Česká země domov můj

Voják stojí na místě a řeší, brání přítomnost. To jsou slova papeže Františka, která se pro mne stanou mottem do závěru svatovojtěšské služby v pražské arcidiecézi. Připomínám si dnes 18. února 2022 deset let nejen od přijetí insignií kardinálského titulu, ale především slibu, který kardinál dává. Mohu říci, že těch 10 let se mi propojilo s papežem Benediktem. Je pravdou, že papežem, který nejvíce ovlivnil můj život byl bezesporu papež Wojtyła, Sv. Jan Pavel II. Ale musím říci, že mé působení v Praze je spojeno s papežem Benediktem, který mě jednak jmenoval arcibiskupem, tedy předal mi palium svatovojtěšské služby, a pak to byla možnost být v blízkosti papeže Benedikta jako kardinál.

Kolik je vlastně (římských) katolíků? Otázka, kterou si mnozí v těchto dnech pokládají. Dává o tom přehled sociologická sonda o dobrovolném přihlášení se k církvi? Odpověď hledejme spíše v dokumentech a matrikách. Víte například, že jsou u nás 4 miliony pokřtěných?

V poslední době se na svých cestách do regionů setkávám s otázkou, nakolik je oprávněna obava z vývoje demokracie nejenom v našich zemích, ale v Evropské unii a světě celkově. Takovou otázku si logicky pod vlivem mediálních výstupů musí klást každý, komu není lhostejný osud jeho rodiny a společnosti, ve které žije. Neměňme demokracii za laciná pozlátka slibu „lepších zítřků“. V prvé řadě tu vidím jakési institucionální selhávání médií: velká část médií otevřeně dává najevo nejenom své sympatie k jedné či oné straně, ale zároveň nabízí dané straně své služby ke zneužití pro politický zápas, namísto aby řešení zůstalo na demokratickém státě a jeho demokratických nástrojích, tedy Ústavě, zákonech, institucích parlamentní demokracie, mnohdy pak i s přihlédnutí k určitým tradicím a zvyklostem.