Nemohou mnohdy ani pro bolest sedět u počítačů a psát žádosti na sociální úřady aby je nešoupli umřít do Déelenky. Na úřady chodí pouze lidi v plné síle a nadávají slečnám a paním, které za to že jsou žebráci nemohou. Sociální pracovnice nemohou za bezcitné zákony. Ti co tam běhají přesto jen něco vykřičí když oběhnou příslušné instituce až po ministerstva. Skutečně bezmocným ale nikdo nepomůže.
Důchodcům se dokonce snižuje poloviční valorizace inflace na třetinovou, ale dostali zvýšení penzí o cca 200 Kč neboli 1% zatímco politici zvyšuji o 7%. Což číní u poslanců beroucích 94 775 Kč 6 634 Kč, u premiéra beroucího 310 000 Kč 21 700 Kč a u prezidenta s platem 341 200 Kč 23 870 Kč. I invalidé si stěžují, že nerozumí papírům paragrafům co na ně chrlí úřady. A pozor, na sociálku chodí nejen Romové jako kdysi, ale i profesorky z gymplů či vědci z Akademii věd, aby mohli z penze kolem 20 000 Kč platit byt v paneláku a nemusely se v 80 letech stěhovat a vlastně není ani kam. Nájem kolem 10 000 Kč by platili i v sociálním bytě. Zákon sociální je sice honosný a zrenovovaný, ale před tím, kdo si vyběhá auto za 200 000 a je opravdový invalida 3. stupně na vozíku bez rodiny, smekám.
Na zbraně máme miliardy, ale na zdravotnictví ne. Přes 50 let staré nemocnice praskají ve švech. Nové prostorné budovy nebyly za žádné vlády postaveny. Lékaři jsou uštvaní a jak mohou operovat když jsou nevyspalí po přesčasech a nemohou ani pacienta ponecht delší dobu po onkologických operacích na lůžku pod kontolou. Ve školách se střílí místo výuky. Kam jsme to dopracovali
Už nestačí říkat já je nevolil, tak si trpte. Nyní trpí, kromě politiků a pana prezidenta, každý. A samozřejmě nejvíc ti, kteří se nemohou pro stáří a nemoce bránit.
Ve školách se střílí místo výuky. Kantoři se třesou strachy před bohatýni rodičí a jejich potomky aby je řiditel nevyhodil, že ničí granty škole. Navíc se nevěnuje při výuce ani hodina na etiku a úctu k životu a ke stáří. O náboženské výchově zrušené za komunismu nemluvě. Církev odjakživa tvořila a tvoří morálku národa. Úctu k životu a opravdové lásce. Stačí se podívat na rozdílný život v křesťanských či muslimských státech. Uštvaní rodiče vyplňující stále lejstra a datovky nemají čas s dětmi mluvit a výsledky vídáme v přímém přenosu. Ano stát platí na studenty, ale je mu jedno co a na jaké úrovni studují. Hlavně když dostanou titul a pak dobré místo - nejlépe v Parlamentu nebo alespoň na Místním úřadu. Stáváme se postupně národem vzdělaných nevzdělanců obalených tituly v nichž se už ani nevyznáme. A ti občané, kteří vědí jak vytvářet peníze jsou utiskováni byrokracií a nesmyslnými zákony od datovek, eet pokladen a dokonce i kontrol co napíší do diskuse na internetu.
Jedno kontrolující Beriovské oko nad námi místo všeobjímajícího Boha.
© Kulturní komise České republiky, z.s. 6.2.2025