Je sice pravdou, že si převratný význam příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu na rozdíl od nevzdělaných komunistických vládců uvědomili po roce 1989 naši současní politici a 5. červenec vyhlásili státním svátkem.  Je ale smutné, že si tento svátek současní političtí vůdcové přestávají připomínat na Velehradě spolu s církevními zástupci. Jakoby se báli připomenout, že odkaz, který předali sv. Cyril a Metoděj našemu národu, je Boží dar. Je to dar, z něhož vyrostla  naše duchovní, kulturní a státní tradice. Národ bez možnosti psát a číst ve své řeči není národem, ale žije na úrovni podobné zvířatům. A není hanbou hlásit se ke svému národu. Nezlehčí to žádné znevažování nevzdělanými vládci. Ti všichni jsou smrtelní a z hlediska dějin vládnou jen na krátký okamžik, ale víra  a Bůh jsou s naším národem spjati po tisíciletí a budou i nadále.

Solunští bratři naučili tehdy naše do té doby nevzdělané barbarské předky chápat, že víra a rozum se navzájem potřebují a jsou motory růstu životního rozvoje člověka i celé společnosti. Vysvětlili jim, že  víra je světlo, které jim dává nový pohled na svět a nedovoluje jim rezignovat, propadat pesimismu, ale umožňuje jim v každé situaci mít naději. A mít naději i v těch nejtěžších chvílích je ten největší dar. Není nic horšího, než když člověk zjistí, že je konec, že zemřela poslední jiskřička naděje. A toto poselství soluňských bratrů bychom si měli i my lidé 21. století neustále připomínat. 

Je neuvěřitelné, co dokáže způsobit jedna, z hlediska lidských dějin vteřinová návštěva inteligentních lidí a jak ta ovlivní chod dějin státu po tisíciletí.