Fragmenty - Sv. Cyril a Metoděj umožnili moravské říši získat status státního útvaru

Sv. Cyril a Metoděj umožnili moravské říši získat status státního útvaru ^Doporučený

pondělí, čec 05 2021
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Tisk Email

Tak jako každoročně se sešlo na památném Velehradě desetitisíce občanů k uctění památky sv. Cyrila a Metoděje

Každoročně se pátého července o svátku Sv. Cyrila a Metoděje scházejí na památném Velehradě věřící, aby si připomněli, co pro nás přinesli soluňští bratři Sv. Cyril a Metoděj. Bylo tomu tak i letos na slavnostní mši svaté celebrované J. Em. Dominikem kardinálem Dukou, arcibiskupem pražským a primasem českým. Příchodem soluňských bratří počala naše duchovní křesťanská tradice a moravská říše se stala díky tomu státním útvarem. Tím, že pokřtili moravského knížete Bořivoje a jeho choť sv. Ludmilu, byli tito panovníci přijati za rovnocenné mezi ostatní křesťanské státníky té doby a náš národ přestal být považován za nevzdělané pohanské barbary klanící se svým pohanským modlám. V té době bylo přijetí svátosti křtu nejen církevní, ale přímo státnické gesto. Pohané nesměli například ani sedět u jednoho stolu s křesťanskými panovníky v okolních zemích. Teprve po křtu knížete Bořivoje se jeho moravská říše stala uznávaným státním útvarem - Velkomoravskou říší a on i jeho následovníci mohli nárokovat královskou korunu.

Velký dar svatých Cyrila a Metoděje spočívá tedy kromě seznámení do té doby pohanského národa s vírou v Boha a smyslem svátosti křtu v tom, že přinesli díky písmu cyrilici i nám Slovanům možnost se s tím, co o Víře stojí v Písmu svatém, seznámit v našem jazyce. Především však v tom, že se po jejich příchodu stala moravská říše prvním státním útvarem rovnocenným okolním křesťanským státům. Byl to obrovský dar, který dodnes neumíme dostatečně docenit.

Je sice pravdou, že si převratný význam příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu na rozdíl od nevzdělaných komunistických vládců uvědomili po roce 1989 naši současní politici a 5. červenec vyhlásili státním svátkem. Je ale smutné, že si tento svátek současní političtí vůdcové přestávají připomínat na Velehradě spolu s církevními zástupci. Jakoby se báli připomenout, že odkaz, který předali sv. Cyril a Metoděj našemu národu, je Boží dar. Je to dar, z něhož vyrostla naše duchovní, kulturní a státní tradice. Národ bez možnosti psát a číst ve své řeči není národem, ale žije na úrovni podobné zvířatům. A není hanbou hlásit se ke svému národu. Nezlehčí to žádné znevažování nevzdělanými vládci. Ti všichni jsou smrtelní a z hlediska dějin vládnou jen na krátký okamžik, ale víra a Bůh jsou s naším národem spjati po tisíciletí a budou i nadále.

Solunští bratři naučili tehdy naše do té doby nevzdělané barbarské předky chápat, že víra a rozum se navzájem potřebují a jsou motory růstu životního rozvoje člověka i celé společnosti. Vysvětlili jim, že víra je světlo, které jim dává nový pohled na svět a nedovoluje jim rezignovat, propadat pesimismu, ale umožňuje jim v každé situaci mít naději. A mít naději i v těch nejtěžších chvílích je ten největší dar. Není nic horšího, než když člověk zjistí, že je konec, že zemřela poslední jiskřička naděje. A toto poselství soluňských bratrů bychom si měli i my lidé 21. století neustále připomínat.

Je neuvěřitelné, co dokáže způsobit jedna, z hlediska lidských dějin vteřinová návštěva inteligentních lidí a jak ta ovlivní chod dějin státu po tisíciletí. Člověka napadne otázka, proč bratři Cyril a Metoděj nebudovali svou kariéru v pohodlí v Byzanci. Co je vedlo k myšlence, že se pokusí pohanský národ vzdělat? Vnukl jim to Bůh? Byli vyslancem Ježíše Krista? Ať již to bylo cokoliv, pro náš národ to mělo nepředstavitelný kladný dopad. Přesně jak to stojí v poutní Velehradské písni: „Velehrad náš ten rozkvétá, vždy znova, žádná moc nám ho již nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří... Víře vždy věrní budou Moravané, dědictví otců, zachovej, nám Pane.“