsugerovat milionům občanů lži o tom, že Hájek napadá Američany, popíráním existence Bin Ládina znevažuje hrůzy činů muslimských teroristů a podobné nesmysly.
Nebo to mělo být záměrem, aby se ukázalo, že se Satanáš Klaus obklopuje dementy, kteří mu radí nepodepsat LS a nezlomilo ho to? Ono totiž v knize se o ní také píše. Petr Hájek se vedle neblahého vlivu mediokracie, amerického neokonzervativizmu, důvodů přeměny ODS z pravicové na středovou stranu zamýšlí i nad budoucností našeho národa po přijetí Lisabonské smlouvy. Tam ale už asi paní redaktorka nedočetla, protože by se jinak namísto na nesmysly zeptala pana Hájka, proč si myslí, že špičky občanských demokratů mají dobré vztahy s představiteli amerických neokonzervativců. Proč s nimi mají společná témata, která jsou v českém prostoru "sebevražedná" a česká společnost je nepřijímá. Například americký radar, uznání "americko-albánského" Kosova či podporu gruzínskému prezidentu Saakašvilimu. Proč podle něj "ODS na nich strašlivě krvácela, nic nezískala - a přesto na nich fundamentalisticky trvala." Zeptala by se také, proč pan Hájek kritizuje, že původně pravicovou stranu, na evropském kontinentu unikátní, zavedl současný předseda Mirek Topolánek spolu s lidmi blízkými Václavu Havlovi do prostředí nepolitické politiky, občanské společnosti, zkrátka postdemokracie, kde už není rozdílů mezi pravicí a levicí: "Mirek Topolánek dnes není názorově ani napravo ani nalevo, dokonce ani ve středu – zaparkoval v bezpečném vzorném eurounionistickém nikde." A zeptala by se určitě také, proč si pan Hájek myslí, že přijetím Lisabonské smlouvy přijde opět po dvaceti letech naše země o svou suverenitu, stejně jako kdysi první republika. Proč nastolení nové evropské ú
stavy přirovnal k únorovému puči roku 1948. Protože Hájek v knize varuje: "Až bude Lisabonská smlouva nakonec přijata, dojde po dvaceti letech relativní samostatnosti k opětovné ztrátě české suverenity."
Kdyby se totiž ptala na tyto závažné otázky, tak by nám nechodily do redakce dotazy typu „Hájkovu knihu jsem nečetl, ale z toho, co bylo na ČT 24, jsem zděšen. Vážně si myslí, že si Američani sami vrazili do mrakodrapů???? To musí být hrozný svět, ve kterém žije“. A pan Hájek by nemusel odpovídat: „I já jsem zděšen z toho, co napsala MFD. Je to opravdu hrozný svět.“ Paní redaktorka by věděla, že se Petr Hájek v knize zamýšlí nad otázkou, zda je současný svět opravdu takový, jak nám ho média předkládají. Že v ní kritizuje naši slepou důvěru v každou zprávu, aniž se zamýšlíme nad tím, zda se ten který redaktor nemohl zmýlit a zda jsou nám fakta presentována pravdivě. Jako zkušený mediální pracovník Hájek ví, jak zkreslený obraz nám mohou média podat a jak nám vládne mediokracie. To po čtrnácti letech práce v médiích mohu jen potvrdit, a pokud nebudou kolegové redaktoři pokrytečtí, musejí mi dát za pravdu. Petra Hájka, stejně tak jako mnohé z nás, prostě štve, že když občan uslyší sebehloupější zprávu v televizi, bere ji jako stoprocentní fakt a vůbec ho nenapadne pochybovat, že to může být kachna na zvýšení sledovanosti, nafouklá polopravda nebo prostě jen mylná interpretace skutečnosti.