Při pozvání na oslavu k deseti letům existence Akce D.O.S.T. jsem nemohl uvěřit, že je to již skutečně deset let co toto sdružení zápasí o suverénní stát a jeho tradiční hodnoty. [1] Vedlo mne to k zamyšlení nejen nad uplynulými deseti lety jeho existence, ale také nad budoucími tématy tohoto uskupení v němž jsem po celou dobu cítil své spojence i přátele. A co je skvělé, že i po těch deseti letech to cítím stále. Což není věc samozřejmá, protože mnoho sdružení a hnutí a dokonce i politických stran za tak dlouhou dobu změnilo své postoje a zaměření. Akce D.O.S.T. však je stále pevným zastáncem tradičních křesťanských evropských hodnot a suverenního národního státu stejně jako já i celý Institut Václava Klause, jehož jsme členem. A nemohl jsem si položit otázku "Jakou budoucnost má Akce D.O.S.T.?".  

Donald Trump se odvážil dalšího – a opět velmi správného – rozhodnutí. Oznámil, že USA ukončí svoji účast v tzv. Globálním kompaktu o migraci, který v roce 2016 přijalo Valné shromáždění OSN. Své stanovisko zdůvodnil slovy, že “Amerika tímto rozhodnutím sice nekončí svůj štědrý přístup k migraci, ale její rozhodnutí o migrační politice musí být vždy činěno pouze Američany a nikým jiným než Američany”. Trumpova pozice ostře kontrastuje s aktuální situací v Evropské unii. Vloni na jaře předložila Evropská komise návrh Směrnice stanovující kritéria a mechanismy povinné pro každý členský stát EU v otázce přijímání a usazování migrantů na svých územích (tzv. Dublin IV). O jejím obsahu běžný občan naší země neví nic. Neuvěřitelné návrhy Bruselu nebyly a nejsou předmětem předvolebního boje a nejsou ani součástí politické a společenské debaty v EU ani u nás. To je nepřijatelná chyba, neboť bruselské návrhy ve svých důsledcích katastrofálně ohrožují budoucnost naší země. Zde jsou pouze ty nejzávažnější:

Zemské volby v Meklenbursku-Horním Pomořansku sice vyhrála německá SPD, faktickým vítězem těchto voleb je však tamní Alternativa pro Německo. Úspěch této strany považujeme v Institutu Václava Klause za velmi dobrou a povzbudivou zprávu, která vysílá řadu podstatných signálů.   

Drásavý ale poučný příspěvek běžného člověka adresovaný jednomu z českých deníků: „Do Norimberku jezdím často, vždy to bývalo čisté a upravené město. Už loni jsem tam viděl výrazné změny – na ulicích plno odpadků, na chodnících a u dveří kostelů posedávají přistěhovalci a žebrají. Němci nostalgicky vzpomínají na doby, kdy se nezamykaly automobily a domy...“.