Česká země domov můj

Novinářská žumpa jménem Respekt utrousí pár ptákovin a Česká televize z toho namele mýdlovou operu s nekonečným počtem epizod. Takzvaní investigativci v žoldu České televize dokazují prořídlým řadám svých věrných diváků, že se už blíží k dosažení absolutního dna. Hlouběji už klesnout nemohou. Známí zakrývači pravdy (eufemismus pro lháře) z pořadu 168 hodin tentokrát přišli se silným tabákem. Zesnulého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu uštvali rukou společnou a nerozdílnou čínští diplomaté a exponenti Hradu. Konspirace postavená na vodě a zjevná nejapnost přitažená za vlasy. Pozadu nezůstali ani jejich kolegové a stejní vejlupkové z neméně vypečeného pořadu Reportéři ČT. Tito chroničtí protiruští váleční štváči rozjeli naplno dojemnou story o pražských komunálních politicích (mimtrio blbů ve složení Hřib-Kolář-Novotný) trpících hrůzou z možnosti spáchání atentátu ze strany ruských diplomatů vyzbrojených ricinem. Redaktoři ČT by měli méně času věnovat béčkovým rodokapsovým románům se špionážními zápletkami. Trocha zdravého rozumu by nebyla od věci. Máme se tedy nač těšit. Zachránit nás může jen rychlý pohyb ovladače. Nic jiného se s tím nedá dělat. V ideodiverzní centrále názor řadového koncesionáře stejně nikoho nezajímá.

Po delší odmlce vylezl ze stok a temných děr v zemi spolek Mikuláše Mináře Milión chvilek pro demokracii (pro vyvolené havlojedy). Vyrazili demonstrovat do Letenských sadů. Svou akci maskoval jako zdravotní vycházku. Opravdu nám už začínali scházet a lidí se ptali, zda zanikli, či se rozpustili ve vlastní žluči. Dali tím opět znovu najevo, že kritizují druhé a přitom sami pohrdají zákony a nařízeními vlády v době karantény. Navíc hazardující se zdravím svých spoluobčanů (je ať klidně vezme čert). Předvedli tradiční cirkus, kde se mísí protibabišovská hesla, opěvování Havla, křik a mávání modrým hadrem zvaným prý vlajka Evropské unie. Prostě tradiční rozdmýchávání blbé nálady a šíření povinných pěti minut nenávisti. Je signifikantní pro duševní mrzáky, že se jim ordinují zdravotní vycházky (většinou marně bez léčebného efektu). A připočteme-li k tomu, že si chvilkaři dávají svá dostaveníčka v místech, kde se tradičně scházejí sexuální devianti, tak suma sumárum potvrzují platnost hesla SVŮJ KE SVÉMU! Nerecyklovatelný odpad nezachrání ani ekologistické hnutí Duha a GREENHMYZ.

Kdybych byl hlavní epidemiolog a měl vydat zavázné opatření pro naše seniory, tak bych v prvé řadě inicioval doporučení, že SLEDOVÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE ŠKODÍ ZDRAVÍ! Minimálně tomu duševnímu. ČT totiž překonává sama sebe a ukazuje, že nemá žádné dno... Pravidelný divák naší veřejnoprávní televize musí být konsternován jejím dryáčnickým a bulvárním stylem, který může vyděsit a vystrašit i ty, kteří jinak současnou koronavirovou krizi jinak zvládají na jedničku s hvězdičkou. Navíc naše seniory považují za nesvéprávné, senilní a duševně zaostalé nebožáky. Jenže se jako už tradičně hluboce mýlí.

Nacházíme se v období nejvýznamnějších křesťanských svátků v roce. Rovina našeho vnímání by měla být nastavena směrem k duchovním hodnotám a potřebám. Současné koronavirové běsnění spolu s režimem karantény tento mód jen umocňuje. Máme více času uvažovat o svém konání a směřování nás jako jednotlivců, ale též jako součástí rodinné a národní entity. Jaké je naše poslání? Co skutečně za něco stojí? Kam směřujeme? Kde je naše místo? Naše bytí se dokáže oprostit od konzumního pozlátka. Dokážeme se obětovat pro druhé. Jsme schopni pomáhat druhým, aniž bychom něco požadovali pro sebe. Vrcholem svobody není možnost cestovat do zahraničí. Svrchovaná nezávislost lidského ducha nezná hranic a je v nás. Chovejme se tedy podle toho a nejen v nadcházející dny sváteční. Prehodnoťme své priority a buďme lepšími lidmi. K sobě samým, ale i našim sousedům a bližním.

Stačí několik málo dnů karantény a v hlavách některých čelních politiků se začínají odehrávat nebezpečné a destruktivní pochody. Pražský pirátský primátor Zdeněk Hřib v rámci přehnané péče o své bližní se rozhodl internovat bezdomovce v prostorách nejslavnějšího pražského nevěstince. Jenže jako mnohokrát u pana Hřiba vše skončilo jen u zbožných myšlenek. Volič si snad dobře zapamatuje, jaké důležité plány a scénáře v krizové době oscilují v hlavě pirátského potentáta a myslitele. To Miroslav Kalousek je jiná třída. Ten rovnou spřádá plány na ozbrojený převrat a chrastí kvéry. Má štěstí, že je ocejchován jako bytostně demokratický politik. Pronést stejný výrok třeba Tomio Okamura, už by se rojily návrhy na rozpuštění jeho politického hnutí. Mirdovi to však klidně projde. Obávám se, že Kalouskovi by prošla i vražda.
Modleme se všichni, aby karanténa již brzy skončila a my byli ušetřeni dalších geniálních invencí politiků z demobloku, kde jeden myšlenkový tryskáč stíhá toho druhého.

Ukazuje se, že naši lepšolidé nedokáží bojovat s koronavirem bez toho, aby neustále neměli před očima obraz nepřítele. Jednou je jím premiér, podruhé prezident, popřípadě Čína, Rusko, internetoví trollové a já nevím, kdo ještě. Vím, že skutečným nepřítelem je nebezpečný smrtící virus. Další, s kým musíme bezodkladně bojovat, jsme hlavně my sami. Bojovat s vlastním sobestvím, strachem, pohodlím. Obětovat něco pro druhé není samozřejmé a musíme se k tomu přesvědčovat a nutit. Hrdinou je ten, který bude pomáhat druhým a sám riskovat možnost onemocnění. Někdy je to dáno už samotným povoláním, které nás k tomu nutí. Charaktery se lámou v právě v této době. Ukazuje se, kdo se ufňukaná bába, kdo je krysa a kdo je skutečný muž. Příklady nacházíme kolem sebe. S ubíhajícím časem se postupně odbalí všichni skrytí zbabělci a ubožáci. Je na čase odělovat zrno od plev.

O profesoru Zdeňku Nejedlém se tradovala historka, že chodil po Praze s deštníkem, i když právě nepršelo. Lidé se ho ptali, proč nosí deštník a on jim odpovídal, že prší přece v Moskvě. S drobnou obměnou by se dal tento vtip aplikovat také na známého grafomana a rádoby analytika Institutu pro politiku a společnost Romana Mácu (někdejšího podržtašku pornoherce Jakuba Jandy z nechvalně proslulých Evropských hodnot). Stačilo by jen Moskvu vyměnit za Brusel. Plně v intencích svých chlebodárců financujících jeho počiny vyznívá Mácův poslední duševní průjem nazvaný „Všechno je jinak. A za vše mohou USA“ (LN 18. 3. 2020, s. 9). Neználek Máca nám šmahem zavrhuje všechny alternativní názory ohledně pandemie koronaviru. V podstatě jen přežvýkává „poznatky“ ideologicky cinknutého webu Manipulátoři.cz, což ostatně asi sám nezastírá. Nezaznamenal jsem, že by v mezičase bakalář Máca stačil vystudovat medicínu, pokročil ve studiu jazyků (věčný začátečník, jak sám přiznává), či alespoň dokončil magisterské studium v oblasti mezinárodní politiky a nebo příbuzných společenských oborů. Přesto má vysvětlení téměř na vše a bezpečně ví, co je a co není pravda (předkládá to jako samozřejmý axion), i když v tom nemají ani kapacity mnohem povolanější, než-li je pan Máca.