Státníci jako Ronald Reagan by měli být oporou a inspirací pro Evropu
Ivana Haslingerová
Dne 6. února 2011 by se dožil největší politik 20. století, americký prezident Donald Wilson Reagan sta let. Toto jeho výročí si připomněli snad všichni lidé na této planetě, protože všem změnil jejich osud tím, že se zasadil o zrušení světové pandemie komunismu a umožnil tak všem se svobodně nadechnout. Za tento jeho čin je samozřejmě nejvíce ceněn pravicovými konzervativními politiky, ale dokonce i někteří američtí liberálové si ho čím dál tím víc začínají vážit. U nás si připomněl prezidenta Reagana již 3. února jeho český protějšek prezident Václav Klaus, který pozval až z Kalifornie do svého Centra pro ekonomiku (CEP)významného životopisce a znalce Donalda Reagana Johna O’Sullivana, aby se spolu s ním podělil o vzpomínky na něj. Psali jsme o tom v článku Sté výročí narození vítěze nad světovým komunizmem.
Ale ani další naši politici a představitelé veřejného života na pana Reagana nezapomněli. První místopředseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka uspořádal ve spolupráci s poradcem premiéra Romanem Jochem a jeho Občanským institutem v nádherném reprezentativním Rytířském sále Senátu vskutku důstojnou konferenci k připomenutí tohoto významného jubilea. Přišel na ní promluvit i sám předseda vlády Petr Nečas a americký velvyslanec v ČR Norman Eisen, který se na ní podělil o humorné příhody, které ho s Donaldem Reaganem pojily. Dozvěděli jsme se například, že se málem kvůli němu ani neoženil.
si hned v úvodu svého proslovu povzdechnul, že Evropa ráda na význam Reagana zapomíná, a to asi proto, že sama měla bohužel vždy více Chamberlainů než Churchillů. Přitom by právě ona velice potřebovala právě nyní více odvážných politiků, jako byl Reagan. Politiků, kteří si dokáží poradit v dobách krize, jakými byli právě Ronald Reagan, Winston Churchill a Margaret Thatcherová. 
Proto si pan Reagan podle pana Sobotky naši pozornost rozhodně zaslouží. Pan 1. místopředseda připomněl i to, že Reagan jako vystudovaný ekonom studoval spisy významných světových ekonomů a po přečtení knihy Hayeka „Cesta do otroctví“ se podle vlastních slov upevnil v přesvědčení, že „socialismus by byl zhoubou svobodného stylu života“. Ocenil i to, že se Reagan dokázal skvěle pohybovat ve středu mezi liberalismem a konzervatismem, aniž sám ustoupil ze svých jasných konzervativních postojů. Již jako guvernér Kalifornie našel odvahu stavět hráz mírovému hutí na první pohled roztomilých hippies Nová levice, které pro svou politiku jednostranného odzbrojení nahrávalo SSSR. Reagana nedokázala umlčet ani masivní kampaň amerického liberálního tisku, v němž levicoví propagandisté prohlašovali, že je válečný štváč, a psali jedovatě o tom, že jako herec má schopnost osobitě vyjádřit své emoce, a proto ať řekne cokoliv, získá díky svému charismatu pro to veřejnou podporu. On ale nebyl podle Sobotky jen laciným populistou. Dovedl samozřejmě svůj řečnický talent uplatnit, ale ve jménu svobody a funkční demokracie. Označení tehdy mocného Sovětského svazu za Říši zla, které pokládali jeho odpůrci za teatrální, potvrzují ruské archivy dnes a denně. „Reagan byl politikem, jehož význam nejde omezit jen na éru, kdy vykonával úřad. Přál bych si, aby jeho role byla doceňována i v současné Evropě, která se často potácí bez schopností jasného a zřetelného činu. Státníci jako Ronald Reagan by měli být pro Evropu oporou a také inspirací. V tom shledávám největší přínos tohoto amerického politika. Nezbývá mi proto, než si do budoucna přát, aby se Evropa mohla opírat o osobnosti formátu Churchilla, Thatcherové a Reagana. Ronald Reagan byl oporou zejména v krizích a v tom vidím jeho největší odkaz. Odkaz Reagana je pro mne jako pro obhájce lidských svobod inspirující,“ uzavřel Přemysl Sobotka.
Předseda vlády připomenul, že se málokdo z českých i zahraničních politiků zasloužil o naši svobodu tak jako Reagan a je proto oprávněně in memoriam nositelem našeho nejvyššího státního vyznamenání Řádu bílého lva první třídy. Podle pana premiéra byl jeho úspěch založen na kombinaci idealistického realismu a realistického idealismu.
I když měl své ideály a bil se za ně, nebyl naivní a uvědomoval si, že jejich obrana musí být podložena vojenskou silou. Dobrá vojenská strategie musí podle Reagana odstrašit protivníka, aniž je jí nutno skutečně použít. Silný vnější zbrojní tlak vede ke krizi a kolapsu zvláště tehdy, když je lidem v utlačovaném státě sdělována pravda o tom, v jakém útlaku žijí. Reagan byl přesvědčen, že musí dát Sovětskému svazu najevo, že západ již nechce jen pasivně přihlížet, ale konat. „Říše zla je říše zla a tu je třeba zničit,“ prohlásil a stamiliony svobodomyslných lidí na východě ho měli za svého prezidenta. Mluvil za ně a stal se tak i 
v symbolickém slova smyslu naším prezidentem. To mu pomohlo vyhrát nad Sověty studenou válku.
Přestože byl Reagan bytostně svobodomyslný člověk, byl realista v tom, že si uvědomoval, že demokracie se nemůže šířit bezhlavě po celém světě, ale jen do zralých zemí, kde jsou pro ni vhodné podmínky. Reagan byl symbolem boje za svobodu, ale nechoval se proto nepřátelsky ke všem autoritativním režimům, pokud stály na straně boje západu proti komunismu, režimům méně represivním, než byly režimy totalitní – komunistické. Šlo například o režim generála a chilského prezidenta Augusto Pinocheta, kterého uznávala i Margaret Thatcherová.
Pan premiér na závěr svého vystoupení připomněl, že by si každý státník měl z Reagana něco vzít. On že si vzal za své jeho tezi: „Je neuvěřitelné, jak mnoho dokážete, když umožníte jiným, aby si za to připsali zásluhy." Což vzbudilo smích v sále, neb bylo všem jasné, koho tím mínil.
Americký velvyslanec v ČR se předvedl jako vskutku profesionální řečník. Projev začal a ukončil česky a také ho prokládal vtipnými historkami, i když hovořil celkově naprosto vážně. Nejdříve česky poděkoval za to, že může v tomto překrásném historickém sále a místě, které je symbolem demokracie v naší zemi, vzpomenout jednoho z největších presidentů USA, který je pro něj symbolem demokracie. Připomněl, že osobnost Reagana provázela celé jeho dětství a dospívání. Nejprve ho vnímal jako školák coby fešného herce a pak jako guvernéra státu Kalifornie, kde žil, a posléze jako prezidenta své vlasti. „Jako demokrat jsem s ním 
sice ve všem, co dělal v domácí politice, úplně nesouhlasil, ale vždy jsem ho respektoval a obdivoval. To mi přinášelo problémy s kolegy demokraty,“ uvedl pan velvyslanec.
S úsměvem vzpomínal, jak chodil s jednou demokratkou a když se jí přiznal, že má Reagana rád, řekla: ´Vypadni z mého domu´. „Nejdřív jsem se domníval, že to nemyslela vážně a že použila stejný styl humoru, jaký používal právě Reagan, ale ona to k mému údivu myslela vážně a vyhodila mě," rozesmál pan ambasador celý sál.
Pak již vážně pokračoval, že dnes je v USA snadné nastartovat o Reaganovi živou debatu i mezi demokraty, protože i jim došlo, že byl ztělesněním charakteristik typických pro demokracii USA – ostrého zájmu o svobodu, která není jen odmítnutím totality, ale má v sobě i aspekt, že si každý člověk může svůj život žít po svém. Jeho obraz na koni pod modrou oblohou je znám všem Američanům jako symbol americké svobody. Je součástí toho, pro co vlaje americká vlajka. 
Reagan byl prostě symbolem americké svobody. Snad nejlépe to jde dokumentovat na jeho větě u berlínské zdi: „Pane Gorbačove strhněte tu zeď“.
Pan ambasador připomněl Reaganův nezdolný optimismus a schopnost komunikovat. Jeho schopnost přesvědčit o své upřímnosti mu pomohla přimět i Gorbačova, aby udělal program reforem v SSSR. Proto má ještě 7 let po smrti velký vliv na americkou politickou scénu. Obě hlavní strany ho uznávají jako velikého vůdce a velkého komunikátora. Prezident Barack Obama se přihlásil k jeho snaze omezit počet jaderných zbraní a nakonec se obejít bez nich. Přiznává, že na tom má Reagan velkou zásluhu a chce v této politice pokračovat. „Pojí nás s vámi silné pouto a doufám ve spolupráci. Je to velká příležitost pro oba naše národy a za tu si zasluhuje pan Reagan náš dík,“ uzavřel pan velvyslanec.
Doc. Miloš Calda, amerikanista na fakultě sociálních věd UK, zdůraznil především Reaganův nezlomný optimismus, který byl pro nás velmi důležitý zejména v době beznaděje, která tehdy u nás panovala. Zvolení Reagana americkým prezidentem znamenalo pro nás novou naději, pocit závanu svobody. Reaganův úspěch připisuje pan docent sebenaplňujícímu se proroctví. Ten, kdo věří ve vlastní úspěch, má už napůl vyhráno. Měl páteř, principy, kterých se držel a které považoval za morální, a podle toho jednal. „Musíme si uvědomit, co předcházelo jeho zvolení. Deset let přicházely jedna americká pohroma za druhou. Šok z vypuštění Sputníka, zavraždění Kennedyho, válka ve Vietnamu, expanze SSSR v Africe, válka v Afganistánu, aféra Watergate, fiasko obilního embarga SSSR vyhlášeného prezidentem Carterem. Dodávky americké pšenice totiž okamžitě nahradily jiné státy - Kanada, Argentina a Austrálie. To representovalo zářný příklad západní spolupráce,“ uvedl pan Calda a zdůraznil, že přes všechny ty věci se Reagan na rozdíl od ostatních západních politiků nebál říkat pravdu o SSSR a komunismu. Navzdory všem mluvil otevřeně a nebál se. Jeho patriotická rétorika oslovila nejen lidi za železnou oponou, ale i obyčejné Američany, zvláště dělnictvo. Byla jedním z důvodů jeho vítězství.
Bývalý politik ODA, zakladatel Občanského institutu a předseda jeho správní rady vzpomínal, že věřil, že s tímto prezidentem se naše osvobozování od komunismu blíží, protože ten ví, jak porazit komunistické impérium. „Reagan pochopil silokřivky, které drží toto idiotské impérium pohromadě a roztrhal je. Nenechal se přitom nikým odradit. Co to bylo za silokřivky? Byla to neochota přiznat si životní porážku, byly to silokřivky držící sovětský komunistický systém pohromadě. Ani uvnitř politbyra nemohl zaznít argument o nelidskosti komunismu. Vládlo tam přesvědčení, že pokud mu někdo odporuje, musí se postavit ke zdi a zastřelit. Kritizovat se mohlo jen tehdy, pokud kritika mířila k jeho záchraně,“ uvedl Bratinka a dodal, že Reagan si uvědomil, že pro socialismus musel existovat reálný velký nepřítel, která se stává stále výkonnějším. Toho nepřítele Reagan vytvořil zbrojením a růstem ekonomiky USA. Všichni sovětští aparátčíci Reagana začali vnímat jako hrozbu, proti které nemají sílu se bránit, a proto se nebránili jediné možnosti, jak svůj komunistický neefektivní systém učinit výkonnější. Neboli přijali Gorbačovův návrh na nutnost perestrojky.
Velký ctitel nejen prezidenta Reagana, ale i baronky Thatcherové, europoslanec uvedl, že Reagan a Thatcherová nebyli pouhými politiky, ale osobnostmi, které změnily své státy a svět. „Byla to nerozlučná dvojice, která zastavila postup kolektivistických idejí, jako jsou nacismus, komunismus a socialismus. Provedli konzervativní revoluci, která změnila svět k lepšímu. To je největší jejich zásluha,“ podtrhl Fajmon a dodal, že měli svá přesvědčení a neustupovali z nich na rozdíl od politiků s mělce zakotvenými ideály. Byli prostě zdravě nekompromisní. Výrokem Říše zla pojmenoval Reagan skutečnou podstatu sovětského komunismu. Pohřbil názor, že SSSR zde bude navždy. Jeho porážkou přinesl svobodu i nám. Navíc bez války a zbytečného krveprolití. „Politik, který dosáhne skvělého výsledku navíc s minimálními náklady, si zaslouží mimořádnou úctu,“ uzavřel Hynek Fajmon.
Daniel Kumermann, bývalý český konzul v Los Angeles, kde působil za vlády presidenta Reagana, řekl, že z toho, jak během svého působení v USA sledoval média, zjistil, že tato prezenovala Reagana jako primitivního kovboje, který nedokáže pochopit zvláštnosti moderního světa. Jeho výrok o Říši zla tehdy v USA vyvolal stejnou bouři zlosti jako v komunistickém bloku. Nelíbila se tam ani jeho konkrétní domácí politika. Paradoxně to ale byl právě jeho přímočarý přísutp a jasně nastavený morální kompas, co mu pomohlo k úspěchu. Věděl jasně, co chce a co sleduje. Byl přesvědčen, že postmoderní blábolení politiku na nohy nepostaví. K Reaganovi se nyní proto hlásí nejen všichni republikáni, ale ani demokrati na něho již neútočí a leckterý se dokonce pochlubí tím, že se s ním znal. Možná je nyní ta dívenka, co nechala pana velvyslace Eisena, nyní jeho velkou obdivovatelkou.
Ředitel ruského vysílání Radia Svoboda , který zastoupil původně avizovaného bývalého ředitele Radia Svobodná Evropa Johna O’Sullivana, který musel náhle odletět do Washingtonu, připomněl, že komunistická propaganda ráda zobrazovala Reagana jako osamělého kovboje. Neuvědomovali si, že osamělý kovboj není ale žádná urážka. Naopak. Když přijíždí do městečka, nikdo ho nezná, když odjíždí, je tam zaveden zákon a pořádek, neboť tento hrdina vyčistí město od padouchů. Reagan sice neprosazoval svou image herce, ale byl skutečný osamělý kovboj s proklatě nízko nesenými kolty. Po jeho návštěvě Berlína z něj tento osamělý kovboj vyhnal padouchy a berlínská zeď padla. „Chtělo by to dalšího takového osamnělého kovboje. Reaganů není nikdy dost," dodal Fištejn. Reaganovi bylo jedno, jestli ho tisk považoval za špatného či dobrého herce. Nebyl člověkem toužícím po nadřazenosti, ale člověkem, který touží být vnímán jako člověk stojící na straně pozitivních sil, na straně dobra. A to Reagan byl. Byl to skutečný vůdce. Skutečný vůdce totiž vnímá jedinou velkou věc, a za tou jde, zatímco běžný politik ví mnoho věcí a nedotáhne ani jednu do konce. Přesně tak, jak to popsal Izak Berlin, který dělí politiky na lišky a ježky. Ježek ví jednu velkou věc, a tu udělá, lišky mnoho věcí a neudělají nic. Reagan byl typický ježek, Clinton, Nixon a další byli jen liškami.
Poradce premiéra pro lidská práva který celou konferenci moderoval, přirovnal SSSR ke starověké Spartě a USA k Athénám: „V minulosti vedly mezi sebou válku Athény a Sparta. Athéňané milovali filosofii, umění a vědu, Sparťané obdivovali vládnoucí oligarchii a vojenský dril. Ti poslední vyhráli. V moderní době byl takovou Spartou SSSR, a proto nikdo nečekal, že prohraje boj s civilizovaným světem, Athénami.“ Podle Jocha to bylo proto, že komunisty již zajímala jen moc a postavení, nikoli ideály. Reagan je vystrašil tím, že o své milované posty přijdou. Poprvé pomysleli na strašnou myšlenku, co když tentokrát Athény Spartu porazí. „Soudruzi musíme být opatrní. Je tvrdý, možná je blázen, musíme něco dělat. Raději bychom měli vyjednávat o předání moci disidentům za imunitu pro nás. Budeme pak šťastnými kapitalisty, nejde už nám stejně o socialismus,“ asi toto běželo v hlavách aparátčíků. A tak Reagan vyhrál studenou válku, aniž by vypálil jediný výstřel. Nechtěl koexistovat s komunismem, ale zničit ho. Chtěl odsunout komunismus na smetiště dějin. A dokázal to.
„Buďme si vědomi, že pokud Sověti hlásají nadvládu státu, hlásají, že jsou říší zla,“ tvrdil a rozmístil po Evropě rakety středního doletu, vyhlásil embargo výstavby plynovodů do střední Evropy. A jeho Strategická obranná iniciati
va, nazývaná slangově Hvězdné války, vše dovršila. Sověti věděli, že jejich skomírající ekonomika neudrží s americkým náskokem krok. Museli proto začít po roce 1983 vyjednávat s Amerikou nikoliv z pozice síly, ale z pozice pokory. Reagan ale odmítl vzdát se protiraketové obrany a všichni aparátčíci věděli, že se už na Moskvu nemohou spoléhat. Záměrem Gorbačova nebylo zrušit komunismus. Myslel, že ho perestrojkou zachrání. Reagan ale věděl své. Komunismus nezkolaboval sám od sebe. Zkolaboval vnějším Reaganovským tlakem.
Na závěr promítl pan Joch video se slavným projevem Reagana u Braniborské brány z roku 1987. „Generální tajemníku Gorbačove, pokud usilujete o mír, o blahobyt v Sovětském svazu, o uvolnění, přijďte sem, k této zdi. Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu. Pane Gorbačove, zbourejte tuhle zeď," řekl tehdy americký prezident. A zeď oddělující svobodný svět od nesvobodného po dvou letech skutečně padla.