Z díla soluňských biskupů Sv. Cyrila a Metoděje vyrostla naše státní idea ^Doporučený

neděle, čec 05 2020
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Tisk Email

Byzanští věrozvěsti Cyril a Metoděj obrázek archiv Arcibiskupství pražského

Každoročně se pátého července o svátku Sv. Cyrila a Metoděje scházejí na památném Velehradě nejen věřící, ale všichni vlastenci napříč kulturním, vědeckým a politickým světem, aby si připomněli, co pro nás tito soluňští bratři udělali. Díky tomu, že pokřtili moravského knížete Bořivoje a jeho choť sv. Ludmilu, byli tito panovníci přijati za rovnocenné mezi ostatní křesťanské státníky té doby a náš národ přestal být považován za nevzdělané barbary. Z díla Sv. Cyrila a Metoděje vyrostla tedy nejen naše duchovní a kulturní křesťanská tradice, ale i naše státní idea. V té době bylo přijetí svátosti křtu považováno za nejen církevní, ale přímo státnické gesto. Pohanští vládci nesměli například ani sedět u jednoho stolu s křesťanskými panovníky. Po křtu knížete Bořivoje se jeho moravská pohanská území stala uznávaným státním útvarem -Velkomoravskou říší a on i jeho následovníci mohli nárokovat královskou korunu. S odvoláním se na význam a důležitost státnosti Velké Moravy mohlo být uskutečněno přemístění velkomoravské státnosti do Prahy, k čemuž se váže legendární Palladium země české.

Je dobře, že na rozdíl od nevzdělaných komunistických vládců si naši současní politici uvědomili převratný význam příchodu soluňských biskupů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, z kterého vyrostla naše duchovní, kulturní a státní tradice, a 5. červenec vyhlásili státním svátkem. Náš stát se tím po půl století komunistického duševního marazmu znovu hrdě přihlásil k jejich odkazu - ke křesťanské tradici.

Palladium země české bylo vysvobozeno ze mříží Státní bezpečnosti, do nichž bylo v roce 1950 potupně vzpupnými a nevzdělanými komunistickými vůdci uvrženo a zbaveno všech ozdob i korunek. Biskupská konference dala pro něj zhotovit repliky svatováclavských korunek a v roce 2015 při návštěvě Věčného města zvané Ad limina požehnal jeho novým korunkám sám papež František. Potvrdilo to vizi autorů dostavby katedrály sv. Víta, kteří v hlavním chrámovém oknu kostela Nejsvětější Trojice představují Pannu Marii se Svatováclavskou korunou na hlavě. Max Švabinský tímto způsobem po skončení války v roce 1945 symbolicky znázornil návrat svobody a suverenity po nacistické okupaci. Současní politici a církev tím vyjadřují trvalou suverenitu naší země po éře nacistické a komunistické zvůle. Věřme, že ji opět získáme po vymanění se z okovů novodobého protektora neomarxistické ekumenické EU.

Památný Velehrad snímek archiv Arcibiskupství pražského

Velký dar svatých Cyrila a Metoděje spočívá tedy kromě seznámení se do té doby pohanského národa s vírou v Boha a smyslem svátosti křtu i v tom, že jsme se po jejich příchodu stali státním útvarem rovnocenným okolním státům. Naučili tehdy naše, do té doby nevzdělané barbarské předky, chápat, že víra a rozum se navzájem potřebují a jsou motory růstu životního rozvoje člověka i celé společnosti. Vysvětlili jim, že víra je světlo, které umožňuje v každé situaci mít naději. A mít naději i v těch nejtěžších chvílích je ten největší dar. Není nic horšího, než když člověk zjistí, že je konec, že zemřela poslední jiskřička naděje. A toto poselství soluňských bratrů bychom si měli i my lidé 21. století neustále připomínat. Každý člověk toto světlo víry potřebuje bez ohledu na století, v němž žije.

Dědictví víry, které našemu národu biskupové Cyril a Metoděj předali, je stále živý Boží dar. Díky písmu cyrilici přinesli i nám Slovanům možnost seznámit se v našem jazyce s tím, co stojí o Víře v Písmu svatém. Byl to obrovský dar, který dodnes neumíme dostatečně docenit. Neumíme docenit, že je to Boží dar, ne pouze nějaké pro moderní lidi přežité náboženství. Národ bez možnosti psát a číst ve své řeči není národem, ale žije na úrovni podobné zvířatům. A nezlehčí to žádné znevažování totalitními nevzdělanými vládci. Ti všichni jsou smrtelní a z hlediska dějin vládnou jen na krátký okamžik, ale víra a Bůh jsou díky věrozvěstům Cyrilu a Metoději s naším národem po tisíciletí spojeni a budou i nadále. Přesně jak to stojí v poutní Velehradské písni:

„Velehrad náš ten rozkvétá, vždy znova, žádná moc nám ho již nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří... Víře vždy věrní budou Moravané, dědictví otců, zachovej, nám Pane.“

Je neuvěřitelné, co dokáže způsobit jedna, z hlediska lidských dějin vteřinová návštěva inteligentních lidí a jak po tisíciletí ovlivní chod dějin státu.

Po vysvobození se z komunistického útlaku probíhají právem na svátek biskupů Cyrila a Metoděje na Velehradě slavnosti k uctění jejich příchodu do tehdejšího pohanského hradiště. Zajišťuje je společně s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem zlínské hejtmanství.

V předvečer slavnostní pouti na Velehrad byla otevřena ve Velehradském domě sv. Cyrila a Metoděje výstava k 75. výročí osvobození naší země. Expozice byla provedena s akcentem na vlastence z olomoucké arcidiecéze, kteří zahynuli v koncentračním táboře Dachau, a to včetně informací o udělení vyznamenání Československého válečného kříže 1939 hrdinům a popisu domácího i zahraničního odboje. V bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje se věřící pomodlili Modlitbu za vlast. A na nádvoří před bazilikou na Večeru lidí dobré vůle vystoupil Miroslav Žbirka, Slovácký komorní orchestr, sólisté Filharmonie Bohuslava Martinů, vokální sbor studentů Stojanova gymnázia Velehrad a děti základních a uměleckých škol. Součástí večera byly i rozhovory a příběhy mladých dobrovolníků, kteří „bojovali“ v koronavirové pandemii a jak pomáhal Řád milosrdných bratří nemocným v Itálii a Španělsku. Církevní charita zorganizovala na večeru sbírku na přímou finanční pomoc lidem, kteří kvůli pandemii onemocnění Covid-19 a s tím spojenými opatřeními přišli o peníze nutné k zajištění základních životních potřeb. Nedělní Národní pouť zahájili poutníci na nádvoří před bazilikou Mší svatou za národ, jejíž hlavní celebrant byla Jeho Excelence Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský a kazatel Jeho Eminence Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský, primas český. Koncelebrujími byli čeští a moravští biskupové.

Skončením mše svaté, ale slavnosti nekončily. Naopak probíhalo mnoho doprovodných akcí.

Kněžna sv. Ludmila

Do začátku mše svaté byla k vidění v kapli baziliky u hrobu olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana vzácná relikvie Svatovítského pokladu – lebka sv. Ludmily, první české svaté a patronky naší země. Jedná se o jeden z nejvzácnějších součástí Svatovítského pokladu, který je na Pražském hradě k vidění jen jednou v roce, a to 16. září na svátek svaté Ludmily. Ke stému výročí naší země se tak po mnoha staletích vrátila babička patrona naší země svatá Ludmila na posvátný Velehrad, kde zpočátku se svým manželem knížetem Bořivojem žila.

Nezbývá než si přát, aby modlitby velehradských poutníků za zachování našeho národa Bůh vyslyšel a nenechal náš stát rozpustit v chaotickém a bezbožném neomarxistickém superstátě EU. A ti, kteří neměli možnost jet na Velehrad se mohou připojit svou modlitbou