Ivana Haslingerová

"Děkuji za pozvání na váš kongres. Do vašeho jednání nehodlám nijak explicitně zasahovat, a proto budu velmi stručný. Něco zásadního však říci musím, něco, kvůli čemu jsem se po delším zvažování nakonec rozhodl pozvání na váš kongres přijmout.

Již delší dobu je pro mne nemalým problémem identifikovat se s celou řadou postojů, které Občanská demokratická strana, nebo snad přesněji řečeno její vedení, zastává. Když říkám delší dobu, nemyslím tím necelé poslední dva měsíce, tedy od oněch - pro ODS - tak katastrofálně prohraných krajských a senátních voleb.

Nakolik si současné směřování ODS přeje či nepřeje její dnešní členská základna a nakolik to pro ODS ve středním a dlouhém období bude dobré nebo špatné, hodnotit nechci a nebudu. To mně nepřísluší. Tomu se - předpokládám - bude věnovat váš kongres. Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl.

Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbyistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to zejména v posledním období přítěží pro vás, ale - musím se přiznat - i pro mne. Považuji to vůči ODS za gesto vstřícné. Neberte, prosím, toto mé rozhodnutí jako projev nevraživosti či nekonstruktivnosti.

Dobře vím, že někteří z vás výrazně přispěli k mému zvolení prezidentem republiky. Stejně tak dobře víte vy, že já se nezměním a že se i nadále budu řídit myšlenkami, které ode mne již dlouho znáte, myšlenkami, které jsem se snažil do ODS přinášet a jimž jsem se v ODS i díky mnohým z vás naučil.

Přeji vašemu jednání úspěch, i když vím, že to vyžaduje udělat něco zásadního. Je jen na vás, abyste si zvolili další cestu tak, aby to bylo ku prospěchu nejen Občanské demokratické straně, ale i České republice.

Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: Děkuji vám za pozornost. A děkuji za těch společně prožitých téměř 18 let."

Tolik doslovný text projevu pana prezidenta na 19 Kongresu ODS.

 

"Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: Děkuji vám za pozornost. A děkuji za těch společně prožitých téměř 18 let," byla poslední slova, které pronesl pan prezident k ODS

 

Pak se již  jen podíval naposledy do zkoprnělého sálu a beze slova odešel z pódia...

 

Ale i když to musel být nejen pro pana prezidenta odchod smutný, nebyl rozhodně s ostudou. Jeho příznivci z řad ODS se na něj přímo sesypali, že málem porazili stoly a i když nechci být patetická, byl předznamenáním nové éry naší politiky. Nejen on, ale i mnozí členové i mediální pracovníci se jím osvobodili. Ano, jeho odchod je osvobodil od té neustálé obavy neříci či nenapsat nic, co by ublížilo již tak oslabené vládě. Nikdo z nich nechtěl být jednou označován jako ten, kvůli němuž se navrátili k moci komunisti.

Tím, že Václav Klaus nalezl v sobě sílu noblesní cestou říci: "Tak už dost!" spadla ze všech tíha té hrozné strnulosti a vlil všem nový elán a naději. Ano, jeho odchod znamenal naději, že zase v naší zemi nastane pravicová politika. Že se zase budeme moci prát za své ideály, že se přestaneme bát nejen opozice, ale i vlastních lidí.