Česká země domov můj

Na mnohé otázky, proč jsem ve druhém kole prezidentské volby podpořil Miloše Zemana zcela prostě odpovídám: Protože tu nechce žádné migranty ze zemí, které mohou produkovat islámské teroristy. A je mi zcela jedno, zda se mi jeho styl mediální prezentace zamlouvá či nikoliv. Naprosto zásadní je, že si naše hlava státu zcela jasně uvědomuje, že imigranti z islámských zemí, byť by i třeba první generace imigrantů byla loajální k demokratickému zřízení hostitelské země, jsou pro hostitelskou zemi bezpečnostním rizikem. Další generace vyslyší totiž spíše volání své genetické tradice a bude prosazovat tzv. politický islám, nebo-li právo šaría neslučitelné s právem hostitelské země, která první generaci umožnila začít nový život, najít si práci a užívat si svobody.

Účinné léky, cenově přiměřené k možnostem českých uživatelů se ztrácejí z domácího trhu. A nejedná se pouze o již zmíněný Endiaron, ale i další léky. Nejeden pacient se s tímto úkazem už setkal. Vždy se ohlásí výpadek léku a člověče starej se. Po mnoha měsících se lék vrátí s jiným názvem a o hodně dražší. Ti, kteří nenacházejí na minulém režimu jediný kladný prvek, často argumentují tím, že nebyl občas k dostání toaletní papír. Teď jsou ho plné regály. Pro změnu, zase není lék, který by eliminoval maximálně do tří dnů nadměrnou spotřebu tohoto, kdysi občas nedostatkového zboží. Výrobu Endiaronu nám neviditelná ruka trhu prodala do zahraničí. Je smutné, že spousta léků, které byly dílem našich farmaceutů a byly lidmi z tehdejšího západu velice oceňované, protože byly účinné a laciné, je prodáváno do zahraničí z obchodních důvodů. Pamatuji si, že si do tehdejšího západního Německa vozili ti, co navštívili Československo náš Acylpyrin, který byl podle jejich slov daleko účinnější než jejich Aspirin. Majitelům našich farmaceutických forem nejde vůbec o české pacienty. Byznys je pro majitele firmy přednostní, na lidech nezáleží. To chápu. Žijeme v jiné době. Ve společnosti liberální demokracie. Někdo tomu říká kapitalismus. Jenže v takové společnosti by měla být určitá omezení, která berou ohled na řadové občany. Tak jak tomu je, jak často říkáme, v rozvinutých společnostech. V Německu, by nemohl existovat výpadek nějakého důležitého léku po dlouhé měsíce.

Vše se už privatizovalo. Teď se privatizují ty peníze, které by měly plynout tam, kde peníze nejsou. Už to funguje dostředivou silou. Peníze plují tam, kde jich je nejvíce. Je to hodně smutné zjištění. Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají téměř kosmickou rychlostí. Jakkoli statistiky ukazují, že jako republika bohatneme, tak přibývá stále víc těch nejchudších lidí. Nejohroženější jsou lidé, kteří ve stáří ztratí svého partnera. Zoufale zjišťují, že jim jeden důchod nebude stačit k pokrytí těch nejzákladnějších potřeb. Že nebudou mít na zaplacení nájmu, elektrické energie, že si budou muset odepřít i to málo, co dosud zpestřovalo jejich život. A to se musí dívat, jak ty nejbohatší ukrajují stále víc z těch peněz, které patří nám všem. To jest z peněz daňových poplatníků. Navíc je zde hrozba, že po přijetí smlouvy Dublin 4 budeme muset přijímat migranty nejenom z krajních zemí EU, ale i z těch zemí, kde jich bude neúměrně hodně. Smutné je to, že my jsme migranty k nám nezvali, zvalo je Německo a teď, kdy je jich tam tolik, že si s tím nevědí rady a podle statistik díky nim narůstá enormně kriminalita, budeme muset tyto problematické migranty povinně přijímat my.

Prozradím vám nyní něco ze zákulisí prezidentské volby. Ostatně moji čtenáři musí dostávat informace z první ruky. Na co se neustále ptají moderátoři a novináři. Nejčastější otázka novinářů od samého prvopočátku zní: „To Vám nevadí, že Vás podporuje antisemita Bartoš?“ Samozřejmě, že tím nemyslí bývalého pančáka Piráta Bartoše s dredy. Ten by samozřejmě médiím nevadil, neboť jeho názory jsou kompatibilní s přáním věrchušky EU. Jedná se Adama Benjamina Bartoše, který „zaujal“ nejenom novináře, ale hlavně policejní a soudní mašinérii svými slavnými šibeničkami směrovanými proti vládě tehdejšího premiéra Sobotky. A výrokem v Polné, za který byl odsouzen, i když smysl toho výroku, jak mi vysvětlil, byl naprosto jiný než jak ho pojal soudní znalec. Vzhledem k tomu, že jsem zastáncem Voltairovy myšlenky ve smyslu „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale udělám vše pro to, abyste to mohl říkat i nadále“ , jsem proti tomu, aby byl někdo postihován za to, co řekl nebo napsal, zvláště, když po svobodě běhá spousta zločinců a násilníků. Samozřejmě, že nesouhlasím s Bartošovými seznamy, nesouhlasím s určitými slovy, které vyslovoval na demonstracích.

Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=640776

Prezidentští kandidáti byli vyzváni, aby se zúčastnili školení o Fake News, falešných zprávách. Já vám takové školení o české falešné zprávě, která se týká toho, co jsem kdesi řekl poskytnu. Myslím si, že virtuosy na vyrábění Fake News jsou česká oficiální média. Co to jsou Fake News? Oficiální charakteristika praví, že to je typ žurnalistiky šířící dezinformace. Takovéto falešné zprávy, aby vytvořily zdání pravdy, něco z dané řeči někoho, často přesně interpretují. Jenom jakousi podružnou část, takovou, aby naplnila zadání média někoho zesměšnit, očernit nebo jinak dehonestovat, ale to hlavní, na co onen řečník či diskutér řekl, to vynechají. Byl jsem pozván na debatu, kterou pořádal Člověk v tísni. Předesílám, že jako slušný prezidentský delegát se zúčastňuji všech debat ve všech prostředích, ne jenom v těch, kde nemohu čekat nějaká cílená napadání. Ach jak rozumím panu prezidentu Zemanovi, že se těchto debat nezúčastňuje. Většinou se jich zúčastní anketa Prezident 21, ve které je prezident Zeman na posledním a já na předposledním, což mě naplňuje nadějí, neboť tato anketa přesně kopíruje nálady tak zvané pražské kavárny (prezident21.cz - pak kliknout na výsledky, podle součtu hlasů), a ty jsou diametrálně odlišné od nálady většiny voličů v ČR.

Do této doby jsem psal články, které sledovaly mezinárodní a domácí vývoj a varovaly před nebezpečími. Jejich obsah nebyl osobní. Nyní se však v mediální sféře vyskytují články, které se týkají přímo mne. Musím tedy reagovat. Omlouvám se za příliš osobní témata. Ale má osoba se kandidaturou na prezidenta stala také tématem, s tím už prostě nic neudělám. Mnoho mých přátel mne zrazovalo, abych nekandidoval na prezidenta, že se na mne snese mediální hejno dštící špínu. Řekl jsem si, jsem vdovec, rodina syna je daleko mimo dosah českých tištěných médií, tak se budu snažit. A já, když se do něčeho pustím, tak to dělám poctivě. Navíc při absenci Miloše Zemana v debatách s ostatními kandidáty, budu sledovat jeho politickou linii, i když jsem v některých věcech ještě o něco radikálnější než on. Například v žádném případě nechci pro ČR euro, neboť po příkladu např. Slovenska se znehodnotí důchody, úspory i platy. Tak tedy. Média mě nezvou do debat, nejsem totiž v žádoucí linii a mám názory takříkajíc nechtěné. S tím se v podstatě nedá nic dělat, pokud to jsou instituce soukromé. Někdo je prostě na výsluní a já jsem tak nějak ve stínu. Pouze občané mne mohou z toho stínu vytáhnout na světlo denní, neboť za mnou nestojí žádné miliardářské miliony. S tím jsem ale počítal a jsem s tím smířen. Co ale nemohu připustit, aby se vyloženě lhalo a zkreslovala tak moje celoživotní dráha, velice úspěšného skladatele a fakticky také ve svém oboru špičkového manažera, tak jak to udělala Mf Dnes. I když mi otiskla mou reakci na ten článek, tak vzhledem k tomu, že tištěné noviny nečtou mnozí uživatelé internetu, mou reakci na dehonestující označení uvádím níže: „Musím se ohradit proti naprosto nevhodnému v tištěném vydání Mf Dnes, který shrnul mou celoživotní práci do označení „„skladatel osmdesátkových odrhovaček...“ Takovéto dehonestující zkratky vykreslují ty, které je vyjadřují, jako novináře naprosto povrchní a připomínají mi zadání, kdy v minulém režimu takovýmto stylem byli označováni „„ztroskotanci a zaprodanci““.

Německo se raketovým způsobem mění. Podle Ženevské úmluvy o uprchlících a zákonů o slučování rodin, do Německa přichází 300 000 rodinných příslušníků uprchlíků. Četl jsem článek v našich velkých tištěných novinách, že se do Německa valí nová, tentokrát zcela legální vlna migrantů. To je přesně to, před čím jsem ve svých všech prohlášeních varoval. Původní gesto dobré vůle, které některé státy vůči nelegálním uprchlíkům učinily tím, že jim otevřely hranice, se mění v noční můru pro sociální systémy příslušných zemí.Podle všech všelijakých úmluv a zákonů, které počítaly s přijímáním jednotlivců a nejsou aplikovatelné na masovost ilegální migrace, musí jednotlivé státy přijímat celou škálu rodinných příslušníků těch, kteří se v uprchlické vlně do těchto států dostali. Rodinní příslušníci těchto uprchlíků, to je celá škála manželek, dětí, sourozenců, nebo rodičů, prarodičů atd. Natalita v zemích, odkud se přivalila migrantská vlna je obrovská.