Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Joseph Goebbels v roce 1938 o Československu Doporučený

  • pondělí, lis 20 2023
  • Napsal(a)  PETR ŽANTOVSKÝ, mediální analytik
"Společnost národů breptá svrchovaně blbé a pitomé omluvy. Živá mrtvola!"  hlásal již ministr německé propagandy Goebbels. "Společnost národů breptá svrchovaně blbé a pitomé omluvy. Živá mrtvola!" hlásal již ministr německé propagandy Goebbels.

Dnes se vracíme k deníkům Josepha Goebbelse z horkého roku 1938. Níže uvedené záznamy tohoto vrcholného nacisty se vztahují k okolnostem přípravy Mnichovské dohody a událostem následujícím vzápětí, tedy k vysídlování českého pohraničí a obsazování Sudet německými brannými silami. Vidíme, jak velmi záleželo Hitlerovi a jeho podřízeným ve vedení nacistické říše na tom, aby se jakýmkoli způsobem zmocnili českých zemí, protože to znamenalo předpolí pro další expanze směrem na východ. Zároveň je zde zřetelně vidět zbabělé a zrádné chování západních tzv. spojenců, tedy Anglie a Francie, které nakonec „prodali“ Hitlerovi naši zemi za pověstnou hrst šošovice. I to může být poučení pro dnešek, kde můžeme a kde naopak nemá smysl hledat pomoc, oporu či dokonce vzor pro naši národní existenci.

 * 14. září 1938

Sudetští Němci ženou revoluci dopředu. Všude obrovské demonstrace, nástupy, částečný výjimečný stav. Věci se tedy vyvíjejí tak, jak jsme si přáli. Praha vyhlašuje stanné právo v pěti okresech. Tedy to začíná. Pražský teror nepřetržitě vzrůstá. Tak to musí být. Koho chce Bůh potrestat, toho raní slepotou. Už 9 mrtvých na naší straně. Na mnoha místech bylo české četnictvo odzbrojeno a vojsko staženo. Je tedy povstání v plném chodu. Svět tam zažije drama, jemuž není rovno. A my se přece dostaneme ke svým právům.

* 15. září 1938

Sudetoněmecká strana dává Praze šestihodinové ultimátum: odvolání stanného práva, obnovení svobody shromažďování atd. Hodžova vláda toto ultimátum odmítá. Nato přerušeno jednání. Listina mrtvých se rozšířila mezitím na 13 osob. Hrůzná bilance Benešova režimu. Velké zděšení v Londýně. Tam i v Paříži uvažují o mobilizaci. Podle pověsti Praha mobilizaci právě vyhlásila. Ale nic přesně nevíme. Šílené zvěsti ze sudetského Německa. Tam je všechno páté přes deváté. V jediné vsi už napočítali přes 50 mrtvých. To je ta největší revoluční vzpoura, jakou si lze představit. Ale my se přitom domůžeme práva. Večer pak přichází velká senzace: Chamberlain prosí Vůdce o rozmluvu. Má se konat ihned v zájmu zachování míru. Vůdce zve Chamberlaina. Přijede dnes v poledne do Obersalzbergu. Prohnaní Angličani nás chtějí předejít, získat morální alibi.

* 16. září 1938

V Londýně a Paříži zadostiučinění. V Praze zděšení. Teror pokračuje: bezpočet mrtvých, a i o tom infámní lež. Henleinovi lidé prohlašují právem, že neuposlechnou povolávací rozkazy. Henlein uveřejňuje proklamaci: Soužití Němců s Čechy už není možné. Domů do říše! V Čechách pokračuje revoluce podle programu. Útoky na banky s obchody a potravinami. Všechno ve velké úpravě vysíláme rozhlasem. Panika roste hodinu od hodiny. Tahle státní zdechlina se zvolna rozpadá na své součásti. Jedině správné, co může udělat. Ve všech hlavních městech vládne velká nervozita.

* 17. září 1938

Včera: chce Praha mobilizovat? To se kategoricky ptá německý tisk. A co kdyby tomu tak bylo? To by byl konec tohoto legračního státu. Mezitím pokračují v této zemi revoluční jevy. Zakazuji v Německu poslední české noviny. Nechci tu už mít to svinstvo. Mluvil jsem s Obersalzbergem. Rozhovor Vůdce s Chamberlainem proběhl velmi pozitivně. Mluvili o všech krizových tématech. Vůdce mu předložil jasné návrhy. Chamberlain se bude radit v Londýně. Pak nové rozhovory, pravděpodobně v Godesbergu, eventuálně za účasti Daladiera. V žádném případě jsme se ničeho nezřekli. Mezitím zesílíme v tisku tlak na Prahu. Protože se to trochu uklidnilo, dochází dnes k novým českým excesům, za něž teď budou platit. Projednávám s Berndtem podrobně přesný operační plán. Především musí být víc alarmujících zpráv z Čech. Diktuji velmi ostrý článek proti Praze. Varovná hrozba. Další český teror. Ten nemá konce. Proudy uprchlíků se přelévají přes německé hranice. Nyní Praha zakázala i ordnerskou organizaci sudetských Němců. Důsledkem bude chaos. Dlouhá porada s Berndtem: až do čtvrtka musí vydržet naše ostrá tisková kampaň. To není sice lehké, ale podaří se nám to. Češi už nereagují. Všude se zbaběle stahují. Ale my je přesto dostaneme před naše kordy. Vydán zatykač na Henleina. Sudetoněmecká strana je rozpuštěna. Pražská politika vabanque. Jak dlouho ještě?

* 18. září 1938

Dělá špatný dojem, že je Henlein v Německu. Také nemá formát. Nikdy bych neodešel, i kdyby mne to stálo život. Služba ordnerů Sudetoněmecké strany také selhává. Neděje se nic, co by se nám hodilo. Tedy je třeba tomu trochu pomoci. Jistě musíme v naší propagandě postupovat opatrně a netvrdit nic, co může být vyvráceno. V Sudetoněmecké straně se našlo několik zrádců, kteří přeběhli k Čechům. S tím teď dělá Praha zběsilou propagandu. Přijímám příslušná protiopatření. Praha zřídila ministerstvo propagandy. To tak ještě chybělo.

* 20. září 1938

Včera: padá rozhodnutí. Ještě jednou bubnuje tisk až do Londýna a Paříže a nechává vybuchnout poslední miny. Praha znovu proklamuje, že bude klást odpor. A potom se jednou ranou zhroutí celá nepřátelská fronta. V Londýně se sjednocují Paříž a Londýn na odstoupení sudetoněmeckého území bez plebiscitu. O Polsku a Maďarsku se nemluví.

Chamberlain by se chtěl setkat s Vůdcem ve středu v Godesbergu. Přijímáme. Praha je ještě drzá a nesmiřitelná. Ale jen proto, že nic neví. Krysy opouštějí potápějící se loď. Dokonalý obrat pařížského a londýnského tisku. Všichni zuří na Prahu. Útočíme znovu vší mocí. Co je určeno k pádu, musí být odstraněno. Beneš je úplně sám. Tragikomický pohled. Odposloucháváme jeho rozhovory s londýnským vyslancem Janem Masarykem. Zoufalství, to je to správné slovo. Říká jen tiše: "Ano, ano! Zůstaneme zcela pevní!" Vůdce už zakresluje na mapě nové hranice. Přednese Chamberlainovi zcela kategorické požadavky. Nepřijme-li je, pak plebiscit. Oni je přijmou. Otázka: postaví se Praha sama na odpor? Prohlašuji důrazně, že ne. Vůdce ještě váhá. V každém případě pokračují naše mobilizační opatření klidně dál. Budou nutit protistranu k vystřízlivění. Tak jsou také míněna. Večer se pak ukazuje, že Praha ustupuje. Měl jsem pravdu. Vůdce je úplně šťastný. Hlasitě křičí triumfem a radostí. Hrál "durcha" bez vysokých karet a zvítězil. Vítězství nervů. Ale ještě nejsme tak daleko. 

Večer stíhá jedno hlášení druhé: v Praze velké demonstrace krajní levice a krajní pravice. Také před německým vyslanectvím. Beneš se zabývá myšlenkou na odstoupení. Předběžné hlášení, že vláda "naplněna bolestí" všechno přijala. Ale to není momentálně potvrzeno. Sudetoněmecký dobrovolnický sbor podniká akce na vlastní pěst, které nám přinášejí víc škody než užitku. Musíme to odpískat. Přinášíme alarmující a panické zprávy z Prahy ve velké úpravě. V Praze velké demonstrace. Proti Benešovi, za vojenskou diktaturu. Bravo! Kolem 11. hodiny večer odjezd. Ještě dlouho konferujeme s Vůdcem a Ribbentropem. Otázka: co budou Češi dělat? Prohlašuji znovu: ve všem ustoupí. Vůdce předloží Chamberlainovi zcela jasné požadavky. Demarkační linii budeme stanovovat my, co možná nejdál. Teď přichází závěrečná partie. Nyní musíme pracovat rafinovaně. Provedeme poslední rozhodující tahy, které nás dovedou ke konečnému vítězství. Vůdce je génius. Musíme jen jít za ním a půjdeme správně. Zachovat nervy je hlavní.

* 21. září 1938

Naši lidé teď vyvolali na hranicích potřebné srážky. Tisk proti nim prudce útočí. Jde nám o prohlubování krize. Sudetoněmečtí vůdci nedělají nic. Jsou líní a mají strach z vlastní kuráže. Náš tisk a rozhlas pracuje příkladně. V pražském tisku panuje všeobecná panika. Beneš se úplně zhroutil. Toho chlapce jsme oddělali. Byl a je jedním z našich nejpodlejších nepřátel. Nebezpečný, prohnaný, prolhaný intrikán. Praha chce přijmout naše požadavky, ale ještě chce vyjednávat o modalitách. Ti se budou divit! Vůdce ukáže Chamberlainovi svou mapu, a pak konec! Jedině tak lze tento problém řešit. Beneš jistě věří, že se svými malými obratnými kousky ještě něčeho dosáhne. Ale v tom je vedle.

* 22. září 1938

Naše kampaň jde dál. Zdůrazňujeme silně vnitřní rozklad pražské vlády. To bude český lid zvlášť demoralizovat. Praha se vzpírá ještě celou noc, ale nátlak Londýna a Paříže je stále silnější. Tamní listy jednají s Prahou jako s blátem. To je ta proslavená solidarita demokracií. Nestojí jim ani za výstřel. Ale my jsme to vždycky předvídali. Praha teď dostává kvitanci za svou etickou politiku. A my slavíme jedinečný triumf. Ráno oznamuje Praha Londýnu bezpodmínečné přijetí londýnských návrhů. Teď záleží na nás, aby tyto návrhy byly jak vůbec nejvíc možno rozšířeny. Vůdce už má připravenu svou novou mapu střední Evropy. V Godesbergu ji položí na stůl. Budeme mít ještě hodně práce s českou otázkou. Rozkaz k vyklizení sudetského území ze strany Čechů. Vstup německé branné moci. To vše během 8 dnů. Dřív nebudeme hotovi s naším nástupem. Když naši nepřátelé odmítnou vrácení našich území, pak na celém území plebiscit. Do vánoc to musí být vyřízeno. Jestliže lidové hlasování dopadne v náš neprospěch, chceme toto území opět vyklidit.

Výhoda: dojde-li k ozbrojenému konfliktu, budeme stát za opevněním a ušetříme spoustu německé krve. Bude-li Chamberlain žádat lhůtu k dalšímu vyjednávání, pak se Vůdce nebude cítit vázán žádnými dohodami a bude mít volnost jednání. Slovensku chce Vůdce později dát rozsáhlou autonomii. Čechům však ne. Pak se z nich dá získat kolem jednoho miliónu cenných elementů, ostatní musí být postupně vytlačeni.

* 23. září 1938

Přicházejí pověsti, že Hodžova vláda odstoupila. Má prý být vytvořena vláda na nejširší základně, s přibráním představitelů armády. Ale nic přesného zatím nevíme. Vývoj probíhá podle plánu. Vše zapadá do konceptu. Pak se potvrzuje Hodžovo odstoupení. V Praze vládne ulice. Otázka: dojde k vojenské diktatuře nebo k rudé revoltě? To se brzy ukáže. Litvinov v projevu ve Společnosti národů v Ženevě přilil olej do ohně. Stojí jako věčný štváč v pozadí. Ale my mu za to můžeme být jedině vděčni. Snad budeme jednou v Praze moci splnit roli světového četníka a strůjce pořádku. Dlouhý rozhovor s Vůdcem: 28. září u nás bude všechno připraveno na pochod.

Vůdce chce Chamberlainovi bez obalu předložit své jasné požadavky a nepřipustit o nich vyjednávání. Ve 4 hodiny odpoledne začíná Vůdcův tříhodinový rozhovor s Chamberlainem. Trvá až do večera a končí po 7 hodině. Vůdce postupuje přesně tak, jak zamýšlel. Mapa s novou demarkační linií vyvolává u Chamberlaina malé zděšení. Ale pak se rychle sebere, když vůdce prohlásí, že hranice, která by byla stanovena po použití násilí strategického charakteru, by vypadla podstatně jinak. Mezitím pokračuje naše mobilizace. Chamberlain je spokojen, že přinejmenším nebude násilí použito ihned. S požadavkem záruk za okleštěný český stát Vůdce nesouhlasí. Odmítá to vzhledem k Polsku a Maďarsku. I anglická záruka je velmi vágní. "Při nevyprovokovaném útoku." To známe! Hlavně, že se dostaneme přes pohraniční hory a budeme mít za sebou česká opevnění. Na to je teď všechno zaměřeno. Londýn má nezměrný strach z násilí. Mezitím se dala do pohybu i anglická a francouzská levice. Benešovi lidé pracují. A také komunisti. Dvacátého osmého září bude u nás vše připraveno k vojenskému zásahu. Do té doby musíme dotáhnout řešení ať tak, či onak. Teď jde o to, abychom je dorazili. Neboť co padá, musí být ještě doraženo. Dosud věci probíhaly dobře. Chamberlain nyní chce ještě telefonovat s Londýnem, Paříží a Prahou. Proto byl rozhovor večer přerušen. Vůdce bojoval houževnatě a moudře. Ale ještě nevíme, jak se věci dál vyvinou. Především, co se stane v Praze. Tam odstoupila Hodžova vláda. Místo ní vojenský kabinet v čele s generálem Syrovým. Ale to je jistě jen gesto odvahy. Vláda je zřetelně orientována na Moskvu. Beneš ve své rozhlasové řeči prohlašuje, že nemá strach. To je známý chlapec, který jde v noci do lesa. V ostatním Beneš žvaní o svých možnostech. Absurdní a hloupé! Češi vyklidili část sudetského Německa. Na to velký jásot. Ale pak se za nové vlády opět vrátili. Násilím. Vládne u nich zřejmě dokonalý zmatek. Už to nelze prohlédnout.

* 24. září 1938

Včera: Chamberlain ráno nepřišel. Místo toho poslal dopis. Obsah: vcelku souhlasí s Vůdcovými požadavky. Myslí však, že nemůže Čechům navrhnout, že nechá vstoupit německé oddíly na území, které mají Češi vyklidit. To by vypadalo jako násilí. Sudetští Němci mají zachovat klid a pořádek. Nám je jasné, že je to hanebný trik pana Beneše. Chce získat čas, věří, že může v Paříži a Londýně zmobilizovat opozici, což se mu z části podařilo, a pak vstoupit do ozbrojeného konfliktu s pomocí Londýna a Paříže a sedět ve svých opevněních. Tedy známé metody pana Beneše: získat čas a dál intrikovat. S tím však teď Vůdce skoncuje. Sdělil Chamberlainovi, že jeho návrh nemůže přijmout, že Češi nemají v úmyslu dodržet slovo a na sliby že nic nedá, připomenul přitom Wilsonových 14 bodů a zdůrazňuje, že konečně musíme udělat čistý stůl. Vůdce zuří a hraje teď o všechno. Poslední krize před rozhodnutím. Angličani chtějí přinejmenším něco přinést domů. Hrají dál poker a určitě ustoupí, narazí-li na tvrdý odpor. Celá situace je opět napjatá až k prasknutí. Už se v Londýně a Paříži hlásí levá opozice. Pan Beneš horečně pracuje. Zřejmě ještě nevzdal hru. Tím strašnější pak bude v krátkém čase jeho zhroucení. V každém případě máme všichni odvahu a ani minutu neztratíme nervy. Chamberlain vydává provolání ke klidu a pořádku na území českého státu. Vůdce odmítá se připojit k tomuto provolání. Právem: sudetští Němci se dožadují svého práva. Dost dlouho byli zotročeni. Sudetoněmecký dobrovolnický sbor dále útočí. I když nejsou vždy dobře připraveni, přesto slouží k vytváření neklidu a stavu napětí. To je teď zvlášť nutné. Odpoledne vyplněno ochromujícím čekáním. Večer je vše jasnější. Anglie si nepřeje žádný postup německých oddílů. To by vypadalo jako násilí. Také stanovisko. Ale Vůdce zůstává tvrdý. Naše mobilizace pokračuje a je světu viditelná. Doufají, že to je jen okamžitá provokace. V Praze z toho dostávají strach. Věří, že bezprostředně dojde ke vstupu německých vojsk. Beneš nařizuje všeobecnou mobilizaci. Nejdramatičtější okamžik dne. Teď běsní telefony! Divoké žurnalistické podsvětí už žvaní o světové válce. Vůdce zůstává naprosto klidný a trpělivý. Shrnuje ještě jednou naše požadavky v precizním memorandu. Pak přichází večer kolem 18 hodiny Chamberlain k závěrečné návštěvě. Ta se protáhne na tři hodiny. Vůdce mu předává své memorandum. O jednotlivé body je ještě sváděn rozhořčený boj. Ten se vyhrocuje do té míry, že Chamberlain náhle vstane a chce odejít: on prý vykonal svou povinnost, je to bezvýchodné a on si myje ruce v nevinnosti. Ale i tato kritická minuta je překonána. Vůdce se podvoluje změnit maličkost, pokud jde o lhůty: sporné území musí být Čechy vyklizeno do 1. října. Pak mluví v memorandu ne o požadavcích, nýbrž o návrzích. Jinak zůstává vše při starém. Chamberlain se sice s memorandem neidentifikuje, avšak přejímá je, aby je poslal Čechům. To už je také něco. Tím jsme z celé záležitosti venku. Slovo mají Češi - poslední slovo před dramatickým koncem. Praha žije ještě v naprosté iluzi. Věří tam na francouzskou, ruskou a dokonce anglickou pomoc. Ubozí idioti!

* 26. září 1938

V Londýně a Paříži pokračují horečné porady. Německé memorandum bylo předáno Chamberlainem  Praze. Tam nyní musí jednat. V poledne jsem u Vůdce. Je u něho poslanec K. H. Frank. Podává zprávu o práci sudetoněmeckých dobrovolnických sborů. Ty se velmi činí. U Aše obsadily celý výběžek státu a brání ho. Vůdce dává připravit posily z oddílů SS. Žádná branná moc, aby Angličani nemohli tvrdit, že jsme už vojensky zasáhli. Velká otázka: povolí Beneš? Vůdce myslí, že ne, já, že ano. Nevíme ještě nic určitého. V každém případě už mají Češi v rukou naše memorandum. Pak však teprve přijde naše mobilizace. Ta proběhne tak rychle, že svět užasne. V 8 až 10 dnech bude všechno hotovo. Jestliže napadneme Čechy z našich hranic, pak Vůdce myslí, že to bude trvat 2 až 3 týdny, napadneme-li je po našem vstupu do Sudet, bude to vyřízeno, jak věří, za 8 dní. Radikální řešení je nejlepší. Jinak se té věci nikdy nezbavíme. Ostatně náš nástup už je všude viditelný. To už nelze popřít. Z Prahy se proslýchá, že česká mobilizace byla vyhlášena na rozkaz Londýna a Paříže. Ribbentrop hned nato předává Hendersonovi demarši. Ten telefonuje s Londýnem, který tuto zprávu jasně dementuje. A to velmi jemným způsobem. Tedy zas jedna česká propagandistická lež. Proslýchá se, že Praha odmítla naše expozé. Ale to je vytváření nálady. Chamberlain dává Vůdci sdělit, že na to nic nemá dát, dokud mu sám osobně nepošle své sdělení. Tedy Anglie chce dál stupňovat nátlak. Teď záleží jen na nervech. A bylo by směšné, kdybychom Čechy nedostali. Díváme se na záběry filmového týdeníku o bídě sudetských Němců. Dojemné! Člověka se zmocní opravdu svatý hněv.

* 27. září 1938

Praha odmítla. Ale jak výslovně zdůrazňuje, ještě ne s konečnou platností. Trochu plané. Chtějí vytáčkami získat čas a ještě něco mezi to nastrčit. Prohlášení pražského rozhlasu je v Londýně, jak jsme žádali, dost drsně dementováno. Avšak nelze pochybovat o tom, že v Paříži a Londýně pokračuje vyvolávání nálad proti nám. Tam nepochybně dobře zapracoval Masaryk. Kéž bychom tam měli tak schopného a houževnatého diplomata. Vůdce si ještě načrtává svůj projev na večerní shromáždění. Bude velmi vychytralý a postaví Londýnu a Paříži zlaté mosty. Chamberlaina musíme i vnitropoliticky podepřít. Vůdcovy argumenty musí zahřmít. Celý svět čeká v bezdechém napětí na tento projev. Wilson přišel s poselstvím od Chamberlaina. Chtějí ještě počkat, jestli by Vůdce nechtěl s Čechy osobně jednat. Vůdce to krátce a příkře odbývá. Bude vyjednávat, až bude pohraniční území vyklizeno. Na jeho otázku, zda české odmítnutí je konečné, Angličani ucukávají. Vůdce mluví velkolepě. Široce založená situační zpráva. Se všemi mír, pevně a tvrdě proti Praze. Psychologicky mistrovské dílo. To se ve světě nemine účinkem. Masy běsní. Praha teď může volit: válka, nebo mír.

* 28. září 1938

Včera: Chamberlain vydává na základě Vůdcovy řeči prohlášení: Anglie se cítí morálně zodovědná za dodržení plánu, který Praha přijala. Avšak nesmíme užít násilí. Hloupá hra se slovy. Londýn by měl radši na Prahu vykonávat nátlak, aby pan Beneš nebyl drážděn k odporu. Neboť jen když se cítí být kryt, je nesmiřitelný. Vůdce to teď také otevřeně říká Wilsonovi, který je odpoledne opět u něho. Bryskně se ho ptá, zda chce Anglie světovou válku. Tu Wilson přece ucukne. Vůdce neustupuje ani o krok. Londýn dělá jen vyděračský manévr. Ke konci Wilson prohlašuje, že Londýn chce využít zbývající čas k tomu, aby na Prahu uplatnil nátlak. To je také to nejlepší, co Angličani mohou udělat. V každém případě jim je teď pomalu jasné, že blufováním u nás ničeho nedosáhnou. Česká odpověď, odevzdaná v neděli v Londýně, je tu teď v doslovném znění. Jasné odmítnutí. S průhlednými typicky benešovskými argumenty. Ale my toho zákeřného padoucha přesto dostaneme. Ne-li takto, tedy násilím. Ale musí to vědět.

* 29. září 1938

Včera: dramatický den. Vystupujeme s ostrou polemikou proti prohlášení Prahy. Jde také do celého světa. Chamberlainova řeč nepřináší žádný pokrok v diskusi. Praha ji však vyzvedává a vykládá ji jako podporu svého hlediska. Anglický a francouzský tisk - ten o něco míň - vytváří falešnou válečnou paniku. Dramaticky vyhrocují věci. Obyvatelstvo je naplněno hlubokou vážností. Přehlídka motorizované divize v podvečer v Berlíně všude zanechala hluboký dojem. V ranních hodinách se hlásí Poncet a Henderson. Přicházejí s novými návrhy: území nám má připadnout. Jeho vyklízení začne 1. října a skončí 10. října. Na území nevstoupí armáda, nýbrž policie. V tomto smyslu vytvářejí nátlak na Prahu. Ribbentrop je proti tomu. Cítí vůči Anglii slepou nenávist. Goring, Neurath a já jsme pro. Nemáme možnost "odskočit si" k válce. Mussolini v dopise Vůdci se o to také zasazuje. Jinak se to však už sotva dá udělat. Světovou válku nelze vést o modality. Mluvím o tom s Goringem, který zcela sdílí moje mínění a strašně napadá Ribbentropa. Mluvím pak s Vůdcem, který také ani na okamžik nepochybuje, že tu je ještě šance.

Pak se Vůdci vynoří myšlenka konference čtyř: s Mussolinim, Chamberlainem a Daladierem. v Mnichově.

Za hodinu už Mussolini s tím vyslovuje souhlas. Tím vnikne úplně nová situace. Nebe se trochu vyjasňuje. Pravděpodobně nám zůstává možnost: obsadíme mírově sudetoněmecké území, velké řešení ještě zůstane otevřeno a my budeme dál zbrojit pro budoucí zásahy. To je to velké vítězství, které nyní může Vůdce vybojovat. On sám je nyní také k tomu pevně odhodlán. Doma moc práce. Obrovská manifestace v celé říši proti Benešovi. Pražský tisk je stále drzejší a drzejší. Ale to se brzy poddá. Odpoledne pak přichází souhlas s účastí na konferenci od Daladiera a Chamberlaina. Tedy setkání čtyř v Mnichově. To znamená obrovský vzrůst naší prestiže.

* 30. září 1938

Včera: citelné uvolnění v celém světě. Národy vydechly, jako když je někdo osvobodí od noční můry. Lidé si uvědomují, že mír může být ještě jednou zachráněn. Ale neměli by si myslet, že by se to mohlo stát na naše útraty. Dávám proto německému tisku pokyn, aby zůstal jasný a pevný, a aby ani náznakem nedal znát únavu. Český teror je znovu líčen v celé šíři. Chamberlainova řeč byla hlavně výkladem geneze konfliktu. Když sdělil, že opět odlétá do Mnichova, propukla Dolní sněmovna v bouřlivý demonstrativní potlesk. Z toho je vidět, jak velmi Angličanům záleží na zachování míru. Už v jejich nejvlastnějším zájmu. Vůdce jel Mussolinimu naproti až do Kufsteinu, aby mu podal přehled o celém problému a aby při rozhovorech oba vystupovali stejně. Pak se do Mnichova dostavuje Daladier a Chamberlain. Rozhodující porady začínají. Až k večeru se situace vyjasňuje. Snaží se sjednotit asi na následující základně: 1. října vstup, a to vojsko, ne policie. Obsazování po etapách do 10. října. Území musí být předáno v neporušeném stavu. Za destrukce musíme dostat odškodnění. Sporná území, to je území šrafovaná na naší mapě, budou obsazena mezinárodními oddíly. Tam se ještě před vánocemi bude konat hlasování. Garanci nepřijímáme. Když Češi odmítnou, vyhlásí mocnosti svůj nezájem. Chamberlain a Daladier telefonují se svými kabinety, aby získali jejich souhlas. Masařík a Mastný jsou v Mnichově, aby hned memorandum převzali. Tím bychom pak měli, co momentálně můžeme dostat. Tím by byla snesitelným způsobem zakončena nejtěžší válečná krize našeho režimu. Přirozeně existuje ještě mnoho možných komplikací. Ale zdá se, že propast je za námi. Musíme nyní počkat na vývoj nejbližších dnů. Kdyby teď Češi odmítli, pak by se nám nesporně naskytla velká příležitost. Ale tuhle laskavost nám Praha pravděpodobně neudělá.

* 1. října 1938

Včera: světové veřejné mínění je jako obrácené naruby. Všichni si oddechli, že velká, nebezpečná krize je pryč. Všichni jsme přešli po tenkém laně nad závratnou propastí. Teď máme zas všichni pevnou půdu pod nohama. To je přece krásný pocit. Henderson mne volá a prosí, abych trochu pozastavil protipražskou kampaň. Udělám to, protože jinak se sami ocitneme v neprávu. Praha bezpodmínečně přijala mnichovský návrh. Tím by zatím byla celá záležitost vyjasněna. Chamberlain dal Praze sdělit, že čeká odpověď do poledne 12 hodin. Praha udělala ještě několik vytáček, ale pak ustoupila pod tíží faktů. Teď stojí Praha před těžkou otázkou: jak to řekne svému dítěti? Koktání pražského rozhlasu je přímo skvostné. Ale na poraženého nepřítele se nemá ještě plivat. Vůbec si toho nevšímáme.

Společnost národů breptá svrchovaně blbé a pitomé omluvy. Živá mrtvola!

* 2. října 1938

Mussolini se za nás báječně bil. Osvědčil se jako náš skutečný přítel. Daladier byl lepší než Chamberlain. Ale Vůdce si ho moc necení. Takový pekařský mistr. Vůdce velmi obratně pojal tuto konferenci jako rozhovor světových velmocí. Tím byli Češi předem zatlačeni do pozadí. S nimi už nikdo nejednal, museli to prostě spolknout. V každém případě se musí Keitel pokusit co nejrychleji obsadit česká pohraniční opevnění. Daladier už odmítl půjčit Čechům peníze pro nová opevnění. Tedy se chytili do vlastní pasti. Ve 14 hodin začíná vstup německých oddílů. Jaký to den!

* 3. října 1938

Naše oddíly postoupily až k Vltavě. Nekonečný jásot osvobozené země. Vůdce jmenoval Henleina říšským komisařem pro sudetoněmecké území. Co se má s tímto územím stát později, v to ještě nemáme jasno. Nejlepší bude rozdělit je a připojit k různým starým župám. Vůdce chce úzká okrajová území připojit k říšským župám a z velkého zbytku s přibližně dvěma milióny obyvatel vytvořit sudetskou župu s Henleinem jako župním vedoucím a říšským místodržícím v čele. Tato župa pak ovšem musí být velmi brzo vychována a zaměřena nacionálně socialisticky. To může trvat dost dlouho. Nyní je Německo opět opravdová světová velmoc. I skutečnost rozhovoru čtyř velmocí v Mnichově ve světě velmi pozdvihla naši národní prestiž. Večer jsem u Vůdce. Probírá znovu politickou situaci. Vůdcovo rozhodnutí zničit jednou českou zem je neotřesitelné. A také se uskuteční. Tento mrtvý a amorfní státní útvar musí pryč.

* 5. října 1938

Včera: Vůdce byl v Chebu a za bezměrného jásotu pronesl dojemnou řeč. Pak odjel do území, kde je nouzový stav. I Maďaři se hýbou. Ale zatím jen jemně a něžně. Naproti tomu Slováci dávají Praze krátkodobé ultimátum na uznání jejich autonomie. Český stát je v úplném rozkladu. Moc z něho nezbude.

 

* 6. října 1938

Maďaři se dál chovají nezměrně zbaběle. Nejdou do toho, a proto nakonec sotva něco dostanou. V Praze byla jmenována nová vláda. Hledají tam zřejmě nový kontakt s říší. Ale tady musíme být velmi opatrní. Ten starý, prohnaný lišák Beneš je ještě u díla. Je zvláštní, že nálada Čechů vůči nám je lepší než vůči Angličanům a Francouzům. Češi právem cítí, že jimi byli zrazeni a prodáni. Slováci také nyní dělají stále větší a větší rámus. Dělají to, co měli udělat Maďaři. Beneš nyní definitivně odstoupil. Pro nás to je velkolepé. Byl to jeden z našich nejzarytějších nepřátel. Pryč od šachovnice. Kdo se pustí do Vůdce, musí padnout.

* 7. října 1938

Celý svět uvítal Benešovo odstoupení. Jeho dřívější přátelé do něho kopou. Tak už to v životě chodí. Praha sama hledá s námi kontakty. Ale to má ještě čas. Chceme si nejdřív počkat na další vývoj. Území, které máme obsadit, bylo nyní vyznačeno, volby jsou tím pravděpodobně zbytečné. Nechceme, aby se mezi nás a Čechy včlenil nějaký mezinárodní oddíl. Musíme stát navzájem tváří v tvář. To zvyšuje přátelství.

* 8. října 1938

Slováci prostě vyhlásili svou autonomii a Praha nedává na sobě znát rozmrzelost. Nic jiného jí také nezbývá. Prohlížím si mapu s českými bunkry. Tady si Praha postavila něco pořádného. Dobře, že teď je máme za zády. Obrana na základě nových hranic je pro Prahu nyní zcela vyloučena. Strategicky jsou nám Češi vydáni pod nůž. Teď uděláme z Čech vazalský stát. Na to jsou dost dobří. Poslední pozůstatek Benešova státu. Od sudetských Němců se dovídám, že v Praze absurdně roste proněmecká nálada. Typicky slovanské! Beneš opustil Prahu neznámo kam. Zlomený sloup.

* 10. října 1938

Jedeme pro Vůdce na nádraží. Je velmi unaven, ale v dobré náladě a ještě plný dojmů ze Sudet. Dlouhá rozmluva s Vůdcem. Viděl české bunkry a nyní také dospěl k přesvědčení, že vojenské uchvácení Čech by bylo stálo mnoho krve. Je to tedy nejlepší tak, jak to je. Sudetoněmecké obyvatelstvo ho přijalo s hlubokou vroucností. Ještě úplně užaslé nad zázrakem, jenž se tu stal. Jen slzy byly výrazem radosti. Vůdce chce český stát rozbít, buď v míru nebo ve válce. Ani mezinárodní garance mu pak nebudou k ničemu. Chce to také co nejdříve říci novému českému ministru zahraničí Chvalkovskému. Už na stavbu nového opevnění bychom se dívali jako na důvod k zakročení. To bude Čechům řečeno se vší jasností. A jsem přesvědčen, že tomu porozumí. Chceme zůstat Čechům nablízku. Ti nesmějí konspirovat. Jasné a garantované hranice ve střední Evropě nejsou vůbec v našem zájmu. A ty Čechy přesto jednoho dne pohltíme. Musí být uvolněna cesta na Balkán.

* 11. října 1938

Nyní jsme obsadili celé sudetoněmecké území. Hlasování pravděpodobně odpadne. Budou jen volby do Říšského sněmu. V těch vysoko vyhrajeme. Sudetoněmecké dobrovolnické sbory byly rozpuštěny. To je správné. Představovaly také jen prozatímní řešení.

* 12. října 1938

Včera: Obsazování sudetoněmeckého území bylo dokončeno. My přitom dopadli výborně a dostali jsme víc, než se vlastně dalo očekávat. Zbývá teď jen otázka, zda si to máme dát schválit. Pokládám to za zbytečné. Ale snad se to za určitých okolností ukáže nezbytné. Z prohlídky pevností vyplývá, že k jejich dobytí bychom museli prolít potoky krve. Je lepší, že je to tak, jak to je. A nyní může jít vývoj stejně dál.

* 13. října 1938

Češi jednají dál. "V duchu loajality". No, tak na zdraví! Praha naříká nad svými menšinami na našem území a snaží se proto uvést do pohybu anglický levicový tisk. Nechávám na to hned náš tisk a rozhlas ostře reagovat. Jinak se Praha mohutně brání proti židům a emigrantům. To nám může být jen vhod. Židi budou hnáni z jedné země do druhé a sklidí plody svých věčných intrik, štvavých kampaní a sprostot.

* 14. října 1938

V Praze vládne ostrá bojová nálada proti komunistům. Němci jsou tam teď ze zmatenosti nejoblíbenější. Protože postupovali nejčestněji. Teď je pro nás maličkost dostat Prahu do úplného poddanství.

* 15. října 1938

V Praze se množí hlasy pro usmíření a vyrovnání s Berlínem. Postupuje se ostře proti emigrantům, židům a komunistům. Lid se začíná probouzet.

* 16. října 1938

Nálada v Praze se zcela obrátila. Heslo zní: pro Němce. Pražský tisk hovoří o dokonalém odvratu od dosavadní politiky. To přichází sice pozdě, ale přichází to. Silné tendence proti židům, emigrantům, zednářům a komunistům. Z rozhovoru Vůdce s Chvalkovským vychází pozitivní komuniké: Praha chce mít přímý poměr k Berlínu. Aspoň to Češi tvrdí. Teď si musíme počkat na skutky.

* 22. října 1938

Sudety přecházejí pod civilní správu. Praha zakazuje komunistickou stranu. Vůdce projíždí s velkým triumfem Českým lesem. Pokoušíme se získat konkrétní vliv na český tisk. Také se nám to daří.

* 24. října 1938

Vůdce mi vypráví o návštěvě Chvalkovského. Pražský ministr zahraničí se choval se psí devótností a překonával se v sebeobviňování. Oznámil vypovězení smlouvy s Moskvou a Paříží. Ale Vůdce mu nevěří ani slovo.

* 25. října 1938

Praha si vymýšlí novou ústavu. Stát se má nyní jmenovat Mittelslavien - nebo Westslavien (Stát středních nebo západních Slovanů). Jinak jsou teď v Praze antisemitské manifestace. Svítá tedy.

(Joseph Goebbels - Deníky 1938. překlad: Jiří Hájek. Nakl. Dialog, Praha 1992. ISBN: 80-85194-58-9.)

©Kulturní komise ČR, 20.11.2023

Číst 334 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v EU

Související položky (podle značky)

Fragmenty jsou též na Twitteru a facebooku

                        Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.      

Právě přítomno: 47 hostů a žádný člen

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %