John Laughland již na Hovorech na pravici vystoupil 26. listopadu 2012. Fragmenty o večeru přinesly článek s názvem "Britský euroskeptik v Praze: Havel byl kulturní bolševik!". Je přesvědčen, že se EU rozpadne a Václav Klaus bude vůdčí postavou evropské politiky: „Myslím, že situace je neúnosná a k rozpadu EU dojde a Václav Klaus po vypršení prezidentského mandátu určitě bude vůdčí figurou realistické politiky na evropské úrovni.“ V očerňování jeho osoby a odmítavém postoji mnohých západních politiků spatřuje důkaz pro svá tvrzení o vládě marxistické ideologie v Unii.
Je totiž názoru, že západní demokracie postupně přejímaly mnohé z prvků svého soupeře SSSR až začaly samy sebe představovat jako pokrokovější a nakonec porazily sovětský socialismus na jeho vlastním poli. Pád socialistického bloku neznamenal podle něho konec marxismu, naopak. Západ absorboval ideje antistalinských komunistů - trockistů, jejichž koncepce permanentní revoluce se úspěšně prosadila. Západ tak přejal původně komunistické koncepty.
Jde především o ideu revoluce, která byla během studené války rezolutně odmítána, ale dnes je tomu přesně naopak, jak dokládá podpora nejrůznějších opozičních revolučních hnutí ve východní Evropě (Ukrajina) či v arabských zemích. Západní politikové se domnívají, že po vítězství revolucionářů v daných zemích zvítězí západní model uspořádání společnosti, založený na liberalismu a postmoderně, podobně jako dříve sovětští komunisté věřili, že podporou revoluce v zemích třetího světa zvítězí komunismus. V tomto kontextu je tak třeba hodnotit slova amerického prezidenta Bushe st. o novém světovém pořádku, strategickou koncepci NATO, která se zaměřovala na zahraniční intervence (Jugoslávie, Libye aj.), podporu revolučních hnutí, zřízení mezinárodních trestních tribunálů, reorganizace Světové obchodní organizace etc.
Dobrým příkladem je dědictví 60. let, které v současné EU zapustilo hluboké kořeny. Stačí se podívat na některé z tehdejších komunistických aktivistů, mezi nimi nynějšího předsedu Evropské komise Barrosa. Socialismus na Východě sice padl, ale na Západě nastaly příhodné podmínky pro pokračování v marxistickém snu. Západní pokrokáři přijali za své slova německého kancléře Kohla, jenž stále opakoval, že národy vedou k nacionalismu a ten vede k válce. To má ospravedlnit budování nadnárodních struktur, které zajistí svobodu a mír. 
Putinovské Rusko odmítlo ideologii a stalo se tak trnem v oku Západu, který je v zajetí svých ideologických nemarxistických chimér. Soudobé Rusko, po rozpadu SSSR a hluboké krizi za Jelcinovy éry odmítlo jak komunismus, tak i liberalismus a vydalo se cestou obnovy jeproto pokládáno za baštu reakce. Ta spočívá v prvé řadě ve znovuposilování moci církve – která se těší široké lidové podpoře, jejímž symbolem se stala stavba chrámu Krista Spasitele v Moskvě, který nechal zbourat Stalin – a pozitivních hodnot, jako je vlastenectví.
Dá se tedy očekávat velice hodnotnou a zajímavou přednášku.
Pokud jde o druhého panelistu večera Petra Hájka, toho návštěvníci Hovorů znají velmi dobře a každá z jeho přednášek přináší nestandardní kvalitní náhledy na situaci.
Pokud jde o jeho vztah k EU, tak snad nejjasněji ho charakterizuje to, že v den, kdy přijel na Hrad protektor Portugalec José Manuel Durão Barroso a kdy začal fungovat jeho nový kontrarevoluční časopis protiproud.cz, vyzval na Novotného lávce ke kontrarevoluci (psali jsme o tom v článku: Petr Hájek vyzval ke kontrarevoluci).
Lepší overturu než příjezd maoisty a nyní europeisty a šéfa evropské vlády Barrosa nemohl ke svému vystoupen vystoupení mít. Nálada v pravicově laděném publiku v předvečer vztyčení protektorátní vlajky následujícího dne 3. března 2013 nad sídlem našich panovníků a symbolem naší státnosti byla opravdu více než revoluční. A projev zaníceného vlastence Petra Hájka vše jen podtrhl.
"Jsme na prahu kontrarevoluce. Vítězná socialistická revoluce dosáhla svých dalších met vztyčením vlajky s pěticípími hvězdami na Hradě a podepsáním stabilizačního paktu s EU. Valí se na nás jedna prohra za druhou. Zdá se, že nemáme důvod být optimisty. Přesto se nesmíme nechat zlomit, ale musíme začít proti tomu něco dělat. Musíme vyhlásit tomu všemu kontrarevoluci!" hřměl tehdy Petr Hájek a pokračoval:
"Jiná obrana proti revoluci než kontrarevoluce není. Spočívá v řadě aktivit, které odzbrojují postupně revoluci a umožňují lidem opět vlastní svobodné rozhodování. Je to pozvolný proces vedoucí k postupnému osvobozování se a z historie je známo, že jakmile svobodě jen trochu uvolníte cestu, nastane strašlivý průvan a je vyhráno." Jinak řečeno, Hájek vyzývá vystoupení ze systému EU.
Jak ale ze systému vystoupit? Člověk je zamřížován obavami a strachy z toho, že ztratí systém, který mu nabízí i mnoho výhod. Uvízne v něm, je tělem vyzýván, aby bloudil, a pak se zavřou dveře a on už bojovat nemůže, pokud se nevtátí do citadely svého srdce. Jediná schůdná cesta ověřená mnohatisíciletou zkušeností je podle Hájka uvnitř člověka. Aby se mohl člověk stát kandidátem svobodného člověka, musí se hluboce vrátit k sobě. Musí nalézt vnitřní svobodu. Křesťané této svobodě říkají Bůh.
"Proto je důležité, aby si každý sám nalezl svůj postoj, svoji bázi. Každý má svou cestu k Bohu nastavenu tak, jak ji má. Pokud ho nalezne, je na startovní pozici k tomu, aby se osvobodil od systému, může se stát proto kontrarevolucionářem. Člověk, který tuto cestu odmítne, se nemůže osvobodit. Nemůže se stát kontrarevolucionářem, i kdyby se zbláznil. Žádná strana, ani liberální nemůže být proti systému, protože zůstává v něm."
Osvobození je, nečekat NIC, nepředpokládat, že se stane něco, k čemu se přidám.
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
