Na studiích v Řezně pochopila jak důležitou roli hraje vzdělanost národa, v tehdejší době šířena kláštery. Rozhodla se proto věnovat diplomacii a církevní službě ve vlastním ženském (v té době něco nepředstavitelného) klášteře. Jako dcera panovníka získala sice pro klášter pozemky při bazilice sv. Jiří (založené 921 knížetem Vratislavem a dokončené 925 sv. Václavem, který v ní pohřbil svou babičku Ludmilu). Měla jistě i finanční prostředky vystavit na pozemcích budovy, ale k provozu kláštera potřebovala povolení od samotného papeže. A zde se ukázalo jak byla diplomaticky obratná díky znalosti jazyků, sledování politiky a diplomatickému jednání. A také jakou důležitost přikládala vybudování prvního kláštera na našem území, aby se náš stát vyrovnal soudnímu Německému státu.  

Abatyše Mlada se rozhodla osobně zajet pro povolení od papeže k provozu kláštera do Říma. Pro ženu byla tato cesta v letech 973–976 velmi obtížnou a nebezpečnou, ale vyplatila se jí a našemu státu ještě víc. Povolení k založení prvního ženského benediktinského kláštera v Čechách získala v roce 976 se stala jeho abatyší Marií. Z Říma přivezla dokonce sbor šlechtických panen jako základ klášterního konventu. Ukázalo se ale, že hlavním cílem její cesty bylo získat od papeže povolení vzniku pražského biskupství u nás. A tím církevní nezávislosti Čech na německém klášteru v Řeznu. Což se jí podařilo.

Po návratu do Prahy jí s duchovní správou kláštera pomáhal sbor kněží – kanovníků v bazilice sv. Jiří, kteří tvořili již od jejího založení základní církevní centrum v Čechách ještě před jejím příjezdem a souhlasem papeže se založením biskupství v Praze. Měli velký vliv také proto, že tehdy někteří z nich měli známosti ve vysokých církevních kruzích. Pomohli abatyši Marii (její řádové jméno) zajišťovat duchovní správu kláštera v součinnosti se sestrami a věřícími, pro něž v něm sloužili mše.

Po jejím úspěšném návratu byly postaveny velké klášterní budovy i bazilika sama byla rozšířena. Původní trojlodí baziliky bylo uzavřeno apsidami, vznikly tribuny pro jeptišky a podzemní prostory na relikvie, protože klášter byl pohřebištěm přemyslovského rodu, jež bylo později přeneseno do baziliky sv. Víta. Z baziliky se tím vším stal konventní chrám používaný klášterním sborem benediktinek.

Panovník, Boleslav II. si vyhrazoval, zřejmě za podporu budování nákladných staveb, právo dohledu nad klášterem i konventem. Tato ochrana přinesla v té době klášteru zcela exkluzivní postavení mezi ostatními vznikajícími kláštery. Přesto je nutné zdůraznit suverenní postavení abatyše Mlady jako správkyně baziliky, kláštera, konventu i náležejícího majetku kláštera.

Dá se uzavřít, že abatyše Mlada dosáhla dvojího úspěchu: zřízení pražského biskupství a založení prvního kláštera v Čechách. A tím se stala zakladatelkou kulturního a výchovně-vzdělávacího centra země,  čímž docílila zrovnoprávnění českých zemí s Německem. Neb kláštery byly v každé zemi považovány za zdroje šíření vzdělání a kultury a biskupství za šíření křesťanské víry. Země bez těchto center byly v 11 století nerovnocenné s křesťanskými zeměmi těmi jako napříkladBavorsko s řezeňským biskupem sv. Wolfgangem.

Na slavnostní mši svaté v bazilice sv. Jiří J. Em. Dominik kardinál Duka zdůraznil, že životní příběh abatyše Mlady je dokladem toho jak si naši předkové vážili vzdělání a kultury národa a s tím související víry v Boha. Občané a jejich vůdci věděli co pro ně vlastní národ znamená. Věděli, jak je důležité jeho rovnocenné postavení v rámci okolních států.

Otec kardinál Duka zdůraznil, že baziliku sv. Jiří s jejím prvním klášterem na našem území pokládá za největší národní památku a postará se, pokud mu síly stačí, o to, aby tento český národní klenot byl otevřen pro věřící a byly v něm pořádány mše svaté stejně jako v katedrále. Také klášter podle něho nesmí být tak uzavřený, ale postará se, aby byly provedený takové úpravy, aby v něm po velkém úspěchu výstavy svatovítského pokladu v Německu byla otevřena stálá výstava těchto národních klenotů. Ujistil přítomné, že všechny klenoty jsou již zpět v Praze a ručí za to, že jsou to ony co byly na výstavě v Drážďanech. Jsou prý navíc po vyčištění ještě nádhernější. A měli by tu nádheru vídat všichni občané aby si uvědomili jaký poklad jim předkové zanechali.

Vysvětlil také proč souhlasil se zapůjčením svatovítských klenotů na výstavu do Německa. Zná se osobně se čtyřmi velice čestnými německými katolickými představiteli a chtěl jim výstavou pomoci ke zviditelnění v luteránském heretickém Německu. Katolická církev tam má problémy nejen s modernisty ve svých řadách po II. Vatikánském koncilu, jako u nás, ale zejména s tím, že tam není hlavní křesťanskou církví. Naši občané si neuvědomují co překážek znamená pro katolickou církev existovat v zemi na úrovni heretiků. Vše financovala a pořádala německá strana neboli tito jeho přátelé, kteří k tomu museli sehnat mnoho povolení a souhlasů místních úřadů. Je to něco podobného jako by u nás o podobnou výstavu požádala minoritní církev např. Jehovité. Nakonec povolení dostali na pro náš národ tragické datum. Snažili se proto, aby byla na výstavu pozvána naše hlava státu a jsou vděčni prezidentu Pavlovi, že jejich pozvání přijal. Zájem o výstavu tím byl ještě umocněn.  

A právě tento mimořádný zájem o výstavu svatovítského pokladu utvrdil otce kardinála v přesvědčení, že  po opravě Svatovítské katedrály má ještě poslání od Boha, aby opravil Svatořiřskou baziliku s klášterem a tento národní klenot se stal symbolem založení našeho rovnocenného státu s vyspělými státy Evropy. 

Kardiná Dominik duka si přeje, aby naši občané jen nechodili kolem baziliky, ale do baziliky a uvědomovali si svoji tisíciletou státnost a co to znamenalo, a nadále znamená, nejen pro panovníky, ale pro celý národ. Protože víme, že jeho činost spadá spolu s ostatními 200 kardinály přímo pod papeže a po uvolnění z funkce primase českého je víc v Římě než v Praze, věříme, že člověk takového formátu a diplomacie je schopen tohoto obrovského činu.

  Ivana Haslingerová Pancířová, šéfredaktorka časopisu Fragmenty

  © Kulturní komise České republiky z.s., 13. února 2025