Česká země domov můj

Pořádání nepovolených protidemonstrací patří ke koloritu demokracie. Jenže i tyto demonstrace by měly mít svá pravidla a řídit se právním řádem a závaznými pokyny policie. Vztahuje se to i na nepočetné odpůrce Tomia Okamury na pražském Václavském náměstí, kteří se sešli ve čtvrtek 25. dubna při zahájení volební kampaně SPD do Evropského parlamentu. Ovšem těžko po nemyslících a hlučících tvorech připomínajících lidoopy chtít něco víc než pár nesmyslných a sebepopírajících výkřiků a hvizdů. Odpůrci zastánců suverénních národních států se příznačně sešli pod rudými a unijními vlajkami (jak příznačné!). Jejich nejčastějším výkřikem bylo zvolání „Hanba!“ a neutišili se ani při zpěvu české státní hymny. Takový respekt mají k hymně. Tedy hanba především jim! (Ona je otázka, zda vůbec hymnu své země při stavu eurovýuky na školách znají - pozn. redakce Fragmentů)

Strana kdysi hrdě stojící na ideologii a principech dnes připomíná vyčpělý a zpola opuštěný vigvam. Prubířským kamenem a testem odolnosti charakterů se ukázalo hlasování o odvolání Václava Klause mladšího ze sněmovního školského výboru. Ukázalo se, že v dnešní ODS má koule a právo nosit kalhoty jediný poslanec a tím je nenápadná a skromná žena – poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková. Stala se tak posledním rytířem ODS, který bezezbytku hájí konzervativní principy, slušnost a lidství. Nemístné poznámky předsedy strany Petra Fialy by člověk očekával od pubescentního žáčka, ale ne od profesora politologie a emeritního rektora. Myslím, že nebude na škodu, když i Zuzana Majerová Zahradníková opustí potápějící se loď jménem ODS. Tančit na Titaniku mohou jiné, a to lépe a radostněji. Ona ideály nezradila, od ideálů se odklonila ODS, stala se stranou lidí lačnících po postech, korytech a prebendách, a to na úkor programu a voličů.

Naše děti a mládež čelí v polistopadovém období dlouhodobě ideologické diverzi. Ve školách prodchnutých duchem ideologií multikulturalismu, neomarxismu, inkluze, genderu a dalších pošahaných levicových úchylek a deviací. Nestačí už ale po léta rozsévané lekce sexuální výchovy, účelově pořádaných studentských voleb, her na téma výměna pohlaví a dalších výplachů mozku v duchu Evropská unie náš vzor. Nyní k nám ze zahraničí dorazila další novinka: studentské pátky za školou maskované snahou o záchranu klimatu. Údajně je vše inspirované snahou jakési 16leté pomatené dívenky. Ve skutečnosti za tím bude stále stejná ekoteroristická lobby omílající mantru o globálním oteplování a další bludy.

Na sociálních sítích koluje fotografie uhihňaných pirátských potentátů Ivana Bartoše a Mikuláše Ferjenčíka na tiskové konferenci konkurenční SPD. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o zákonodárce vykonávající mandát, tak by měli zachovávat dekorum a důstojnost, a to i v případě, když zavítají omylem na tiskovku svých politických odpůrců. Politika není šaškárna pro děti. Piráti se netají ambicemi na ministerský post a brousí si zuby a meče na ovládnutí celé České republiky. Jenže jako politická strana musí nejdříve dospět a jejich představitelé se nemohou chovat jako adolescenti na školní návštěvě divadla. Je to to také jasný vzkaz voličům, že jejich zástupci neovládají ani elementární základy lidské slušnosti a dobrého vychování. Tak co s nimi v politice. Při nejbližší možné příležitosti je po zásluze vykopnout a napříště nevolit. Nevychovanci do parlamentu nepatří - do lavic zákonodárců, ba ani na galerii.

Vláda Andreje Babiše slibovala ve svém programovém prohlášení, že nebude podporovat přijímání migrantů. V reálu je její politika jiná a mnohem měkčí. Ministr zahraničí Tomáš Petříček je slepý vykonavatel vůle Bruselu a svolný ke kolaboraci s každým, když mu jeho loutkovodiči poručí. Sám premiér lavíruje a klátí se jako třtina ve větru – jednou v pro migračním, jindy proti migračním kurzu. Česká republika by potřebovala ministra typu italského ministra vnitra Mattea Salviniho, který si svým nesmlouvavým postojem vysloužil od migrantů dokonce žalobu, což je pro něj ta největší pocta a důkaz toho, že svou práci vykonává dobře a plně v zájmu italského lidu. Ze srdce bych si přál, abychom se u nás konečně dočkali nejen podobného ministra vnitra stejného ražení, ale též premiéra a celé vlády. Naštěstí na Hradě sedí prezident, který migrantům nefandí a hájí české národní zájmy stejně jako jeho předchůdce. Žel jedna vlaštovka ještě jaro nedělá…

Dožadovat se nějaké politické funkce s tím, že v případě nezvolení do této funkce okamžitě rezignuji na pozici ministra a ukončím své vládní angažmá, představuje vyděračský přístup par ecellence. Můžeme spekulovat, jestli se tím známý maňásek šedé eminence ČSSD Miroslava Pocheho nepokouší o úplnou emancipaci na svém padrinovi, ale na přístupu k možnosti demokratické volby delegátů to nic nemění. Pasuje je na pouhé statisty bez názoru. Ministr Petříček představuje slabou loutku ve službách bruselských elit a jejich domácích přisluhovačů. Nemá vlastní názory a ideály, za které by mohl bojovat. S původními ideami sociální demokracie také nemá ani zbla společného. Je to zjevný solitér, který se pranic nestará o zájmy České republiky. Nezajímá ho dokonce ani politický profit a budoucnost jeho rodné strany. Jeho doktrínou je europeimus a kosmopolitní evropanství. Vše v duchu hesla po nás potopa. Za éru Česká republiky a Československa jsme během jednoho století měli řadu ministrů zahraničních věcí. Dobré i špatné. S panem Petříčkem by se dal nalézt jeden, který by s ním byl plně kompatibilní, a sice ministr Zdeněk Fierlinger. Podobně jako on byl synonymem zrady a služebníkem v cizích službách. Lišili se pouze svým pánem – jeden měl ideovou a řídící centrálu v Moskvě, druhý v Bruselu. Časy se mění, ale zrádci a jejich zrady zůstávají ve své vnitřní podstatě stejní.

Jeden velký politický bazár připomínají sjezdy neomarxistické pidipartičky jménem Strana zelených. Nemusejí tam vystupovat ani opilí straníci kandidující na předsedu jako tomu bylo v minulosti (dvojnásobný kandidát, horolezec a středoškolský kandidát Jan Šlechta, tak se jmenoval ten výtečník). Úsměvné je, že na své plodné rokování pozvali také svých deset bývalých předsedů (sic!) a dostavil se pouze jediný. Slušná statistika! Očividně mají o svou stranu velký zájem a očekávají do budoucna potenciální růst a světlé zelené zítřky. Zelenáči plánují do budoucna politické fúze a holporty s Top 09 a STAN. Tedy dalšími politickými giganty a myšlenkovými tryskáči. Neznají základní matematickou poučku, že každé násobení nulou je ve výsledku také nula. Inu, komu není rady, tomu není pomoci. Úplné zoufalství představuje zavedení genderově vyváženého spolupředsednictví muže a ženy v čele zeleného kompostu, které tuto velepartaj čeká od příštího roku. Pro jistotu si dají tento holý nesmysl rovnou do stanov. Milí zelení přátelé, odpočívejte v klidu na politickém hřbitově. Pokud budete pořádat svůj poslední sjezd, tak rád a ochotně přijdu i s věncem…