Morální a společenský rámec křesťanství daný desaterem Krista ^Doporučený

středa, pro 11 2024
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ PANCÍŘOVÁ, šéfredaktorka revue Fragmenty

Tisk Email

Obraz Nesení kříže od Miroslava Rady hovoří nade vše

V dějinách civilizace nenajdeme osobnost, která by tak ovlivnila svým učením a odkazem po celá budoucí tisíciletí lidstvo, jako Ježíš Kristus. Osobnost tak významnou, že i 2 000 let po její smrti se kolem dvou miliard lidí na planetě snaží chovat dle jejího příkladu. A to i ti, kteří si již ani neuvědomují proč tak činí, neboť pyšně tvrdí, že jsou nevěřící. I oni však převzali normy chování od svých předků a chovají se jako křesťané, žijí-li v křesťanské kulturní zemi. Podstatou křesťanství je totiž připodobnění se k chování Ježíše Krista. Podle evangelií popisujících jak se má chovat dokonalý křesťan zjistíme, že má napodobovat myšlení a mluvu Ježíše Krista. A za to získá odměnu, že když to dokáže, bude vést šťastnější a smysluplnější život a učiní lepším celý svět.

Ježíš svým příkladem poskytl s umem a elegancí jemu vlastním křesťanům vzor, jak to mají provést. Žádná jiná osobnost neměla takový vliv na lidi, aby se dodnes dovolávali jeho nadčasové autority. A pozor, již slyším a co Mohamed? Ježíš šířil své názory pouze silou svých myšlenek nikoliv silou zbraní. Naopak nabádal své apoštoly, abydokonce ani nenaléhali slovně na to, aby je každý přijal, ale pouze je šířili mezi dalším lidem. Ty, kteří je nepřijali nekázal zabít jako pohanské psy. Chtěl, aby ho následovali jen Ti, kteří je vezmou za své hluboké přesvědčení a jeho uchovají ve svém srdci i po jeho smrti.

Jak to Ježíš dokázal?

Co lidstvo na jeho filosofii tak fascinovalo a dodnes fascinuje?

Ježíš přinesl do životů lidí především NADĚJI novým pohledem na Boha jako milujícího a odpouštějícího otce namísto přísného a trestajícího židovského Boha popsaného ve Starém zákoně. To v tehdejším Judsku stále bojujících Židů s okolními národy o svá území a o osvobození se z protektorátů silnějších vládců, tehdy právě Římanů v čele s císažem Diokleciánem, znamenalo mnoho. Ježíž sliboval Židům, že pokud se budou řídit podle jeho rad, tak se přimluví u svého otce Boha, aby je přijal po smrti za ním do nebeského království a tím že jim zajistí život věčný. A jaké podmínky musejí lidé splnit, aby je jeho otec k sobě přijal? Lidé, kteří si chtějí zajistit nesmrtelnost, mají žít a především myslet jako on, tak jak jim to celým svým životem ukazoval. Pak zajistí, že po smrti bude jejich DUŠE žít věčně v Ráji na nebesích.

A zde jsme u druhé zásadní novinky, kterou Ježíš přinesl do života tehdejších Židů. Jako první a jediný náboženský kazatel upozornil lidstvo na to, že člověk dostal jako jediná živoucí bytost na Zemi kromě těla velký dar od Boha – nesmrtelnou, nezničitelnou a věčnou DUŠI, v níž je zachován jeho charakter. Duši oproštěnou od dědičného hříchu. Díky tomu je nesmrtelný, i když jeho tělo zemře. Ve Starém zákoně o duši není psáno a proto Ježíš narážel při šíření této novinky zejména u vládnoucích židovských kněží.

A co víc. Díky DUŠI musí každý člověk vyrůst ve skutečnou OSOBNOST. Podstatou Ježíšova učení a tedy křesťanství je význam této nové osobnosti osvobozené od dědičného hříchu. Naše osobnost má nad sebou pouze Ducha Páně a kde je Duch Páně, tam je dokonalá svoboda. Za to, jaká naše osobnost bude, odpovídáme díky tomu pouze a jedině my sami a budeme se z ní odpovídat Bohu. Proto je cílem života křesťanů žít na zemi tak, aby si jejich osobnost zasloužila přijetí a naše duše se tak stala nesmrtelnou.

A pozor. I přesto, že každá duše a z ní se utvářející osobnost je jedinečná, je podle Ježíšova učení součástí lidstva. Křesťané musejí proto přijmout univerzalitu světa a milovat každého svého bližního jako sebe samého. Toto nazýval Ježíž největším přikázáním, protože spojuje lidi v univerzální harmonii.Bohu je drahý každý člověk a zaslouží si rovnocenné zacházení. Ale pozor, bude ho soudit na Posledním soudu – podle jeho zásluh a života na zemi. To, že Ježíš nesnášel povyšování se nad druhými, neznamená, že sliboval věčný život a lásku zločincům. Naopak oceňoval píli, nadání, usilí chovat se podle jeho rad. Pokud se ale opravdu celým svým srdcem hříšník kál a podstoupil pokání, dovedl odpouštět. A v tom je rozdíl v pojetí Ježíšova božství.

Zmrtvýchvstání Páně

Ježíš přinesl k deseti Mojšíšovým Božím přikázáním ještě dest přikázání pro chování křesťanů.

A v tom je morální a společenský přínos křesťanství.

Jak se ukazuje, lze hlavní body shrnout do nového Křesťanského Desatera. I když samozřejmě původní Desatero Božích přikázání uvedené ve Starém zákoně platí pro křesťany rovněž.

Křesťanství přineslo NOVÝ POHLED NA BOHA jako milujícího otce odpouštějícího kajícníkům hříchy.
Křesťanství přineslo lidem zprávu o NESMRTELNÉ DUŠI díky níž každý člověk vyroste v OSOBNOST.
Křesťané musejí prokazovat LÁSKU. V lidských vztazích je podle Ježíše zapotřebí LÁSKY nejen k Bohu, ale i druhým lidem. Největším aktem lásky je podle něj vzdání se svého života pro druhé. Sám ukazoval lásku k lidem nejen ve svých skutcích, ale zejména svou mučednickou smrtí ukázal největší akt lásky k nim.
Křesťané mají prokazovat MILOSRDENSTVÍ přesahující povinnost, právo i lidská práva. Činí-li tak bez rozmýšlení a šťastně, nechovají se podle Ježíše pouze jako králové, ale jako sám Bůh, který tak činí, neboť jaká je jeho vznešenost, takové je jeho milosrdenství. Podle Ježíše je pro společnosti, které ho propagují, milosrdenství největším drahokamem.
MOC nad druhými má křesťan využívat zdrženlivě a přiměřeně soucitu, lásce a milosrdenství. Na Ježíšově životě a smrti jde ukázat jasně, co dokáže provést MOC v rukou bezbožných lidí a naopak jaké štěstí přinese Boží milost. Ukřižování přineslo díky MOCI lidské zkázu, naopak vzkříšení ukázalo vzestup z hlubn lidské zkázy na nebesa.
Křesťané si mají pěstovat OTEVŘENOU MYSL. Ježíš nesnášel bigótnost. Mluvil opak o mnohém, co říkali bigótní zákoníci. Celým svým životem bojoval proti všem lidem s uzavřenou myslí proti novinkám. Podle něho bylo slovo OTEVŘENÝ stejně požehnané jako SVĚTLO. Jen svět, který udržoval lidskou mysl otevřenou, se zlepšoval. Pokud si jeho vůdci nedokázali udržet otevřenou mysl, ale podlehli dogmatům a neúspěšné korektnosti jako tehdejší velekněží a farizejové, nebyli úspěšní. Dogmatické přesvědčení, bigótnost a korektnost jsou protikladem Pravdy. A tu Ježíš považoval za nejcennější lidskou aktivitu.
Křesťané musejí HLEDAT PRAVDU. Hledání pravdy nepřikrášlené sektářstvím a vášněmi je podle Ježíše nejcenější lidskou aktivitou. „Já jsemta cesta, pravda a život“ hlásal Ježíš. Pravda je jednak Boží, a jednak láska k přírodě, která byla stvořena Bohem a je proto posvátná.
Křesťané musejí být VĚRNI PŘÍRODĚ. Jít proti přírodě znamená popírat pravdu. Lidé ničící bezhlavě přírodu hřeší. Ježíš se chodil do přírody uklidnit a meditovat.
Křesťané mají být VYROVNANÍ. Tak jako byl Ježíš – plakal, anle nikdy nezoufal, smál se spolu s lidmi, ale ne jim, mluvil mnoho, ale stručně, byl rád sám, ale jen krátce, byl posmíván, ale on se neposmíval, učil moudrosti, klidu, mírnosti a vyrovnanosti. Právě proto ho nevyrovnaní lidé tak nenáviděli, až ho zabili.
Křesťané musejí být ODVÁŽNÍ a STATEČNÍ. Ale pozor, neznamená to jen odporovat zlu bojem. Odvaha je nikoliv pouze zlu odporovat, ale i snášet ho. Důležitá v boji se zlem je VYTRVALOST. „Život si zachráníme svou vytrvalostí“, hlásal Ježíš. Svým ukřižováním dokázal moc odvahy. Bohužel odvahy je dodnes stejně málo jako v jeho době.