Protože papež František koná mnoho nečekaných akcí vrcholících jeho neuvěřitelným synodem v Amazonii, působí jeho činnost na skutečně věřící katolíky již jako předávkovaný penicilín a přestávají o jeho, diplomaticky řečeno, nepochopitelné nápady jevit zájem. Zvláště když vědí, že proti rozhodnutím papeže vzhledem k prohlášení o jeho neomylnosti nemůže nikdo z církevních představitelů protestovat. Přiznám se, že i mně proto ušla jeho únorová návštěva u vrchního imáma Al Azhara Ahmeda al Tajíba v Abú Dhábí. Až když přišla do redakce výzva od biskupů Byzantského katolického patriarchátu s reakcí na výzvu papeže Františka a "Výboru za mezilidské bratrství" k společným "modlitbám" katolíků s muslimy - "Bergogliova modlitba a půst k společnému bůžku (Pačamamě?) za satanizaci a čipizaci" - s prosbou o její zveřejnění a začetla jsem se do ní, tak mi zatrnulo co se vlastně v Abú Dhábí stalo pro zničení křesťanské evropské kultury podepsáním křesťansko-slámské Abúdhábské deklarace mezi papežem Františkem a vrchním imámem Al Azharem Ahmedem al Tajíbíou. Že důsledkům této křesťansko-islámské deklarace mezi katolíky a muslimy budeme čelit mnohem většímu nebezpečí než které nám přineslo přijetí vazalské Lisabonské smlouvy.
Nenechme se mýlit líbivými slovy, že podle deklarace
„Výbor za mezilidské bratrství, který se zaměřuje na naplňování cílů abúdhábské deklarace, svou výzvu adresoval ‚bratrům, kteří věří v Boha Stvořitele, a bratrům ve společném lidství po celém světě‘.“ Bratři ve společném lidství po celém světě věřící v Boha Stvořitele jsou papežovi spřátelení biskupové, kteří spolu s ním uctívají démona Pačamamu, ruší Boží přikázání, prosazuje zrušení celibátu...
Vyzva pro "všechny lidi po celém světě, aby se obraceli k Bohu... podle svého náboženství, víry či nauky...“ je velice nebezpečná pro katolickou církev. Pokud se všichni lidé po celém světě, budou obracet k svému bohu... podle svého náboženství, víry či nauky, není to pravý Trojjediný Bůh, Bůh Otec, Syn i Duch svatý, ale jsou to bůžci – démoni nejrůznějších pohanů. Domorodé pohanské kulty a animisté rovněž uctívají duchy, démony, hinduisté uctívají krávy nebo krysy a pokládají je za bohy. a neuctívají pravého Boha. Pokud je papež vyzývá, ne aby se obrátili, ale aby dále modlařili, tedy aby se modlili ke svým démonům, pak to nepřinese žádné požehnání, ale prokletí. Výzva znovu prozrazuje, že pseudopapež nezná základní pravdy křesťanské víry a je heretik.
Citace: „Výbor za mezilidské bratrství v souladu s cíli Prohlášení o lidském bratrství navrhuje, aby se ve čtvrtek 14. května konal den modliteb, postu a proseb za lidstvo.“
Papež František s imámem Al-Tajíbem chtějí zorganizovat světový summit o lidském bratrství
Vatikán/New York. Jak dnes sdělila Papežská rada pro mezináboženský dialog, členové Vyššího výboru pro dosažení cílů obsažených v Dokumentu o lidském bratrství, kteří zastupují křesťanství, islám a judaismus, včera navštívili generálního tajemníka OSN, Antónia Guterrese (foto). Odevzdali mu list papeže Františka a vrchního imáma Al-Azhar, Ahmeda Al-Tajíba, ve kterém se navrhuje ustanovení Světového dne lidského bratrství s každoročním datem 4. února (tedy dne přijetí abúdhábské deklarace) a organizace světového summitu o lidském bratrství, v níž by se v brzké budoucnosti spojily OSN, Svatý stolec a univerzita Al-Azhar.
Jak sdělil předseda zmíněného výboru, kard. Miguel Ángel Ayuso Guixot, generální tajemník OSN ocenil tuto iniciativu a zdůraznil, že je důležité pracovat ve službě celému lidstvu. Poté pověřil svého zvláštního poradce pro prevenci genocidy, Adama Dienga, aby spolupracoval s mezináboženským výborem a zasadil se o uskutečnění předložených návrhů.
Odpověď: Co to je Výbor za mezilidské bratrství? Je to orgán se vznešeným termínem v názvu, za kterým je ale schován program zednářské organizace s plánem globalizace lidstva, s jeho čipizací, redukcí lidstva na 1 zlatou miliardu a satanizací. Podle Bergoglia má křesťanství splynout s pohanstvím, které uctívá démony, v jedno celosvětové náboženství New Age.New Age (anglicky Nový věk) je náboženské hnutí či forma lidové religiozity náležející mezi západní esoterismus, jež zahrnuje širokou škálu věr a praktik jako léčitelství, channeling, věštění či pozitivního myšlení, společně s různými alternativními či pseudovědeckými interpretacemi historie a přírodních věd, které však nemá jednotnou věrouku ani organizaci.
Toto je organizovaná zrada Krista a cesta do záhuby. Povinnost křesťana je hlásat pohanům cestu spásy, aby se obrátili a byli spaseni. Toto hlásala církev po 2000 let. Bergoglio však dělá pravý opak, a to je zločin proti církvi i lidstvu!
Citace: „... čtvrtek 14. květen – den modliteb, postu a proseb za lidstvo...“
Odpověď: Bergoglio určil 14. květen k modlářské akci. Copak neví, že 13. května je výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě? Před třemi lety bylo dokonce 100. jubileum, ale Bergoglio to cynicky bojkotoval. Matka Boží ve Fatimě v 3. tajemství zjevila, že nastane odpad nejvyšší církevní hierarchie k modlářství. Tento krok už učinil Bergoglio s démonem Pačamamou před půl rokem.
Citace: „Vyzývá náboženské představitele po celém světě, aby se... obrátili k Bohu jediným hlasem.“
Odpověď: Náboženské představitele, kteří nejsou ochotni přijmout pravdu o Bohu Spasiteli ani o Bohu Stvořiteli, vyzývat, aby se obrátili jedním hlasem k Bohu, je utopie, protože oni to udělat nechtějí. Reprezentují své pohanské kulty, které uctívají démony, a ne pravého Boha. Bergoglio to ví, a když se s nimi vědomě v tomto sjednocuje, dokazuje, že jeho otcem je ďábel (J 8,44). Touto výzvou mnozí katolíci, slabí ve víře, nabydou dojmu, že máme s pohany společného boha a že všechny cesty vedou ke spáse. A to je základní hereze, kterou zde Bergoglio prosazuje. Bergoglio je buď náboženský analfabet, anebo to dělá vědomě, a tím degraduje Kristovo učení, které vede ke spáse, na stejnou rovinu s úctou k démonům, kterou realizují pohanská náboženství.
Citace: „Papežská rada pro mezináboženský dialog podpořila výzvu papeže Františka, aby se všichni věřící sjednotili v modlitbě, půstu ... pro lidstvo...“
Odpověď: Co to je ta papežská rada pro mezináboženský dialog? Jakého má ducha? A komu ve skutečnosti slouží? Má Ducha Kristova, anebo ducha antikrista? Hlásá evangelium, anebo antievangelium? Ducha Kristova nemá a hlásá hereze! Katolíkům je tato papežská rada překážkou spásy. Konkrétní skutek jednoty v postu a modlitbě s lidmi, kteří uctívají démony, je gestem apostaze. Je to podobné, jako by hodili zrnko kadidla pohanským modlám. První křesťané šli raději na smrt, než by toto gesto apostaze učinili. A dnes k němu tzv. papežská rada vybízí! To je zločin proti víře a proti pravému Bohu. Bergoglio sám pokrytecky zneužil koronavirus, když jako první uzavřel chrámy, aby vyvolal umělou paniku či koronapsychózu. A nyní Bergoglio a jeho rada dává katolíkům úmysl k tzv. modlitbám: nalezení účinného léku, de facto čipizované vakcíny. Démoni, ne Bůh, mají dát inspiraci a pomoci k tomuto sebevražednému úspěchu!
Citace: „Papežská rada podpořila Bergogliovu iniciativu na čtvrtek 14. května.“
Odpověď: V papežské radě hrají vedoucí roli odpadlí jezuité, kteří zradili svého svatého zakladatele i samotného Ježíše Krista. Dnes už nejsou společností (societas) Ježíšovou (SJ), ale jsou, dle apoštola Jana (Zj 2,9.13), sběř či stolice (societas) satanova (SS). Proto na současné jezuity dopadla Boží anathema, vyloučení z církve (Gal 1,8-9).
Citace: „Výbor za mezilidské bratrství, který se zaměřuje na naplňování cílů abúdhábské deklarace...
Odpověď: Připomeňme, co to je deklarace z Abú Dhábí. Obsahuje Bergogliovo heretické vyhlášení, že všechny pohanské kulty, které se klaní démonům, jsou prý vůlí Boží. To je hrubá lež a hereze. Ač byl Bergoglio z této hereze veřejně usvědčen, místo pokání udělal další kroky – inicioval synodu o Amazonii a prosadil dokumenty o zavádění pohanských prvků, ritů a gest do liturgie. Uvedl démona Pačamamu do Vatikánu a nyní činí další krok – vyzývá katolíky, aby si spolu s pohany u démonů „vymodlili“ a vypostili čipizaci. Je tragédie, že biskupové a katoličtí kněží dodnes v liturgii vyhlašují jednotu s tímto největším rouhačem, heretikem a odpadlíkem. Pokud věřící uslyší jeho jméno v liturgii, ať potichu poví anathema (srov. Gal 1,8-9). Tím se od něj i od prokletí, které je na něm, oddělí.
Dopis
Bergogliova modlitba a půst k společnému bůžku (Pačamamě?)
za satanizaci a čipizaci
Citace: „Výbor za mezilidské bratrství, který se zaměřuje na naplňování cílů abúdhábské deklarace, svou výzvu adresoval ‚bratrům, kteří věří v Boha Stvořitele, a bratrům ve společném lidství po celém světě‘.“
Odpověď: Co to je to mezilidské bratrství? A co to je Abúdhábská deklarace? Kdo jsou to ti bratři ve společném lidství po celém světě? Věří v Boha Stvořitele nebo ve Velkého Stavitele? To jsou ti Bergogliovi bratři se zástěrou a kružidlem?
Víra Bergoglia je jasná: uctívá démona Pačamamu, ruší Boží přikázání, prosazuje sodomii... S takovou vírou bude ale ve věčném bratrství s démony v pekle!
Citace: „V jejím úvodu upozorňuje na rychlé šíření koronaviru, které ohrožuje miliony lidí na celé planetě a stává se tak vážným nebezpečím pro celý svět.“
Odpověď: Odborní lékaři oznamují, že celá aféra s koronavirem je umělá a opatření, která byla dána ze zkompromitované WHO, jsou neadekvátní a cílevědomé. Cílem koronapsychózy je vakcinace a čipizace. Ví o tom Bergoglio? On to dobře ví, a navíc to usilovně propaguje! Má proto spoluúčast na masovém zločinu!
Citace: „Vyzýváme proto všechny lidi po celém světě, aby se obraceli k Bohu... podle svého náboženství, víry či nauky...“
Odpověď: Pokud se všichni lidé po celém světě, budou obracet k svému bohu... podle svého náboženství, víry či nauky, tak to není pravý Trojjediný Bůh, Bůh Otec, Syn i Duch svatý, ale jsou to bůžci – démoni pohanů. Například hinduisté uctívají krávy nebo krysy a pokládají je za bohy. Domorodé pohanské kulty a animisté rovněž uctívají duchy, démony, a neuctívají pravého Boha. Pokud je papež vyzývá, ne aby se obrátili, ale aby dále modlařili, tedy aby se modlili ke svým démonům, pak to nepřinese žádné požehnání, ale prokletí. Výzva znovu prozrazuje, že pseudopapež nezná základní pravdy křesťanské víry a je heretik.
Citace: „Výbor za mezilidské bratrství v souladu s cíli Prohlášení o lidském bratrství navrhuje, aby se ve čtvrtek 14. května konal den modliteb, postu a proseb za lidstvo.“
Papež František s imámem Al-Tajíbem chtějí zorganizovat světový summit o lidském bratrství
Vatikán/New York. Jak dnes sdělila Papežská rada pro mezináboženský dialog, členové Vyššího výboru pro dosažení cílů obsažených v Dokumentu o lidském bratrství, kteří zastupují křesťanství, islám a judaismus, včera navštívili generálního tajemníka OSN, Antónia Guterrese (foto). Odevzdali mu list papeže Františka a vrchního imáma Al-Azhar, Ahmeda Al-Tajíba, ve kterém se navrhuje ustanovení Světového dne lidského bratrství s každoročním datem 4. února (tedy dne přijetí abúdhábské deklarace) a organizace světového summitu o lidském bratrství, v níž by se v brzké budoucnosti spojily OSN, Svatý stolec a univerzita Al-Azhar.
Jak sdělil předseda zmíněného výboru, kard. Miguel Ángel Ayuso Guixot, generální tajemník OSN ocenil tuto iniciativu a zdůraznil, že je důležité pracovat ve službě celému lidstvu. Poté pověřil svého zvláštního poradce pro prevenci genocidy, Adama Dienga, aby spolupracoval s mezináboženským výborem a zasadil se o uskutečnění předložených návrhů.
Odpověď: Co to je Výbor za mezilidské bratrství? Je to orgán se vznešeným termínem v názvu, za kterým je ale schován program zednářské organizace s plánem globalizace lidstva, s jeho čipizací, redukcí lidstva na 1 zlatou miliardu a satanizací. Podle Bergoglia má křesťanství splynout s pohanstvím, které uctívá démony, v jedno celosvětové náboženství New Age.New Age (anglicky Nový věk) je náboženské hnutí či forma lidové religiozity náležející mezi západní esoterismus, jež zahrnuje širokou škálu věr a praktik jako léčitelství, channeling, věštění či pozitivního myšlení, společně s různými alternativními či pseudovědeckými interpretacemi historie a přírodních věd, které však nemá jednotnou věrouku ani organizaci.
Toto je organizovaná zrada Krista a cesta do záhuby. Povinnost křesťana je hlásat pohanům cestu spásy, aby se obrátili a byli spaseni. Toto hlásala církev po 2000 let. Bergoglio však dělá pravý opak, a to je zločin proti církvi i lidstvu!
Citace: „... čtvrtek 14. květen – den modliteb, postu a proseb za lidstvo...“
Odpověď: Bergoglio určil 14. květen k modlářské akci. Copak neví, že 13. května je výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě? Před třemi lety bylo dokonce 100. jubileum, ale Bergoglio to cynicky bojkotoval. Matka Boží ve Fatimě v 3. tajemství zjevila, že nastane odpad nejvyšší církevní hierarchie k modlářství. Tento krok už učinil Bergoglio s démonem Pačamamou před půl rokem.
Citace: „Vyzývá náboženské představitele po celém světě, aby se... obrátili k Bohu jediným hlasem.“
Odpověď: Náboženské představitele, kteří nejsou ochotni přijmout pravdu o Bohu Spasiteli ani o Bohu Stvořiteli, vyzývat, aby se obrátili jedním hlasem k Bohu, je utopie, protože oni to udělat nechtějí. Reprezentují své pohanské kulty, které uctívají démony, a ne pravého Boha. Bergoglio to ví, a když se s nimi vědomě v tomto sjednocuje, dokazuje, že jeho otcem je ďábel (J 8,44). Touto výzvou mnozí katolíci, slabí ve víře, nabydou dojmu, že máme s pohany společného boha a že všechny cesty vedou ke spáse. A to je základní hereze, kterou zde Bergoglio prosazuje. Bergoglio je buď náboženský analfabet, anebo to dělá vědomě, a tím degraduje Kristovo učení, které vede ke spáse, na stejnou rovinu s úctou k démonům, kterou realizují pohanská náboženství.
Citace: „Papežská rada pro mezináboženský dialog podpořila výzvu papeže Františka, aby se všichni věřící sjednotili v modlitbě, půstu ... pro lidstvo...“
Odpověď: Co to je ta papežská rada pro mezináboženský dialog? Jakého má ducha? A komu ve skutečnosti slouží? Má Ducha Kristova, anebo ducha antikrista? Hlásá evangelium, anebo antievangelium? Ducha Kristova nemá a hlásá hereze! Katolíkům je tato papežská rada překážkou spásy. Konkrétní skutek jednoty v postu a modlitbě s lidmi, kteří uctívají démony, je gestem apostaze. Je to podobné, jako by hodili zrnko kadidla pohanským modlám. První křesťané šli raději na smrt, než by toto gesto apostaze učinili. A dnes k němu tzv. papežská rada vybízí! To je zločin proti víře a proti pravému Bohu. Bergoglio sám pokrytecky zneužil koronavirus, když jako první uzavřel chrámy, aby vyvolal umělou paniku či koronapsychózu. A nyní Bergoglio a jeho rada dává katolíkům úmysl k tzv. modlitbám: nalezení účinného léku, de facto čipizované vakcíny. Démoni, ne Bůh, mají dát inspiraci a pomoci k tomuto sebevražednému úspěchu!
Citace: „Papežská rada podpořila Bergogliovu iniciativu na čtvrtek 14. května.“
Odpověď: V papežské radě hrají vedoucí roli odpadlí jezuité, kteří zradili svého svatého zakladatele i samotného Ježíše Krista. Dnes už nejsou společností (societas) Ježíšovou (SJ), ale jsou, dle apoštola Jana (Zj 2,9.13), sběř či stolice (societas) satanova (SS). Proto na současné jezuity dopadla Boží anathema, vyloučení z církve (Gal 1,8-9).
Citace: „Výbor za mezilidské bratrství, který se zaměřuje na naplňování cílů abúdhábské deklarace...
Odpověď: Připomeňme, co to je deklarace z Abú Dhábí. Obsahuje Bergogliovo heretické vyhlášení, že všechny pohanské kulty, které se klaní démonům, jsou prý vůlí Boží. To je hrubá lež a hereze. Ač byl Bergoglio z této hereze veřejně usvědčen, místo pokání udělal další kroky – inicioval synodu o Amazonii a prosadil dokumenty o zavádění pohanských prvků, ritů a gest do liturgie. Uvedl démona Pačamamu do Vatikánu a nyní činí další krok – vyzývá katolíky, aby si spolu s pohany u démonů „vymodlili“ a vypostili čipizaci. Je tragédie, že biskupové a katoličtí kněží dodnes v liturgii vyhlašují jednotu s tímto největším rouhačem, heretikem a odpadlíkem. Pokud věřící uslyší jeho jméno v liturgii, ať potichu poví anathema (srov. Gal 1,8-9). Tím se od něj i od prokletí, které je na něm, oddělí.
Společné prohlášení papeže Františka Vrchního imáma Al Azhara Ahmeda al Tajíba "Lidské bratrství"
Za světový mír a společné soužití
Víra vede věřícího k tomu, aby v druhém viděl bratra, kterého třeba podporovat a mít rád. Vírou v Boha, který stvořil veškerenstvo, tvory a všechny lidské bytosti, jež jsou si z Jeho Milosrdenství rovny, je věřící povolán vyjadřovat lidské bratrství, chránit stvoření a veškerenstvo a podporovat každého člověka, zejména slabé a chudé.
Vycházeje z této transcendentní hodnoty, jsme na různých setkáních, prostoupených atmosférou bratrství a přátelství, sdíleli radosti, smutky i problémy současného světa na úrovni vědeckého a technického pokroku, terapeutických výdobytků, digitální éry, massmédií, komunikací; na rovině chudoby, válek a utrpení mnoha bratří a sester v různých částech světa v důsledku závodů ve zbrojení, sociálních nespravedlností, korupce, nerovností, morálního úpadku, terorismu, diskriminace, extrémismu a z mnoha jiných důvodů.
Z těchto bratrských a upřímných konfrontací, které jsme měli, a ze setkání plných naděje v zářivou budoucnost všech lidí, se zrodil nápad na tento „Dokument o Lidském Bratrství“. Byl upřímně a seriózně promyšlen, aby byl společným prohlášením naší dobré a poctivé vůle, vybídl všechny lidi, nosící v srdci víru v Boha a víru v lidské bratrství, ke sjednocení a společnému nasazení a stal se průvodcem nových generací směrem ke kultuře vzájemné úcty, v porozumění veliké božské milosti, která všechny lidské bytosti sbratřuje.
Dokument
Ve jménu Boha, který stvořil všechny lidské bytosti rovnými co do práv, povinností a důstojnosti a povolal je, aby žili spolu jako bratři, naplnili zemi a rozšířili na ní hodnoty dobra, lásky a pokoje.
Ve jménu nevinné lidské duše, které Bůh zakázal zabíjet, když řekl, že kdokoli zabije člověka, jako by zabil lidstvo, a kdokoli by jej zachránil, jako by zachránil celé lidstvo.
Ve jménu chudých, bědných a marginalizovaných, jimž, jak nakázal Bůh, je třeba pomáhat, což je povinnost, která platí pro všechny a zejména pro každého, kdo je majetný a zámožný.
Ve jménu sirotků, vdov, lidí uprchlých a vyhnaných ze svých příbytků a svojí vlasti, všech obětí válek, pronásledování a nespravedlností, slabých a těch, kdo žijí ve strachu, válečných zajatců a těch, kdo jsou kdekoli na světě mučeni, bez jakýchkoli rozdílů.
Ve jménu národů, které ztratily bezpečí, mír a vzájemné soužití, staly se obětmi zmaru, zkázy a válek.
Ve jménu „lidského bratrství“, které zahrnuje, sjednocuje a činí rovnými všechny lidi.
Ve jménu tohoto bratrství drásaného politikami integralismu a rozdělování, systémy bezuzdného zisku a záštiplnými ideologickými tendencemi, jež manipulují činy i osudy lidí.
Ve jménu svobody, kterou Bůh daroval všem lidským bytostem, jež stvořil svobodnými a svobodou je vyznamenal.
Ve jménu spravedlnosti a milosrdenství, jež jsou základem prosperity a stěžněmi víry.
Ve jménu všech lidí dobré vůle, přítomných v každém koutu země.
Ve jménu Boha a toho všeho prohlašuje Al Azhar al Šarif s muslimy Východu a Západu a katolická církev s katolíky Východu a Západu, že přijímají kulturu dialogu jako cestu, spolupráci jako chování a vzájemné poznání jako metodu a kritérium.
My – věřící v Boha, v závěrečné setkání s Ním a v Jeho Soud – vycházeje ze svojí náboženské a mravní odpovědnosti a prostřednictvím tohoto dokumentu, žádáme od sebe a světových leaderů, tvůrců mezinárodní politiky a světové ekonomiky, aby se přičiňovali o rozšíření kultury tolerance, soužití a pokoje a co nejdříve zasáhli, zastavili prolévání nevinné krve a učinili přítrž válkám, konfliktům, poškozování životního prostředí a kulturního a morálního úpadku, který prožívá nynější svět.
Obracíme se k intelektuálům, filosofům, náboženským činitelům, umělcům, pracovníkům médií a kultury ve všech částech světa, aby znovu objevili hodnoty pokoje, spravedlnosti, dobra, krásy, lidského bratrství a společného soužití, potvrdili tak důležitost těchto hodnot jakožto kotvy spásy pro všechny a snažili se je všude rozšířit.
Toto Prohlášení, které vychází z hluboké reflexe současné reality, oceňuje její úspěchy a prožívá její bolesti, pohromy a kalamity, pevně věří, že mezi nejdůležitějšími příčinami krize moderního světa je znecitlivění lidského svědomí a vzdálení se náboženským hodnotám, jakož i nadvláda individualismu a materialistických filosofií, které zbožšťují člověka a kladou světské a materiální hodnoty na místo nejvyšších a transcendentních principů.
My, ačkoli uznáváme pozitivní kroky, které naše moderní civilizace učinila na poli vědy, technologie, medicíny, průmyslu a blahobytu zejména v rozvinutých zemích, zdůrazňujeme, že spolu s tímto obrovským a cenným historickým pokrokem, dochází k etickému úpadku, který podmiňuje mezinárodní aktivity, a k oslabení duchovních hodnot a smyslu pro zodpovědnost. To všechno přispívá k šíření všeobecného pocitu frustrace, osamocení a beznaděje, mnohé vrhá do víru buď ateistického a agnostického extrémismu nebo náboženského integralismu, slepého extrémismu i fundamentalismu a jiní se poddávají formám závislosti a individuální i kolektivní sebedestrukci.
Dějiny potvrzují, že náboženský a národní extrémismus a intolerance vedly ve světě – jak na Západě, tak na Východě – ke vzniku něčeho, co by bylo možno nazvat signály „rozkouskované třetí světové války“, signály, které v různých částech světa a za tragických okolností začaly ukazovat svoji krutou tvář; situace, u nichž není přesně známo kolik obětí, vdov a sirotků vyprodukovaly. Kromě toho existují další oblasti, které se chystají stát dějištěm nových konfliktů, rodí ohniska napětí a hromadí zbraně a munice, za okolností světa ovládaného nejistotou, zklámáním a strachem z budoucnosti a kontrolovaného krátkozrakými ekonomickými zájmy.
Tvrdíme také, že silné politické krize, nespravedlnost a nedostatek rovné distribuce přírodních zdrojů, z nichž těží pouze menšina bohatých na úkor většiny národů planety, byly a nadále jsou příčinou enormního množství nemocných, nuzných a mrtvých, vyvolávají vleklé krize, jejichž oběťmi jsou různé země navzdory přírodnímu bohatství a zdroji mladých generací, jimiž oplývají. Vůči těmto krizím, které způsobují smrt milionům dětí, z nichž se v důsledku chudoby a hladu staly lidské kostry, kraluje nepřijatelné mezinárodní mlčení.
V této souvislosti je zřejmé, jak podstatná je rodina jakožto základní buňka společnosti a lidstva, která přivádí na svět děti, živí je, vychovává a poskytuje jim solidní morálku a rodinnou ochranu. Napadání instituce rodiny, znevažování nebo pochybování o důležitosti její role, je zlo, které je v naší době jedním z nejnebezpečnějších.
Dosvědčujeme také důležitost probuzení náboženského cítění a nezbytnost jeho reanimace v srdcích nových generací pomocí zdravé výchovy a přilnutí k morálním hodnotám a správnému náboženskému učení, aby se tak čelilo individualistickým, sobeckým a konfliktním tendencím, slepému radikalismu a extrémismu ve všech jeho formách a projevech.
Prvním a nejdůležitějším cílem náboženství je věřit v Boha, ctít Jej a volat všechny lidi, aby věřili, že veškerenstvo závisí na Bohu, který mu vládne a je Stvořitelem, jenž nás utvořil Svojí božskou Moudrostí, udělil a svěřil nám do péče dar života. Nikdo nemá právo tento dar odejmout, ohrožovat či manipulovat podle své libosti, ba dokonce mají všichni tento dar života chránit od jeho početí až k přirozenému skonu. Odsuzujeme proto veškeré činy, které ohrožují život jako genocidy, teroristické skutky, násilné stěhování, obchod s lidskými orgány, umělý potrat a eutanázii, i takovou politiku, která to podporuje.
Dále – pevně – prohlašujeme, že náboženství nikdy nenavádějí k válce, nepodněcují nenávist, zášť a extrémismus a nevyzývají k násilí či krveprolití. Tyto pohromy jsou výsledkem úchylky náboženských nauk, politického zneužívání náboženství a také interpretacemi nábožensky zaměřených lidí, kteří v určitých dějinných úsecích zneužili vlivu náboženského cítění na srdce lidí, aby je přiměli k jednání, jež nemá co do činění s náboženskou pravdou, za účelem realizovat světské a krátkozraké politické a ekonomické cíle. Proto žádáme, aby všichni přestali zacházet s náboženstvími účelově a rozněcovat tak nenávist, násilí, extrémismus a slepý fanatismus a neužívali už Boží jméno k ospravedlňování vražedných skutků, vyhnanství, terorismu a útlaku. Žádáme o to na základě naší společné víry v Boha, který nestvořil lidi proto, aby se mezi sebou zabíjeli nebo svářili, ba ani proto, aby byli mučeni či ponižováni ve svém životě a své existenci. Všemohoucí Bůh totiž nepotřebuje být někým bráněn a nechce, aby Jeho jméno bylo užíváno k terorizování lidí.
Tento dokument ve shodě s předchozími Mezinárodními dokumenty, které zdůraznily významnou roli náboženských vyznání pro budování světového míru, potvrzuje následující:
- Silné přesvědčení, že pravé náboženské nauky vybízejí k zakotvení v hodnotách míru, k podpoře hodnot vzájemného poznání, lidského bratrství a společného soužití, k opětovnému nastolení moudrosti, spravedlnosti a lásky a k probuzení náboženského cítění mezi mladými lidmi s cílem bránit nové generace před nadvládou materialistického smýšlení a před nebezpečím chamtivé politiky bezuzdného zisku a lhostejnosti, založené na zákonu síly a nikoli na síle zákona.
- Svoboda je právem každého člověka: každý má svobodu vyznání, myšlení, vyjadřování a jednání. Pluralismus i rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti. Tato božská Moudrost je počátkem, z něhož je odvozeno právo na svobodu vyznání a svobodu být odlišní. Proto je odsouzeníhodné nutit lidi k přijetí určitého náboženství nebo určité kultury, jakož i vnucovat civilizační styl, který druzí nepřijímají.
- Spravedlnost založená na milosrdenství je cesta, kterou je třeba se ubírat, aby se dosáhlo důstojného života, na které má právo každá lidská bytost.
- Dialog, porozumění, šíření kultury tolerance a akceptace druhého a soužití mezi lidskými bytostmi by značně přispělo k redukci mnoha ekonomických, sociálních, politických a ekologických problémů, které tíží velkou část lidského rodu.
- Dialog mezi věřícími znamená setkávat se v rozsáhlém prostoru společných duchovních, lidských a sociálních hodnot a prodchnout toto setkávání šířením těch nejvznešenějších morálních ctností, podněcovaných náboženstvími; znamená to také vyhnout se neužitečným diskusím.
- Ochrana míst náboženského kultu – chrámů, kostelů a mešit – je povinností zaručovanou náboženstvími, lidskými hodnotami, zákony a mezinárodními konvencemi. Každý pokus o útok proti místům kultu nebo vyhrožování atentátem, explozemi či demolicemi je úchylkou od náboženských nauk, jakož i zřejmým pošlapáním mezinárodního práva.
- Zavrženíhodný terorismus, ohrožující bezpečnost lidí jak na Východě, tak na Západě, na Severu i na Jihu, a šířící paniku, teror a pesimismus, není způsoben náboženstvím, kterým teroristé manipulují, nýbrž nahromaděnými, pomýlenými interpretacemi náboženských textů, politikou hladovění, chudnutí, nespravedlností, útisku a arogance; proto je nezbytné přestat podporovat teroristická hnutí penězmi, zbraněmi, plány a jejich ospravedlňováním, i médiálním, a považovat toto všechno za mezinárodní zločiny, jež ohrožují bezpečnost a světový mír. Takovýto terorismus je třeba odsoudit ve všech jeho formách a projevech.
- Pojem občanství se zakládá na rovnosti práv a povinností, pod jejíž záštitou se všichni těší spravedlnosti. Proto je nezbytné zasadit se v našich společnostech o zavedení pojmu plného občanství a odmítnout diskriminační užívání termínu menšiny, který s sebou nese zárodky izolace a podřadného postavení, připravuje terén pro nevraživost a nesvornost a odnímá některým občanům výdobytky náboženských a občanských práv tím, že je diskriminuje.
- Vztah mezi Západem a Východem, který je neoddiskutovatelně nezbytný, nemůže být nahrazen, ani přehlížen, aby se oba mohly vzájemně obohacovat civilizovaností toho druhého, vzájemnou výměnou a dialogem kultur. Západ by mohl v civilizaci Východu nalézt protilék na některé svoje duchovní a náboženské choroby způsobené nadvládou materialismu. A Východ by mohl v civilizaci Západu najít mnoho prvků, které by mu mohly pomoci oprostit se od slabosti, rozdělení, konfliktu i vědeckého, technického a kulturního úpadku. Je důležité věnovat pozornost náboženským, kulturním a historickým rozdílům, které jsou podstatnou složkou ve formaci osobnosti, kultury a civilizace Východu; je důležité upevnit všeobecná a společná lidská práva a tak přispět k zaručení důstojného života všech lidí na Východě i na Západě, vyhýbaje se aplikování politiky dvojího metru.
- Je neodmyslitelně nutné uznat právo ženy na vzdělání, práci a výkon jejích politických práv. Kromě toho je třeba zasadit se o její vysvobození z historických a sociálních tlaků, které odporují principům její víry a její důstojnosti. Je nezbytné ji také chránit před sexuálním vykořisťováním a před jednáním, které s ní zachází jako se zbožím či prostředkem rozkoše či ekonomického zisku. Proto je nutné přestat se všemi nelidskými praktikami a nekultivovanými zvyky, které ponižují důstojnost žen, a snažit se změnit zákony, jež brání ženám plně uplatňovat jejich vlastní práva.
- Ochrana základních práv dětí na růst v rodinném prostředí, na výživu a péči je povinnost rodiny i společnosti. Tato práva musejí být zaručena a chráněna, aby nechyběla a nebyla upírána žádnému dítěti nikde na světě. Rovněž je důležité být ostražití před riziky, jimž jsou děti vystaveny zejména v digitálním prostředí, a považovat za zločin obchodování s jejich nevinností i jakékoli zneuctění jejich dětství.
- Ochrana práv starých, slabých, postižených a utiskovaných lidí je náboženským a sociálním požadavkem a má být zaručena a ošetřena rigorózní legislativou i aplikací příslušných mezinárodních konvencí.
Za tím účelem katolická církev a al Azhar touto vzájemnou spoluprácí oznamují a slibují, že budou předávat tento dokument představitelům, vlivným leadarům, náboženským osobnostem celého světa, kompetentním regionálním a mezinárodním organizacím, občanské společnosti, náboženským institucím a myslitelům; a usilovat o šíření principů této Deklarace na všech regionálních i mezinárodních úrovních ve snaze pobídnout k jejich uplatnění v politice, rozhodnutích, legislativních textech, studijních programech a v komunikaci.
Al Azhar a katolická církev požadují, aby se tento dokument stal předmětem studia a reflexe ve všech školách, univerzitách a vzdělávacích a výchovných institutech s cílem přispět k utváření nových generací, přinášejících dobro a pokoj a bránících všude právo utiskovaných a posledních.
Závěrem doufáme, že tato Deklarace bude pozváním ke smíření a bratrství mezi všemi věřícími, ba i mezi věřícími a nevěřícími, a mezi všemi lidmi dobré vůle;
bude výzvou každému živému svědomí, odporující scestnému násilí a slepému extrémismu; výzvou tomu, kdo si váží hodnot tolerance a bratrství, nesených a podporovaných náboženstvími;
bude svědectvím velikosti víry v Boha, který sjednocuje rozdělená srdce a pozvedá lidského ducha;
bude symbolem objetí Východu a Západu, Severu a Jihu a všech, kdo věří, že Bůh nás stvořil, abychom se poznali, spolupracovali mezi sebou a žili jako bratři, kteří se mají rádi.
V to doufáme a snažíme se uskutečňovat za účelem dosažení všeobecného pokoje, z něhož se v tomto životě budou těšit všichni lidé.
Abú Dhábí, 4. února 2019.
Jeho Svatost Vrchní imám z al Azhar
Papež František Amhed al Tajíb
Dne 13. května proběhlo 103 výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě, který nejenže papež František opomněl připomenout , ale dokonce cynicky bojkotoval tím , že ve čtvrtek 14. května konal ve Vatikánu den modliteb, postu a proseb za lidstvo v souladu s cíli Prohlášení o lidském bratrství.Výbor za mezilidské bratrství v souladu s cíli navrhuje, aby se Matka Boží ve Fatimě v 3. tajemství zjevila, že nastane odpad nejvyšší církevní hierarchie k modlářství. Tento krok už učinil Bergoglio s démonem Pačamamou před půl rokem.
Papež František podepsal 4. února 2019 v Abú Dhábí, dohodu s vrchním imámem Al Azhar Ahmeda al Tajíba
Za světový mír a společné soužití
Proč se modlíme právě k Panně Marii Fátimské
Protože její zjevení ve Fátimě je působivé tím, že všechno, co Panna Maria Fátimská prorokovala v prvních dvou sděleních lidstvu, se splnilo do posledního detailu. Za pontifikátu Pia XI. skutečně vypukla druhá světová válka a 11. března 1938 započala 2. světová válka připojením Rakouska k Německé říši. Třetí proroctví Panny Marie Fátimské je natolik hrozivé, že jeho text Kongregace pro nauku víry ve Vatikáně odtajnila až v roce 2000. Nejedná se v něm ani tak o předpověď konkrétních válečných katastrof, ale především o hrůzostrašný morální úpadek světa, o úpadek, který zasáhne i samotnou katolickou církev zevnitř. O úpadek jaký tady nikdy nebyl od časů Sodomy a Gomory či od časů potopy a který způsobí smrt posledního papeže. Svatý otec ve zjevení procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů. Stejně tak zemřeli jeden za druhým biskupové, kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, které ho provázeli. Podrobně viz níže. Zde to uvádím s předstihem na vysvětlenou, proč se věřící modlí k Panně Marii Fátimské, aby nás od této tragédie zachránila. Aby současné dění ve světě a v Evropě nezničilo naši křesťanskou kulturu, naši zemi a církev svatou.
Kaple v Arcibiskupském paláci v Praze, snímek Ivana Haslingerová Fragmenty
Proč bylo právě toto zjevení Panny Marie ve Fátimě prohlášeno za zázrak a Fátima se stala po Guadalupe a Lurdech třetím největším poutním místem světa
K Fátimskému zjevení Božího milosrdenství lze namítnout, že Boží zjevení, tedy to, co Bůh zjevil člověku ve Starém a Novém Zákoně, vyvrcholilo v osobě Ježíše Krista a skončilo smrtí posledního z apoštolů, tj. sv. Jana, a že k tomuto Božímu zjevení nelze v žádném případě nic přidat, toto je jednou provždy uzavřeno. To je naprostá pravda. Neznamená to ale, že po smrti posledního z apoštolů se nebe úplně uzavřelo a že Bůh, ať už sám nebo prostřednictvím vyvolených osob, už k člověku nepromlouvá nejrůznějším Soukromými zjeveními, aby mu připomněl nejdůležitější věci obsažené v Božím sdělení. Na tato Soukromá zjevení musíme být ale velmi opatrní, neboť mohou vznikat pod psychickými poruchami různých vizionářů. Církev většinu z nich proto neuznává. Jednou z výjimek ze všech zjevení Panny Marie je kromě Zjevení Božího srdce v mexickém Guadalupe a Lurdského zjevení ještě Fátimské zjevení Božího milosrdenství podepřené velkým slunečním nevysvětlitelným úkazem.
Velmi zjednodušeně řečeno, Panna Marie tam varovala před třemi neštěstími, které postihnou lidstvo, pokud neuposlechnou zprávu od Boha. Všechno, co prorokovala v prvních dvou sděleních, se splnilo do posledního detailu. Za pontifikátu Pia XI. skutečně vypukla druhá světová válka. V únoru se objevila na obloze tajemná záře a 11. března 1938 započala 2. světová válka připojením Rakouska k Německé říši. Krom toho Panna Marie prohlásila, že jestli ani po té lidé neuposlechnou jejího varování,"Rusko své omyly ve světě ještě rozšíří, vyvolá nové války a pronásledování církve, mnohé národy budou zničeny, dobří budou mučeni a Svatý Otec bude mnoho trpět." A po válce nastoupil Stalin, komunismus a byl spáchán atentát na papeže Karla Wojtylu. Proto je obtížné i pro zapřísáhlé atheisty se těmto předpovědím vysmívat. A třetí sdělení (viz dále) je ještě horší, proto leželo 60 let v trezorech Vatikánu a odtajnil ho až odvážný papež Benedikt VI., kterého to, řečeno světsky, stálo místo. I komunistickým atheismem poznamenaná veřejnost by měla proto být informována o tom, co se před sto lety ve Fátimně stalo, aby si mohla učinit svůj názor na tuto věc a snažila se vyvarovat chování, které by mohlo vést k přivolání nejen třetí světové války, ale ještě horším hrůzám.
Letos to bude sto let od této nevysvětlitelné události, a proto jí katolická církev, zejména v tak napjaté atmosféře způsobené stěhováním se milionů muslimů do křesťanské Evropy, věnuje mimořádnou pozornost. Veřejnost by se měla snažit pochopit, proč církev bere toto třetí proroctví Panny Marie vážně a proč tři papežové včetně celým světem uznávaného blahoslaveného Jana Pavla II. byli osobně v portugalské Fátimě vzdát úctu Panně Marii a prosit ji za to, aby se již neopakovaly strašlivé krvavé války a svět se vrátil ke svým křesťanským kořenům.
Abychom Fátimský příběh mohli pochopit, musíme nejdříve všechny události zasadit do doby, kdy se vše stalo
Do doby, kdy se Evropa začínala zříkat víry v Boha. Fatimský příběh se odehrává v době, kdy již před tím ve Francii vypukla krvavá revoluce, která znamenala genocidu katolického náboženství a tajná organizace svobodných zednářů se pokoušela od té doby nastolit všude protikřesťanský režim. V Portugalsku byla v roce 1910 svržena rovněž monarchie jako ve Francii, král Manuel II. musel uprchnout do zahraničí a země se stala republikou, v níž do r. 1915 vládl krvavý teror proti duchovenstvu. Lůza byla poštvána, aby plenila kostely, kláštery a vraždila kněze. Zavraždila jich kolem 200, všechny řeholní řády byly zrušeny, církevní školy zavřeny, katolický tisk zakázán, rozpuštěny církevní spolky a organizace. V roce 1917 probíhala ještě k této národní tragédii již 3. rokem strašlivá 1. světová válka.
A právě v této bezútěšné atmosféře se třem malým pasáčkům z vesnice Aljustrel nedaleko Fátimy - desetileté Lucii Santosové a sedmileté Hyacintě a šestiletému Františkovi Martovým - zjevila Panna Maria. Děti hnaly ovce dolinou mezi Aljustrelem a sousední vesnicí Fátimou. V roce 1916, právě když Portugalsko vstoupilo na straně Francie a Anglie do války , se jim dle jejich sdělení ukázal anděl, který je naučil modlitbě:
„Bože obětuji ti tělo a krev, duši i Božství našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa.“
Papež Benedikt XV. požadoval 13. května 1917 konec krvavé 1. světové války. Nikdo z politiků, kromě rakousko-uherského císaře bl. Karla Habsburského, na jeho prosby nereagoval. A v tento den, 13. května 2017 se dětem na pastvě zjevila krásná paní, která jim řekla, že přichází z nebe a že jim řekne své jméno 13. října 2017, pokud budou chodit poctivě každého 13. dne v měsíci na toto místo. Lúcia popisovala zjevení Panny Marie jako „jasnější než slunce, vyzařující paprsky světla jasnější a silnější než křišťálový pohár naplněný jiskřivou vodou, kterým pronikají palčivé sluneční paprsky“. Hyacinta o tom vyprávěla doma a rodiče šli na faru, kde místní farář varoval, že může jít i o mámení zlého ducha. Nicméně děti pásly ovce na stejném místě i nadále a 13. června jim Panna Maria sdělila jejich životní osudy s vizí pekla, které Lúcia vylíčila ve třetím sešitě svých pamětí, sepsaných v roce 1942 jako řádová sestra, takto: „Naše Paní nám ukázala obrovské ohnivé moře, jakoby pod zemí. Do ohně byli ponořeni démoni a duše v lidské podobě jako průsvitné žhavé uhlíky, černé nebo lesklé jako bronz, tonoucí v ohni, vyzdvihované do vzduchu plameny vyvrhovanými z vnitřku ohně spolu s velkými mračny kouře a vzápětí padající ze všech stran nazpět jako lehoučké jiskry v obrovském požáru, uprostřed křiku a zoufalého bolestného úpění, které nás naplňovalo hrůzou, až jsme se třásli strachem. Démony bylo možno rozeznat podle jejich hrozného vzezření podobného odporným neznámým zvířatům, černým a průhledným. Toto vidění trvalo pouze okamžik. Jak jsme byli v té chvíli vděčni naší laskavé nebeské Matce, která nás na to připravila svým slibem v prvním zjevení, že nás vezme do nebe. Jinak myslím, že bychom strachem a hrůzou museli zemřít.“
Dne 13. července prozradila Panna Maria dětem druhé tajemství - jak zachránit duše před peklem tím, že obrátí svět k pravé katolické víře a Kristově Církvi a řekla jim, že pokud se to nepovede, nastane velké neštěstí: „Viděli jste peklo, do kterého se dostávají ubohé duše. Aby se zachránily, chce Bůh zavést ve světě pobožnost k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestli se udělá, co vám ukážu, budou mnohé duše zachráněny a svět se dočká míru. Válka se blíží ke konci, ale jestli lidé nepřestanou urážet Pána Boha, neuplyne dlouhá doba a začne nová válka, ještě strašnější než tato. To se stane za pontifikátu Pia XI. Když jednou v noci uvidíte neznámé světlo, vězte, že je to Boží znamení, a že se blíží potrestání světa za mnohé zločiny: Válka, hlad, pronásledování církve a Svatého Otce. Aby se tomu zabránilo, chci vás poprosit, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci, a aby bylo zavedeno smírné svaté přijímání na první sobotu v měsíci. Budou-li mé prosby splněny, Rusko se obrátí a nastane mír." Jestli lidé neuposlechnou jejího varování, "Rusko své omyly ve světě ještě rozšíří, vyvolá nové války a pronásledování církve, mnohé národy budou zničeny, dobří budou mučeni a Svatý Otec bude mnoho trpět. Nakonec, ale bude mé Neposkvrněné srdce triumfovat. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a daruji světu období míru a pokoje, přičemž Portugalsko si zachová pravou víru.“
Zveřejnění třetího tajemství církev šedesát let odkládala
Jeho text Kongregace pro nauku víry odtajnila církev až v roce 2000. Pod dokumentem je podepsán tehdejší prefekt kongregace, kardinál později velice vzdělaný papež Joseph Ratzinger. Lucie Santosová, která se stala řeholnicí, o třetím přání Panny Marie podala zprávu: „Po dvou částech, které jsem již vyložila, jsme uviděli po levici Naší Paní, trochu výše anděla s ohnivým mečem v levé ruce; jiskřil a vyšlehovaly z něho plameny, které jako by měly zapálit svět; avšak vyhasínaly, jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem k němu. Anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: Pokání! Pokání! Pokání! V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí, bíle oblečeného biskupa - vytušili jsme, že je to Svatý otec. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než dospěl až sem, Svatý otec procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů; stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.“
Jak je vidět výše, všechno, co Panna Maria prorokovala v prvních dvou sděleních, se splnilo do posledního detailu. Za pontifikátu Pia XI. skutečně vypukla druhá světová válka. V únoru se objevila na obloze tajemná záře, něco jako polární, ale v době, kdy žádná polární záře vůbec neměla být, kdy astronomové s ní nepočítali. A 11. března 1938 započala 2. světová válka připojením Rakouska k Německé říši. Panna Maria také předpověděla, že Portugalsko bude uchráněno válečných hrůz, což se také stalo, Portugalsko nebylo nacistickým Německem ani žádnou jinou mocností obsazeno a zůstalo neutrální a svobodné. Je na každěm z nás se zamyslet nad poslední hrozbou.
Ale vraťme se do Fátimy v den zázraku 13. října 1917
Vše, co viděly děti 13. května, června a července se rozneslo mezi lidem, což nemohla zednářská moc potřebovat. Dne 11. srpna 1917 nařídila proto policie rodičům pasáčků, aby je přivedli na stanici a byly vyslechnuty. Záměr policejní moci byl, aby děti zůstaly 13. srpna ve vězení na policejní stanici, aby ten den nedošlo ke zjevení Panny Marie. Chtěli po dětech, aby buď vše odvolaly a prohlásily, že si to vymyslely, nebo jim řekly všechna tajemství od Panny Marie. Ani pod pohrůžkou, že je hodí do vařícího oleje však nic neřekly, protože jim to Panna Marie zakázala. Toto je jeden z velmi důležitých dokladů pravosti Fatimského zjevení, neboť tam, kde jsou zjevení falešná, vizionáři nakonec zaváhají a začnou se všelijak vykrucovat, nebo dávají najevo strach.
Když je po 13. srpnu policie propustila, děti uviděly Pannu Marii 19. srpna. Matka Boží jim řekla: „Ano, já vím, co se vám stalo a proto ten zázrak, který chci udělat, aby ho všichni viděli, bude menší, nebude tak velký. Chtěla jsem, aby ten zázrak byl velký, ale bude menší, protože vám bylo ublíženo“. A další měsíc 13. září už bylo ve Fatimě hodně lidí, kteří viděli, jak slunce najednou jakoby spadlo dolů a zase se vzneslo. To byla předzvěst toho, co mělo následovat 13. října. Viděl to i sám generální vikář, který o tom později vydal svědectví.
Zednářský tisk spustil pomlouvačnou kampaň, že je všechno podvod a že k žádnému zázraku nedojde. Nechtěně tím udělal věci samé dobrou službu, protože vyzval nevěřící obyvatelstvo, aby tam šlo: „Poznáte, jaké to bude fiasko.“ Vizionáři i jejich rodiče měli strach a děti šly na pastvu 13. října s velkým napětím. Přestože pršelo, ze všech stran přijížděly obrovské davy. Sjelo se 70 až 100 tisíc lidí.
Konečně 13. října nastal slíbený zázrak
K zázraku nakonec skutečně došlo. Panna Maria se zjevila opět a řekla Lucii, ať vyzve všechny, aby si stáhli deštníky. Ti lidé, kteří tam šli, byli promočení deštěm. Najednou bezprostředně potom, co se slunce vrátilo na oblohu, ucítili, že jejich oděv je úplně suchý, jako by vůbec nepršelo. Již to samo o sobě byl zázrak. Nebe se rozestoupilo a všichni uviděli slunce, které se začalo otáčet kolem své osy a vystřelovalo paprsky různých barev. Potom najednou začalo padat dolů, napřed pomalu, potom prudce, takže lidé se lekli. Mysleli si, že přichází konec světa. I nevěřící to potvrdili, najednou začali volat: „Pane, smiluj se nade mnou, smiluj se.“
Reportér Avelino de Almeida z listu O Século, napsal: „Před užaslými zraky davu lidí, jejichž vzezření bylo biblické, když stáli s nepokrytými hlavami a dychtivě hleděli k nebi, se slunce chvělo, provádělo náhlé neuvěřitelné pohyby v rozporu se všemi vesmírnými zákony – podle vyjádření většiny lidí 'tančilo'.“ Oční lékař dr. Domingos Pinto Coelho popsal pro list Ordem událost takto: „Slunce, v jedné chvíli obklopené šarlatovou září, vzápětí zahalené do žluté a nachové barvy, se zdálo nesmírně rychle rotovat, chvílemi jako by se uvolnilo z oblohy a blížilo se k zemi, vyzařujíc silný žár.“ Zvláštní zpravodaj pro vydání lisabonského deníku O Dia dne 17. října 1917 napsal: „…stříbrné slunce, zahalené do závoje bledého světla, se točilo a kroužilo mezi roztrhanými mraky… Světlo přecházelo do nádherné modré barvy, jako by procházelo barevnou vitráží okna v katedrále, a dopadalo na lidi, klečící s napřaženýma rukama… lidé plakali a modlili se s nepokrytými hlavami, přítomni zázraku, na který čekali. Sekundy se zdály být hodinami, jak byly naplněné.“ Podle zpráv, které tehdy zaznamenali básník Afonso Lopes Vieira a učitelka Delfina Lopes se svými studenty a dalšími svědky ve městě Alburita, byly sluneční úkazy viditelné ze vzdálenosti až čtyřiceti kilometrů. Tři malí pasáčci kromě popisu slunečních úkazů toho dne také vyprávěli o dalších viděních, včetně Ježíše, Panny Marie a svatého Josefa žehnajícího lidem. Vědci toho dne žádný pohyb nebo jiný neobvyklý úkaz vztahující se ke slunci nezaznamenali.
Tento sluneční zázrak nemá v minulosti obdoby a navíc byl zdokumentován, protože se jej podařilo celé řadě lidí, kteří tam měli fotoaparáty, vyfotit. Existovalo kolem 1000 snímků, ovšem za zednářského režimu bylo skoro všechno zničeno. Dodnes existuje pouhých 13 snímků tohoto slunečního zázraku. Americký spisovatel John Haffert v roce 1960 si dal tu práci a navštívil většinu tehdy ještě žijících svědků Fátimského zázraku. Všichni vypovídali úplně přesně totéž.
Nakonec musel zednářský tisk kapitulovat. I ten největší a nejrozšířenější deník „O Século“, který byl naprosto nevybíravý ve štvanicích proti katolíkům, najednou začal psát objektivně, že zde došlo skutečně k nevysvětlitelnému jevu a popsal celý ten sluneční zázrak tak, jak proběhl, protože redaktoři tohoto deníku, kteří tam byli přítomni, viděli totéž, co ostatní.
Později se sice objevily pokusy interpretovat vše přirozeně, písečnou bouří v severní Africe, že vítr zavál písek a to vytvořilo jev, kdy se zdálo, že jde o padající slunce. Pokud by to bylo pravdou, tak by se tam musela nalézt zrnka písku, jenže nic takového se tam nenašlo. Nikdo neoddiskutuje, že se jednalo o mimořádný, lidsky nevysvětlitelný úkaz. Církev nezahájila oficiální vyšetřování tohoto zázraku, což skončilo roku 1933 oficiálním uznáním Fátimského zjevení jakožto autentického a pravého.
Co se dělo mezitím v Evropě:
V Portugalsku se do čela státu mezitím postavil praktikující katolík, universitní profesor Antonio Salazar, který Portugalsko povznesl nejen po ekonomické a kulturní stránce, ale navrátil katolické církvi její náležité místo. Toto mu odpůrci církve nikdy nezapomněli, byl jimi pomlouván jako fašista a krvavý diktátor atd., přestože za jeho vlády (zemřel v roce 1968) nebyl vynesen ani jeden rozsudek smrti. Malá Lucie se stala řeholnicí a v roce 1937 napsala dopis papeži Piovi XI., kde jej prosí o zasvěcení Ruska a světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Jinak že nastane období velkých tragédií. Pius XI. měl tenkrát jiné starosti, protože v Německu byl už u moci Hitler, který pronásledoval církev a rozpínavost nacismu představovala nebezpečí pro křesťanství v celé Evropě. V Sovětském svazu byl stejným nebezpečím ruský bolševismus. Pius XI. v roce 1939 umírá. Lucie adresuje přání Panny Marie Piovi XII, který mu 31. října 1942 vyhověl, ovšem z politických důvodů a hlavně proto, aby to nebylo v době války mylně interpretováno, nejmenoval ve svém zasvěcení Rusko. Provedl zasvěcení celého světa. Panna Maria potom řekla Lucii, že si žádá, aby Rusko bylo vysloveně jmenováno, nicméně se vyjádřila uznale k tomu, že papež Pius XII. měl odvahu splnit aspoň část jejího přání a řekla Lucii, že druhá světová válka brzy skončí. A skutečně to tenkrát vzalo rychlý obrat, protože Němci prohráli v severní Africe u Tobruku a El Alameinu, to bylo krátce po tomto zasvěcení. Potom na začátku roku 1943 byla bitva u Stalingradu, pak už to šlo velmi rychle, nacistické Německo spělo vstříc své porážce. Je náhodou, že se vše stalo právě po tomto zasvěcení?
Po válce Panna Maria prostřednictvím sestry Lucie obnovila své naléhání, aby Svatý Otec provedl zasvěcení Ruska jejímu Neposkvrněnému Srdci v jednotě s biskupy a aby Rusko bylo výslovně jmenováno. Papež Pius XII. to skutečně udělal v červenci 1952 v bule, která se jmenuje: „ Sacramenti gente“. Rusko zde bylo výslovně jmenováno. Krátce na to, v březnu r. 1953 umírá v Sovětském svazu krvavý diktátor Josef Vissarionovič Stalin, který připravoval právě na rok 1953 vojenské napadení západní Evropy, čili se chystala třetí světová válka. Bylo to zveřejněno ze sovětských tajných archivů. Stalin se podle nich skutečně připravoval na moment náhlého vpádu do tehdejšího západního Německa a postupně do Francie. Měl to být šok pro tehdejší tzv. svobodný svět, ze kterého se neměl vzpamatovat. Výsledkem by bylo buďto ovládnutí celé Evropy, potažmo celého světa komunismem, nebo třetí světová válka. Důsledek toho, že papež poslechl naléhání Panny Marie a zasvěcení provedl, byl, že k této třetí světové válce nedošlo, ani se nestalo, že komunismus ovládl celý svět. Stalin zemřel a jeho nástupci Malenkov, Bulganin a Chruščov už neměli odvahu tento plán realizovat. Pius XII. v roce 1958 umírá, Lucie podle pokynů Panny Marie odevzdala r. 1957 třetí tajemství do Vatikánu s tím, že to má být otevřeno v roce 1960. Jan XXIII. se tím nezabýval a věnoval se přípravě II. Vatikánského koncilu, na němž polští biskupové v čele s kardinálem Stefanem Wyszyńským a budoucím papežem, krakovským arcibiskupem Karolem Wojtylou požadovali, aby právě tady bylo provedeno ono zasvěcení, které si Panna Maria přeje. Jenže to nebylo splněno, protože biskupové ze západních zemí se svými poradci se obávali, že by to narušilo linii ekumenismu, že by se především západní protestanté na to dívali negativně, takže to odmítli. Dne 13. května 1981 došlo k atentátu na papeže Jana Pavla II., z něhož vyvázl, dá se říci, skutečně zázrakem. Sám to dával do souvislosti s Fátimským zjevením. V roce 1984 Jan Pavel II. opakuje zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Vzhledem k politické situaci není ale Rusko jmenováno. A na počátku roku 1985 nastupuje Gorbačov a dochází k reformám, které vedly k destrukci komunismu a v roce 1989 k rozpadu říše zla.
V nadšení z rozpadu říše zla a změnám v komunistických státech docházelo k interpretacím, že se Fátimské proroctví vyplnilo. Není to ale pravda. Komunistická hrozba pro svět sice neskončila, ale přece jen se podstatně zmenšila. Nadále tu zůstaly komunistická Čína, komunistický Vietnam, komunistická severní Korea a komunistická Kuba.
Papež Benedikt XVI. a někteří portugalští kněží, kteří to četli, naznačili, že existuje ještě textová část třetího Fátimského tajemství, ale ta že prý je dosti hrozivá. Nejedná se ani tak o předpověď katastrof, ale především o hrůzostrašný morální úpadek světa, o úpadek, který zasáhne a zasahuje i katolíky i samotnou církev jakoby zevnitř. Úpadek ze všech stran, jaký tady nikdy nebyl od časů Sodomy a Gomory nebo od časů potopy. Katolíci dneška jsou velmi snadno zranitelní tím, že neznají Písmo svaté, neznají katechismus. A to nehovořím o atheismem poničených občanech.
A jaká je obrana proti tomu?
Když budeme výzvy Matky Boží plnit, tak náhle zjistíme naplnění Fátimského proroctví, což se pro nás stane radostným překvapením.
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
