Knížákova Smršť 41
Milan Knížák, generální ředitel Národní galerie
Náš svět nebičují jen větrné smršti, ale především smršť průměrnosti. Jelikož se pohybuji především v oblasti umění, hledím na svět z její perspektivy. I v této oblasti je něco shnilého stejně jako v celém státě lidském. Na jedné straně se přikládá umění velká důležitost, staví se pro něj gigantická umělecká muzea, superdivadla, knihovny, atp. jako novodobé chrámy, na druhé straně se stává umění něčím nedůležitým. Společnost věnuje pozornost jen kuriozitám, skandálům a notoricky známým ikonám. Všechno, říkám a myslím, všechno. Všechno ovládá pop-kultura. Pod pojmem moderní hudba si lidé běžně představují populární šlágry, média jsou až na ojedinělé výjimky (v naší zemi bez výjimek) jen bulvární, divadla se živí převážně hloupými muzikály, televize produkují trapné seriály a svojí edukativní roli proměňují v propagaci ikon pop kultury, vše utopené v omáčce všudypřítomné reklamy. Také internet je zahlcen hloupou reklamou a především bezbřehými žvásty zamindrákovaných a nevzdělaných příslušníků šedivé masy, kterým anonymní a pasivní internet dává šanci k sebevyjádření. V posledních měsících se stala spousta věcí, které by zasloužily komentář, ale mě nejvíc zasáhly události okolo Václava Klause.: >>>
Nebeské světlo
Petra Jungwirthová
Kresby a grafiky umělců Michaela Leopolda Willmanna a jeho okruhu Grafický kabinet Schwarzenberský palác 3. 11. 2009 – leden 2010 Kurátorka Alena Volrábová říká, že spojujícím motivem prezentovaných děl je pozornost věnovaná zobrazení světla, zejména však jejich původ většinou v okruhu Michaela Leopolda Willmanna a malířů působících ve Slezsku a v Čechách ve 2. polovině 17. a počátkem 18. století. Evropská kultura 17. století – filosofie, věda a umění - byla k fenoménu světla vnímavá a pro zpravidla náboženské náměty těchto kreseb a grafických listů bylo podle dobových uměleckých principů zvýraznění světla z božského - nebeského zdroje jedním z výrazných motivů. V kresbách významného Slezského malíře a skvělého kreslíře Michaela Leopolda Willmanna (1630-1706) se vnímavost ke světelným kontrastům výrazně projevila. Willmann své kreslířské principy, jež mj. načerpal při svém pobytu v Nizozemsku, snad v dílně Rembrandtově, předával nejen svým žákům, jako svému nevlastnímu synovi Janu Kryštofu Liškovi (1650-1712) a svému zeti Jiřímu Vilému Neunherzovi (1689-1749), ale jeho vliv se objevil i v dílech dalších současníků, jako Petra Brandla (1668-1735) a někdy také Václava Vavřince Reinera (1689-1743). K této malé výstavě bude vydán „minikatalog“ v rámci řady Grafické kabinety. Grafické kabinety tvoří vždy dočasnou součást stálé expozice, vzhledem k citlivosti vystavovaného materiálu musí být exponáty pravidelně po třech měsících obměňovány. S výjimkou pravidelných hodin volného vstupu (každou první středu v měsíci od 15 – 20 hodin) zaplatí návštěvník vstupné do celé stálé expozice Baroko v Čechách s možností individuální prohlídky.
Cena NG 333 a Skupiny ČEZ
Petra Jungwirthová
V dubnu letošního roku vyhlásila Národní galerie v Praze 3. ročník soutěže Cena NG 333 a Skupiny ČEZ. Tato cena je věkově ohraničená: Mohou se jí účastnit mladí umělci z České republiky a Slovenské republiky, jejichž věk do konce kalendářního roku nepřesáhne 33 let a nesmí být mladší 15 let. Druhý ročník, stejně jako ten předchozí, zaznamenal pozoruhodný ohlas. Z bezmála stovky přihlášených děl vybrala devítičlenná odborná porota vítězné dílo – instalaci nazvanou Koberec mladého slovenského umělce Marka Kvetána. Mecenášem ceny je spol. Securitas ČR, s. r. o., finančním partnerem Skupina ČEZ, díky nim může být tato cena vyhlašována každoročně. „Ačkoli jsme soutěž vyhlásili již 1. 4. 2009, zvýšenou vlnu zájmu o aktivní účast zaznamenáváme od začátku září. Z toho důvodu jsme se rozhodli prodloužit termín uzávěrky o týden“, říká tisková mluvčí Národní galerie v Praze Petra Jungwirthová. Mladí umělci tak mohou přihlašovat svá díla až do 10. 9. 2009. Další prodloužení termínu však již podle Jungwirthové nebude možné. 14. 9. 2008 se totiž ve Veletržním paláci sejde porota odborníků z České a Slovenské republiky, aby vybrala nejlepší díla, která postoupí do dalšího kola.
Francouzské reflexe Otakara Kubína v NG
Petra Jungwirthová
Od úterý 18. srpna 2009 mohou návštěvníci Veletržního paláce zhlédnout další ze série tzv. komorních výstav, které pravidelně připravuje Sbírka grafiky a kresby ve vybraných expozicích Národní galerie v Praze. Grafický kabinet prací slavného umělce Francouzské reflexe Otakara Kubína bude ve 3. patře Veletržního paláce k vidění do 9. listopadu 2009. Studie ze šantánu (1910) pastel , štětec , tuš získáno v roce 1982 Francouzské reflexe Otakara Kubína / Othona Coubina Život a dílo Otakara Kubína (1883 Boskovice – 1969 Marseille) jsou spojeny s Francií, s jeho úspěchy na slavných pařížských salonech. Malíř, grafik a sochař byl členem avantgardní skupiny Osma a představitelem pařížské školy. Přes vlivy Gauguina, van Gogha a osobité pojetí kuboexpresionismu došel k radikálnímu odklonu k jistotě neoklasicismu a ke krajině Provence, kde prožil většinu života s francouzskou identitou jako Othon Coubine. Kubínova kresba a grafika měla vedle jeho známé malířské tvorby spíše intimnější roli. Odlišnost výtvarného projevu nevycházela jen z podstaty těchto médií, ale z potřeby jiného způsobu řešení podobných témat. V grafice nejvíce využíval techniku leptu, kterému se naučil v Paříži kolem roku 1908 u grafika T. F. Šimona; později ve dvacátých letech se k němu vrátil. Mezi tím, ve svém nejvýraznějším – kubistickém – období, si našel v dřevořezu odpovídající formu, která je spojena s jeho nejexpresivnějšími figurami z cyklu Lidské bídy z roku 1914.>>>
Současné české a slovenské umění ztratilo zcela výjimečného sponzora.
Petra Jungwirthová
V těchto dnech zemřel JUDr. Milan Jelínek, zakladatel Nadace Jany a Milana Jelínkových, mecenáš, s jehož jménem je spojen nástup a rozvoj generace výtvarných umělců, kteří vstoupili česko-slovenskou a mezinárodní scénu výtvarného umění v posledních dvou desetiletích. Mezinárodní nadace byla spojena s působením Milana Jelínka ve Švýcarsku, kam v době komunistického režimu emigroval a v České republice, kam se vracel. Díky nadaci Jana a Milana Jelínkových asociované k pražské Akademii výtvarných umění a Národní galerii v Praze získali mladí čeští a slovenští každý rok podporu v celkové výši kolem jednoho milionu korun. Nadace pomohla celé řadě nejvýznamnějších osobností z generace nastupující po roce 1990 a v jejím tvůrčím růstu. Přáním Milana Jelínka bylo, aby podpora pro začínající umělce nebyla jen jednorázová, ale pomohla talentům souvisleji zajistit jejich existenci a tvorbu. S Jelínkovou nadací jsou spojena jména významných současných českých a slovenských umělců, jakými jsou Josef Bolf, Jiří Černický, Milena Dopisová, Roman Franta, Krištof Kintera, Karek Kvetán, Michal Pěchouček, Petr Písařík, Jiří Příhoda, Dorota Sadovská, Štěpánka Šimlová, Ivana Štencová, Roman Trabura a řada dalších.
Knížákova Smršť 40
Milan Knížák, generální ředitel Národní galerie
ociopatický ezzinárodní aport išatých rulťuláků
Na začátek si dovolím provokativní, ale podle mne odůvodněné tvrzení, že současná umělecká scéna je scénou nenadaných, netalentovaných, v podstatě neschopných, a to platí jak pro umělce, tak i teoretiky. Svět se ocitl v určité zlomové situaci. Je to vidět i na jeho politické struktuře, kde se místo společensky prospěšných řešení prosazují mocenské ambice politiků, kteří zcela vyprázdnili obsah politiky a jen se populisticky snaží vyšplhat co nejrychleji nahoru. Přestaly platit argumenty a místo nich nastoupila prázdná hesla, nicotné nabídky, falešný soucit. . I v umění jsou dnes nejaktivnější (a nejsnáze se dostávají nahoru) lidé prázdní, bez skrupulí, ochotní následovat obecné trendy, ochotní zapojit se do honby po povrchní atraktivnosti.
Léto s výstavami Sbírky umění 19. století v NG
Petra Jungwirthivá
Výstava Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze (NG) je prodloužena do 30. září 2009 (klášter sv. Jiří)
Výstava Otakar Lebeda (1877 – 1901) je pro návštěvníky zpřístupněna v červenci i srpnu (Valdštejnská jízdárna)
Výstavy Sbírky umění 19. století trvale poutají pozornost široké veřejnosti. Stálá expozice Umění 19. století v Čechách, která byla pro veřejnost zpřístupněna v květnu loňského roku v Klášteře sv. Jiří na Pražském hradě, je v neustálém středu pozornosti nejen domácích, ale i zahraničních návštěvníků. Zájem široké veřejnosti nás těší, zájemců o umění si vážíme a pozornost potenciálních zájemců o umění se snažíme podchytit a přilákat. Velký význam má proto bohatá nabídka doprovodných programů, kterou pravidelně připravují lektorská oddělení NG. Není bez zajímavosti, že NG nabízí ročně bezmála 2 500 nejrůznějších doprovodných akcí ke všem stálým expozicím a výstavám NG. Výstava Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze se pro velký ohlas veřejnosti prodlužuje již podruhé: Původní jarní termín ukončení (výstava měla skončit 1. 3. 2009) nahradil nejprve srpnový termín a nyní se opět prodlužuje. V současné době zaznamenáváme zvýšenou pozornost o výstavu nejen mezi Pražany: Klášter sv. Jiří je atraktivní destinací pro řadu mimopražských návštěvníků, jejichž počet se od začátku prázdnin zvýšil. Červencová „první středa v měsíci“ přilákala přes 1 500 návštěvníků. Je pravdou, že většina Pražanů v době dovolených odjíždí na dovolené, ale řada návštěvníků k nám naopak přijíždí z nejrůznějších koutů České republiky.>>>
„Nová expozice českého umění“ v NG
Ivana Haslingerová
Velkou instalační změnou ve Veletržním paláci je nová instalace 3. a 4. patra. Národní galerie v Praze. Sbírka moderního a současného umění v nich otevřela NOVÉ EXPOZICE ČESKÉHO UMĚNÍ 1890-1930. Ve 4. patře jsou instalována díla ze závěru 19. století a po začátku 20. století včetně rozsáhlé expozice děl Františka Kupky. Ve 3. patře se představují vrcholy českého kubismu a sociálního umění. Nová expozice českého umění je svým způsobem zlomová. Představuje nový pohled na české umění přelomu století a pomáhá tak nové orientaci a vnímání této epochy, se kterou se český národ identifikoval snad nejvíce. Autoři koncepce a kurátoři jsou generální ředitel Národní galerie Milan Knížák a ředitel sbírek moderního umění NG Tomáš Vlček. Novou expozici si přišel prohlédnout i prezident republiky Václav Klaus. „Po velké, až heroické kubistické periodě, která u nás přerostla jako nikde jinde na světě až do tvorby životního stylu, vrcholí expozice kolekcí sociálního umění ukazující v nebývalé šíři, jak silná, především v plastice, byla tato málo reflektovaná oblast českého umění," vysvětlil spoluautor expozice Tomáš Vlček.>>>
Ukončení sporu o pravost Madony na lvu
Petra Jungwirthová
V roce 2004 Národní galerie v Praze zakoupila z vídeňském obchodu se starožitnostmi sochu Madony na lvu, nazvanou podle novodobé provenience v dolnorakouském Klosterneuburgu nedaleko Vídně. Jednalo s ojedinělý nákup, neboť kvalitní středoevropská sochařské díla z 1. poloviny 14. století se na uměleckém trhu objevují velmi zřídka. MADONA KLOSTERNEUBURSKÁ byla odborníkům do té doby neznámá. Nákup Madony na lvu sledovala pozorně i veřejnost. Kromě díla samotného návštěvníky galerie nepochybně zaujala také medializace odborného sporu o pravost díla, který přesáhl akademickou půdu. Jednalo s ojedinělý nákup, neboť kvalitní středoevropská sochařské díla z 1. poloviny 14. století se na uměleckém trhu objevují velmi zřídka. Madona klosterneuburská byla odborníkům do té doby neznámá. K odkupu ji vídeňskému obchodníkovi se starožitnostmi nabídl rakouský soukromý sběratel. Po „znovuobjevení“ ve Vídni byla socha význačným specialistou na sochařství 14. století, Ivo Hlobilem z Ústavu dějin umění ČSAV, připsána Mistru Michelské madony a doporučena k zakoupení do státních sbírek. Nákup poté doporučila i komise přizvaných specialistů z nákupní komise Sbírky starého umění Národní galerie v Praze. Pravost Klosterneuburské madony byla zpochybňována nedlouho po jejím zakoupení v roce 2004. Prof. Vít Vlnas, ředitel Sbírky starého umění NG uvádí: "Dosavadní konfrontace argumentů zastánců a odpůrců falza měla však i nesporný odborný přínos. Znovu oživila téma připsaného oeuvru Mistra Michelské madony ve vztahu k evropskému sochařství 1. poloviny 14. století, opětovně se zabývala otázkami spojenými s předpokládanou moravskou lokalizací mistrovy dílny. V tomto kontextu zůstává další prohloubení atribuce zakoupené Madony na lvu výzvou pro další bádání..."