Obrovsky vzdělává občany a otevírá jim oči v orientaci v současném

šíleném  světě  plném   nesmyslných   -ismů  šířených  úředníky  EU.  

Institut Václava Klause

Dnes 8.8.2023 ve všech kostelích uctívají Památku na sv. Dominika Doporučený

  • úterý, srp 08 2023
  • Napsal(a)  IVANA HASLINGEROVÁ , šéfredaktorka revue Fragmenty
J. Em. Dominik kardinál Duka, OP byl okamžitě po návratu z Říma, kde ho papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem, přijat na slavnostní audienci na Pražském hradě  prezidentem republiky  Václavem Klausem. J. Em. Dominik kardinál Duka, OP byl okamžitě po návratu z Říma, kde ho papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem, přijat na slavnostní audienci na Pražském hradě prezidentem republiky Václavem Klausem. snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty
Dnes 8.8.2023 si věřící ve všech kostelích připomínají památku na zakladatele Řádu bratří kazatelů, později přejmenovaného na Řád Dominikánů, římskokatolického kněze svatého Dominika narozeného ve Španělské Kastilii 1170 a zemřelého 6.8.1221 v Itálii, syna kastilského šlechtice rytíře Felixe de Guzmán. Dominikovu víru nejsilněji upevňovala jeho matka, blahoslavená Jana z Azy a strýc který byl arciknězem. Dominik vystudoval svobodná umění a teologii. Po dokončení studií se v roce 1194 stal řeholním kanovníkem v biskupství Osma a profesorem tamní katedrální školy. Po přečtení článku pochopíte, proč si náš pan kardinál Dominik Duka vybral za celoživotní náplň svého života práci právě pro Dominikánský řád.
Roku 1203 doprovázel Dominik biskupa z Osmy, jímž byl Diego z Azaveda, na diplomatické misi do Dánska, na níž měli pro kastilského krále Alfonse VIII. dohodnout sňatek jeho syna s dánskou princeznou. Cestou se v jižní Francii setkali s heretickými katary. (Kataři (z řec. čistý) byli tehdy členové velkého křesťanského hnutí, kteří se považovali za „pravé křesťany“, ale od počátku byli římskou církví vnímáni jako nebezpeční heretici a za účelem jejich potlačení vznikla ve 30. letech 13. století papežská inkvizice.)

A právě toto setkání s heretickými Katary ovlivnilo celý další Dominikův život.

A to tím, že zjistil, jak snadno a úspěšně k šíření hereze přispívá vysoká úroveň vzdělanosti a přísná organizace sekt. Proto se rozhodl využít stejnou metodu pro práci skutečných katolických kněží, a tím dosáhnout lepších výsledku při potírání kacířství.
Uvědomil si, že kněží musejí být dobře zorganizováni  a hlavně ještě vzdělanější než kataři. A sám se rozhodl bojovat proti katarům nejen kázáními, ale i osobním příkladem. Uvědomil si dále, že chce-li být přijat prostými lidmi, musí žít mezi nimi ve stejné chudobě a napodobit tak lidové kazatele. Tímto způsobem chtěl přesvědčit zbloudilé Katary o mylnosti jejich názorů a přivést je nazpět do lůna katolické církve. 
 
Malý Dominik s maminko, blahoslavenou Janaou z Azy

Na jaře roku 1215 se Dominik spolu se šesti dalšími muži usadil v jednom z měšťanských domů v Toulouse, kde se souhlasem tamního biskupa Fulca vytvořili mnišskou komunitu. Papež Inocenc III. to nechtěl povolit, protože kázání bylo do té doby činností biskupů. Nakonec návrh schválil pod podmínkou, že si Dominik pro své mnichy zvolí již existující řeholi. Svatý Dominik si pro nový Řád bratří kazatelů (Ordo Praedicatorumzvolil řeholi sv. Augustina. Privilegium, definitivně potvrzující vznik řádu, předal Dominikovi již nový papež Honorius III. dne 22. prosince 1216. V další listině z 21. ledna 1217 pak tentýž papež řád výslovně pověřil kazatelskou činností, která byla od počátku hlavní činností dominikánů.

Až později byla do jejich péče svěřena inkvizice. Sám Dominik však prý nikdy nepoužil proti kacířům násilné metody. Vůči kacířům používal klidné přesvědčování a kladl důraz na dobré teologické vzdělání.

Sv. Dominik při modlitbě

U svých druhů rovněž kladl důraz na teologické vzdělávání, aby dokázali dobře rozpoznat i potírat kacířské názory. Posílal je proto na nejprestižnější univerzity do Paříže, Bologne nebo Oxfordu. Dominik své bratry vysílal do různých evropských zemí, aby v nich zakládali dominikánské kláštery a upevňovali katolickou víru celoživotním studiem a šířením svých znalostí. Řád se tak během několika let významně rozrostl. Sám Dominik stále cestoval mezi jednotlivými komunitami a často pobýval v Římě či v Bologni, kde rovněž založil kláštery. Mezi obyvateli si rychle získal velkou vážnost a úctu. Celoživotní studium se mělo stát pro budoucí kazatele formou askeze.

Není náhodou, že nejvýznamnější vrcholně scholastičtí filozofové Albert Veliký a Tomáš Akvinský byli dominikány. A není proto náhodou, že náš jediný současný kardinál, J. Em. Dominik kardinál Duka, OP, si vybral právě práci pro dominikánský řád za naplnění svého života. 

Zbývá již jen dodat, že po skončení každoroční kapituly v roce 1221 v Bologni byl Dominik již zcela vyčerpán dosavadní horlivou činností a přísnou askezí a zemřel 6. srpna 1221 v místním dominikánském klášteře. S bratry se loučil slovy: „Neplačte, po smrti vám budu užitečnější než za živa." Pohřbu se zúčastnil také kardinál Ugolino, který Dominika již jako papež Řehoř IX. 3. července 1234 svatořečil.

©Kulturní komise ČR, z.s. 8.8.2023

Číst 688 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v CÍRKEV

Související položky (podle značky)

Fragmenty jsou též na Twitteru a facebooku

                        Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.      

Právě přítomno: 68 hostů a žádný člen

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %