Družstevní podniky budují podle OSN lepší svět

Ivana Haslingerová

Organizace spojených národů vyhlásila letošní rok 2012 Mezinárodním rokem družstev pod heslem „Družstevní podniky budují lepší svět.“ Záměrem je upozornit na důležitou roli družstev v podpoře a prosazování sociálního a hospodářského rozvoje a také zdůraznit podnikatelský charakter družstev. Svaz českých a moravských výrobních družstev (SČMVD) na počest toho uspořádal v prostorách TOP hotelu Praha mítink, na němž se snažil upozornit, že družstva jsou podnikatelskými subjekty s vysokou a obecně použitelnou úrovní priorit. Že právě družstva nabízejí současnému světu čelícímu vážným ekonomickým změnám reálná řešení problémů, a to nejen u nás, ale v celé EU.

Mítinku se účastnil jako host prezident Konfederace zaměstnavatelských podnikatelských svazů Jan Wiesner a Ing. Iveta Chmelová, předsedkyně družstva COOP Product na Slovensku. Z politické reprezentace se ho zúčastnili předseda Senátu Milan Štěch, první místopředseda Přemysl Sobotka a expremiér Jan Fischer.

Výrobní družstva vždy tvořila v hospodářské struktuře evropských zemí skupinu tak zvaných středních a malých firem a ve standardních ekonomikách jsou právě střední a malé firmy ekonomickou páteří hospodářství. Taková situace byla například v bývalé Spolkové republice Německo, v jejíchž zemích je doposud družstevní sektor nejsilnější z celé Evropy. A situace tam i po spojení s východním blokem přetrvává. Česká republika se k takové úrovni musí postupně propracovávat, neboť tam velice ublížila pojmu "družstvo" násilná kolektivizace zemědělství v padesátých letech. Nynější hospodářská krize není proto jen krizí ekonomickou, ale i krizí společenských vztahů. Morálka a úcta ke vzdělání, čestné jednání, osobní odpovědnost, smysl pro spravedlnost, to vše u nás vzalo za své. Politici, ale zejména veřejnost považuje družstva ve srovnání s jinými druhy obchodních společností za „méněcenný“ způsob podnikání, jako jakýsi produkt socializace z minulého režimu. Neuvědomují si, že v pracovních kolektivech ve výrobních družstvech jsou mezilidské vztahy výrazně lepší než v jiných typech neosobních obchodních společností. Není to dáno pouze majetkovými vztahy, ale spočívá to ve vzájemné úctě lidí, která má kořeny ve společném překonávání často i existenčních problémů, v loajalitě k firmě a ve férovém jednání. Dokonce i mezi zemědělskými družstvy je dnes řada moderních a prosperujících, i když byla v posledních dvaceti letech hodně zdecimována. Bude ale ještě dlouho trvat, než si napraví pošramocenou pověst. Mezi družstvy je mnoho takových, která nevznikla jako produkt totalitárního socialismu, jak se chybně domnívají představitelé státní správy, ale vznikala a fungují od prvopočátků kapitalistické éry. Mnohá z nich ještě za Rakouské-Uherské monarchie. Jde o jeden z nejstarších historií ověřených typů obchodních společností. Je to tedy věc vzdělání a osvěty, aby si naši občané uvědomili, že slovo družstevní není nic hanlivého a že družstevní forma není méněcenným způsobem podnikání. V Evropě je družstevnictví nejsilnější formou ze všech forem podnikání, o čemž svědčí 130 milionů členů družstev, 60 tisíc podniků a 6 milionů zaměstnanců.

"Vyhlásili jsme mítink k vyhlášení OSN k Mezinárodnímu družstevnímu roku. Ministr zahraničních věcí se měl připojit k mezinárodní podpoře družstevnictví, ale dosud nám neodpověděl. V průběhu posledních 50 let vznikaly myšlenky, že družstva jsou pohrobci komunismu. Přitom například v NSR jsou družstva základnou pro střední podniky a existovala již za monarchie. Družstva obsahují v sobě členy zastávající obě strany politického spektra – levici i pravici. Sociální smír je v nich jiný než v nadnárodních společenstvech. Svaz výrobních družstev byl založen již v roce 1953 a existuje dosud. V roce 2013 vstoupíme do 60. jubilea. Mnozí mají spojena výrobní družstva jen s maličkými podniky či družstvy invalidů. Máme celkem 220 členů a jsme silným výrobním odvětvím. Nevyrábíme jen krtky či vánoční ozdoby, ale i kompresory a složitá zařízení," říká JUDr. Rostislav Dvořák, předseda SČMVD.

Slova pana předsedy mohu jen potvrdit. Některá družstva mají mnohamiliardové obraty. Například Sněžka Náchod patřící k předním dodavatelům šitých dílů pro automobilový průmysl v ČR (psali jsme o ní např. v článku Sněžka v.d. Náchod první v ČR ve svém odvětví) nebo DDL Lukavec (psali jsme o něm např. v článku Dřevozpracující družstvo Lukavec: ze zadlužené firmy kolos patřícímezi úspěšné firmy ČR v únoru 2003).

"Členy našeho svazu je 225 výrobních družstev, která pokrývají snad všechna výrobní odvětví. Dávají práci asi 30 tisícům zaměstnanců. Z toho 110 družstev – tedy téměř polovina – vyváží své výrobky do světa. Některá mají objem vývozu přesahující miliardu korun ročně. Zahraniční obchod je výborný, ale vnitřní poptávka a spotřeba sráží. Proto jsme vládě předložili v rámci tripartity 80 opatření, jak ji udržet. Nad návrhy jak legislativně družstvům pomoci jsme strávili desítky hodin práce. Proces projednání politickou reprezentací trvá již 4 roky beze změn. Vláda stále přemýšlí, jak vyřešit ekologii u podniků. Kdyby se podívala do našeho dřevozpracujícího družstva v Lukavci, tak by viděla, jak se to dělá. Tradice českých výrobních družstev i přes ignoranci vlády stále žije a věřím, že přežije i do budoucna," říká pan předseda.

První místopředseda Senátu Přemysl Sobotka radil panu Dvořákovi: "Transformace družstev probíhala, družstva chtějí stabilní právní prostředí, vymahatelnost práva a stabilní daňový systém. Z EU přicházejí přitom instrukce bez logiky o zahnutých banánech, kvótách žen. Lobistické skupiny tam dělají všichni, ať to dělají i naše družstva."

Předseda Svazu bytových družstev Ing. Vít Vaníček uvedl nejdříve zajímavá čísla. Dozvěděli jsme se, že v ČR existuje 4 300 000 bytů. Z toho většinu 55 % tvoří panelové byty, ostatní jsou cihlové. Panelových domů existuje v ČR 1 200 000. Družstvo obhospodařuje 700 000, tj 17 % na trhu, obhospodařuje 600 000 panelových. Předseda se přimlouval na vládní pomoc pro rekonstrukci dalších bytů:

"Program Panel dotoval úvěry družstev na 15 let a proběhla rekonstrukce 226 000 bytů v panelácích. Na ostatní potřebujeme 200 mld. korun. Rekonstrukce bytů by pomohla zaměstnat mnoho lidí a byla by tak nástrojem proti hospodářské krizi. Každá koruna vložená do rekonstrukce generuje do daní 1,7 korun. I když po revoluci pan Havel tvrdil, že byty v paneláku jsou králíkárny, tak proti ghettům jsou tyto byty dobrým místem pro bydlení. A po rekonstrukci jsou velice pěkné a proti rezidentním bytům levné."

Ing Iveta Chmelová, předsedkyně COOP Product na Slovensku, měla příspěvek optimistický. Slovenská ekonomika po zavedení Miklošovy rovné daně v roce 2009 neustále roste a tak i družstva a malé podniky si nemají na co stěžovat. Ironií je, že právě Ivan Mikloš nechápe, proč u nás vláda dosud nezavedla rovnou daň, která byla volebním trhákem ODS již v předminulých volbách a kterou od jejího tvůrce Vlastimila Tlustého opsal, tedy samozřejmě s jeho souhlasem. A nejen opsal, ale úspěšně zavedl do praxe. Je smutné, že pouze osobní animozity mezi Tlustým a Topolánkem a neznalost současného českého premiéra, o co v rovné dani skutečně jde, vedou naši zemi do ekonomického propadu. Ale to je na jiný článek. Zde nezbývá, než se přidat k výroku Václava Klause proneseném po jedné z Miklošových přednášek o rovné dani v jeho Centru pro ekonomiku a politiku: "Závidím Slovákům Mikloše".

Kandidát na presidenta republiky a expremiér vlády ČR Jan Fischer si posteskl, že Česká ekonomika na rozdíl od slovenské, která po roce 2009 nastartovala růst podniků díky zjednodušené a levné tzv. rovné dani, zaznamenává pokles ekonomiky o 1 % a předpověď je na 1,5 %. Neboli česká ekonomika jde po schodech dolů. A to ještě mohou být politici rádi, že strmější pokles brzdí zaběhnutý a úspěšný zahraniční obchod a dobré vedení ČNB.

"Proti Slovákům, kteří rostou, jsme špatní. Naše ekonomika zažívá systémové problémy. Nepomohou pouze dílčí reformy, ale chce to její restrukturalizaci. Podle šetření Světové banky je české podnikatelské prostředí špatné. V průzkumu jsme se umístili až na 65. místě, zatímco Slováci na 36. Ekonomický výkon země podle výzkumů zpomaluje chybný daňový systém se strašným množstvím výjimek, špatné startování nových podniků a špatná úroveň fungování státní správy. Družstva naopak v mezinárodních hodnoceních hrají důstojnou roli, protože jejich členové vědí co dělají a hlavně, umějí vzít zodpovědnost za to, co dělají. Družstevní sektor spojuje organicky udržitelný rozvoj - ekonomické aspekty - se sociálním přesahem. Úctu k životnímu prostředí. Segment znající inovace umí nasáknout přirozeně výsledky vědy a výzkumu neboli podmínky rozvoje ekonomiky. Stát by měl proto tyto aktivity družstevníků podporovat. Musí se výrazně zlepšit správa a řízení státu. Musejí v ní být lidé, kteří znají, jak dobře a snáz podnikat," konstatoval Jan Fischer.

Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu, si posteskl, že bohužel naše společnost s názory Jana Fischera nesouhlasí:

"Dnes a denně musíme přesvědčovat občany o kladech družstev. Násilnou kolektivizací se ztratila družstevní myšlenka a nastal pochopitelný odpor k nim. Musíme proto stále vysvětlovat lidem, že zemědělská družstva nesjou již družstva z padesátých let a že tradice zemědělského družstevnictví u nás je dlouhá, že družstva vznikala ještě před II. světovou válkou za Rakouska-Uherska. Málokdo ví, že v lednu 1938 u nás bylo přes 12 300 zemědělských družstev, z toho 5 400 nebyla družstva úvěrová. Po roce 1989 byl proti nim tak silný odpor, že zemědělská družstva začala mizet. Proces jejich transformace byl cíleně nastaven, aby zanikla. Z tisíce družstev zbyla po transformaci jen polovina. Zemědělský svaz obhospodařuje třetinu zemědělské půdy a jeho družstva zaměstnávají přes 40 % lidí pracujících v zemědělství. Naše družstva jsou i odbytové organizace. Bez družstevního sektoru by neexistovala významná část zemědělské výroby. Bohužel místo toho, abychom spolupracovali s našimi potravináři, jako je tomu například v Německu, u nás stojíme proti sobě jako konkurenti. Saský zemědělský svaz zpracovává 68 % mléka celého Německa. U nás téměř žádná mlékárna nepatří zemědělcům. U nás družstvům politická gasrnitura nepřeje. Jak se s touto úrovní politické kultury u nás vyrovnat? Na jedné straně vláda připravuje rozpočet, jehož základem je šetřit, na druhé straně zvýšením daní a špatonou prací úředníků ztrácíme desítky miliard z evopských fondů. To nehovořím o velice závažném problému s učňovským školstvím. Pro samé personální problémy vláda stále nenašla čas na vyřešení, jak ho podpořit a zlepšit."