Česká země domov můj

Protože jsem  jako šéfredaktorka již 28 let existující kulturně-hospodářské revue Fragmenty o dění v té době psala, chtěla jsem již dlouho uvést věci na správnou míru. Ale v záplavě stále nových a nových průšvihů našich politiků a reakcí na ně jsem k tomu nenalézala čas. Když jsem ale vyslechla v českém rozhlase knihu Erika Taberyho Opuštěná společnost, uvědomila jsem si, že je opravdu hodinu po dvanácté informovat o tom,  jak to bylo doopravdy. A netýká se to pouze politiků té doby, ale i umělců. Protože právě umělci dělají politiky nesmrtelnými. Kdo by si dnes vzpomněl na  knížete Lorenza Medicejského, kdyby nebyl mecenášem Leonarda, Rafaela, Michelangela. Začínám proto vzpomínky v právě zavedené rubrice Fragmenty vzpomínek  vzpomínkou na proměnu Národní galerie v Praze jejím generálním ředitelem v letech 1999-2011 Milanem Knížákem ze spícího zadluženého komunistického molocha na kulturní centrum umění srovnatelné s významnými světovými centry. 

Mezi nejnaléhavější témata Jeho Eminence Dominika kardinála Duky, OP, arcibiskupa pražského a primase českého vždy patřila a patří obrana lidských práv a svobod, které spolu s křesťanstvím považuje za vrchol lidské civilizace. Je to umocněno zřejmě tím, jaká bezpráví a krutosti prožívala jeho rodina za komunismu. V minulosti mu jako synovi letce z RAF nebylo umožněno studovat na univerzitě, nemohl vykonávat své kněžské povolání, pobýval dokonce v komunistickém kriminále na Borech a živil se téměř dvacet let „u lopaty“. Jeho životním krédem proto je, že církev nepatří jen do kostelů k vysluhování svátostí, jak si mnozí mylně myslí, ale musí působit ve prospěch celé společnosti. I věřící křesťané jsou občané našeho národa a proto mají právo vyjadřovat se ke všem společenským problémům. Proto nemohl mlčet ani k situaci, která se rozpoutala na Ukrajině a den po vypuknutí konfliktu uspořádal v nejposvátnějším místě našeho národa v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha Mši svatou za Mír. 

Přestože si jako celoživotně pravicově cítící člověk nedělám ilusi o komkoliv, kdo byl ve své minulosti spojen s komunistickou ideologií, prezidenta Putina jsem až dosud pokládala za člověka, který nic nedělá neuváženě a který díky své inteligenci zaostalé zbídačelé komunistické Rusko zařadil mezi srovnatelné kapitalistické státy světa. Proto jsem chtěla pochopit, co ho vedlo k tak zoufalému činu, jakým je vyhlášení války Ukrajině. Nezdálo se mi, že by to provedl jen proto, že se stal šíleným staříkem jak to občas vysvětlují někteří komentátoři. A jelikož naše média od včerejška pouze popisují co se děje na Ukrajině, ale ani slovo neuvádějí o tom, proč se to tam děje, prostudovala jsem si Putinovo vysvětlení pro jeho vojenský zákrok. Neboli jeho projev k vyhlášení války 22.2.2022.

D.O.S,T bylo Bruselu byl název konference, kterou uspořádal v ranně postkovidové krutovládě spolek pro podporu občanských práv a svobod i tradičních hodnot české kultury a státnosti Akce D.O.S.T. (Důvěra-Objektivita-Svoboda-Tradice). Pozvánka na konferenci s tímto názvem ve mně vyvolala vzpomínku na můj článek HISTORICKÝ VÝZNAM AKCE D.O.S.T. PRO KULTIVACI NAŠÍ POLITICKÉ SCÉNY  a jako již více než deset let jsem se v D.O.S.T. opět nezklamala. Situace ČR je opravdu nejvážnější od doby vstupu naší země do EU a zasluhuje si věnovat opravdu velkou pozornost. Na konferenci, kterou moderoval  místopředseda Akce D.O.S.T. Petr Semín, vystoupili jako panelisté zástupci Institutu Václava Klause (IVK), Strany přímé demokracie (SPD), Svobodných, Trikolóry, Spojenectví Říp, spolků Odchod  a Česko - Chcípl PES (PES), mediální experti a politologové. Zamýšleli se nad třemi hlavními problémy současné situace - nad přínosy a úskalími referenda o vystoupení ČR z EU, nad novým mezinárodním zakotvením samostatné ČR, pokud by se její vystoupení z EU povedlo, a nad tím, zda jsme na obnovení naší státní suverenity připraveni.

POZOR! Akce D.O.S.T. zve všechny, kterým záleží na tom, abychom nadále žili v suverénním státu, který pro nás vybojovali před 104 lety naši předci, na seminář "D.O.S.T bylo Bruselu." Na níže uvedném plakátu je uveden seznam panelistů večera, který proběhne 14.2.2022 na Novotného lávce v Praze. Za výkonnou politickou parlamentní stranu je zastoupena SPD, za další politická uskupení je zejména potěšitelná účast Institutu Václava Klause a dále Spojenectví Říp, Trikolóry, spolku Odchod, Otevřeme Česko, a mnohých opravdu skvělých mediálních expertů. Pro náš časopis je velice milé, že se do politiky vrací jako předseda Spojenectví Říp syn bývalého ministra obrany Antonína Babiše, který byl až do své smrti členem naší redakční rady. Přejeme mu úspěch. Tatínek by měl z něho určitě velkou radost. POHOV! 

Před třiceti dvěma  lety nastal po celém světě a rovněž i u nás pád komunismu. Mnozí z nás si to ještě pamatují. Horší je to s objektivními informacemi  o tom, jak obtížné bylo po tomto pádu nastolit  v  komunismem nejen morálně, ale i ekonomicky poničené zemi, svobodnou kapitalistickou společnost. Je to pochopitelné. Třicet let je dlouhá doba a nynější čtyřicátníci byly tehdy desetiletými dětmi a třicátníci nebyli ještě na světě a berou život ve svobodné společnosti za samozřejmý a informace o tehdejší době získávají pouze z profesionálně zkreslovaných neomarxistickými médii. Díky tomu budovatele kapitalismu u nás pokládají mnozí za zloduchy, kteří způsobili všechny současné nedostatky valící se na nás díky nekompetentním vládám posledních let. Proto jsem o dění v té době psala, rozhodla jsem se zavést rubriku "Fragmenty vzpomínek", v níž bych chtěla připomenout a uvést na správnou míru vše co se v té době dělo nikoli z pohledu politiků, ale z pohledu nezaujatého občana, šéfredaktorky tehdy vzniklé  kulturně-hospodářské revue Fragmenty. 

*  Vláda za neuposlechnutí zákona zavádí drakonické 1 milionové pokuty pro občany a 3 milionové  pro živnostníky a podnikatele.

* Vláda požaduje zapsání těchto zločinců do rejstříku trestů, čímž jim zamezí získat po pandemii živnostenský list jako osobám trestně stíhaným. 

*  A to vše navrhuje vláda na dobu neurčitou, tedy s možností použití do nekonečna.

*  Vláda nakáže lidem přestat pracovat, ale bezprecedentně omezuje návrh na náhradu škody jak zaměstnancům, tak podnikatelům.

*  Vláda tak zničí pandemickým zákonem svévolně lidem životy, stanou se z nich žebráci vděční za pár korun na dávkách v nezaměstnanosti. Bude-li na ně vláda mít.

Situace s naší republikou a tím i s námi všemi je již opravdu vážná. Hrozí její rozpuštění v kotli regionální EU. Jakmile se von Leyenové podaří několika posledním zemím, do nichž zatím patříme, přijmout euro, bude ekonomiku všech zemí řídit již jednotná Evropská banka. Mnozí si možná řeknou "no a co, stejně mi jde to, jak vedou finance naši politici,  na nervy", ale neuvědomují si, že pak může již EU zavést pro všechny státy jednotné daně  a vytvořit společné ministerstvo financí. Tedy poslední atribut, který  jí ještě schází k vyhlášení společného státu EU. A mít stejně vysoké daně s bohatým Německem k této finančně zničené situaci díky koronavirové vládní panice, to by mělo všechny normálně se živící občany již probudit ze snů o sladkém a bohatém životě v jimi tak idealizované EU.  I ti, kterým je jedno, že zanikne naše tak těžce před 103 lety vybojovaná republika, by si alespoň toto nebezpečí stát se občany druhé kategorie bez jakéhokoliv zastání v obřím superstátě EU měli uvědomit. To nehovořím o poslouchání všech nebezpečných bruselských -izmů...