Dost často se v posledních dnech skloňuje termín rasismus a vůbec existence různých ras. Souvisí s ním také zásadní otázka, kdo nejvíce tento rasismus vyvolává a přiživuje. Překvapivě dojdeme k závěru, že jsou to elity stojící na pozicích liberální demokracie a neomarxistických postojů (rozhodně to není lidové hnutí sociálně slabých černochů). V praxi se oba dva tyto proudy překrývají a doplňují, až nezaujatý pozorovatel může dojít k závěru, že se jedná o dvě strany téže mince. V hlavách těchto blouznivců vyvolávajících nové kulturní revoluce, revolty a násilné protesty jsou extrémní postuláty, které však hlásají okázale vyslovené rasistické teze, kdy nutí bílou majoritu se omlouvat za to, že je bílá. Máme se klanět černochům a prosit za odpuštění (za co?). Zajímavé je, že o Indiánech, Aboridžincích a dalších původních obyvatelých taktně mlčí.
Naproti tomu národní konzervativci věří v to, že existují různé rasy, kdy každá z nich má svá pozitiva, klady a vrozené dispozice, které je možné využívat a rozvíjet. Není to nic proti ničemu. Ještě donedávna byla tato fakta uveřejňována v elementárních učebnicích a nikdo proti nim nic nenamítal. Svobodná společnost by měla ale zaručovat a respektovat rovnost občanů před zákonem. Jakékoliv zvýhodňování určité skupiny na úkor druhých je neúnosné a nepřijatelné. Navíc to nemá nic společného s jakýmkoliv rasismem. Proto v duchu těchto premis odmítněme rasismus naruby, který se nám dnes pokoušejí progresivisté prosadit za každou cenu.
