Stirská s Jaklem to roztočili

Ivana Haslingerová

"Já od malička jsem si přála, v nebi abych jednou hrála, až tam na zemi, kde domov mám, slyšet bude, když zazpívám," zpívá Zuzana Stirská a možná si ani neuvědomuje, jak slova písničky jsou jí šita na míru.  Ona je člověk, který nevydrží být chvíli v klidu, a kdyby byla podnikatelkou, platilo by pro ni označení workoholik.

Ani se tomu nechce věřit, že toto je ta holčička, která kdysi bez vědomí rodičů napsala panu Suchému do Semaforu, které pan Suchý kupodivu odepsal a tím byla zahájena jejich dlouholetá spolupráce, která s přestávkami trvá dodnes. Pamětníci si jistě vzpomenou na roztomilou dívenku, která začala jezdit se zájezdovým programem Semaforu a vystupovala ve hře „Ten pes je Váš“, „Čarodějky“, „Kytice“ a stala se tak dětskou hvězdičkou. Nyní má již v Semaforu své vlastní pořady, z nichž nejúspěšnější je  „Gospel Time Party“. Jméno pořadu je odvozeno od jména souboru, který Zuzana Stirská vytvořila. Gospel Time Party je směsice gospelových a country songů, spirituálů a bluesových písní. Nechybí ani muzikálové melodie ve vlastní úpravě.

Pravidelnou součástí představení je rozhovor se zajímavou osobností. Na pódiu se již objevili mimo jiné generální ředitel Národní galerie Milan Knížák,  ministr kultury Pavel Dostál, místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek, senátor Václav Fischer, poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil, herec a mim Bolek Polívka a mnoho dalších osobností. My jsme navštívili Gospel Time Party, kde si povídal a spolu s paní Zuzanou zazpíval Jekyll a Hyde české politiky, tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl.

Se svým suchým anglickým humorem rozesmál několikrát jeviště historkami ze zákulisí Hradu, ale především šokoval přítomné diváky, jak tvrdým a divokým rockerem je. A co hůř, strhl i něžné gospelové zpěváky do rokenrolového rytmu a Semafor se třásl v základech. Něžní hudebníci a gospeloví zpěváci to spolu s ním a jeho kapelou Folimanka blues roztočili tak, že i za normálních poměrů velmi temperamentní paní Zuzana měla co dělat, aby se stala ze zpěvačky country songů a chrámové hudby rockovou ďáblicí. Ale potvrdilo se, že kdo je opravdový muzikant, zvládne všechny discipliny na jedničku. Rozhodně se nedala zahanbit. A Jakl naopak si zazpíval na oplátku s jejím souborem. Semaforem se tak nesl blues, semaforské písničky, gospely i tvrdý rock.

"Obdivuji odvahu, že si Zuzana pozve  na podium panáka a řekne lidem "Tak a teď se bavte," směje se Ladislav Jakl "Čekám, že se od tajemníka pana presidenta dozvím nějaké pikantérie a diváci jistě také.  proto jste tady. Cožpak Vy se nechcete přiblížit lidem?" ptá se paní Zuzana "Jde o to kterým lidem? Oni jsou i lidé, co říkají, že mluví za lid a přitom mluví pitomosti. K takovým bych se raději nepřibližoval. Na rozdíl od politiků, kteří říkají nesmysly, protože to chtějí voliči slyšet, já na to nemám mandát," odpovídá Jakl

"A co pan šéf? Je stále tak klidný a uhlazený jak ho vidíme na obrazovkách, nebo vtrhne někdy do kanceláře jako cholerik?" vyzvídá Stirská

"Cholerik není, ale je až malicherný puntičkář,  nesnesitelně důsledný a tak pracovitý, že dovolená je pro něj sprosté slovo a socialistický přežitek. Asi si myslí, že by si lidi během dovolené vysypali z hlav věci, které jim tam pracně vtloukl, a musel by jim je tam po návratu opět pracně sypat. Jednou jsem si vzal dva dny dovolenou kvůli rodičům a hned druhý den mi volal, jestli chci ještě u něj pracovat," odpovídá Jakl a debata pokračuje:

Stirská: "Ještě že si po nocích můžete dělat co chcete a odpočinete si při muzice."

Jakl: "Muziku nedělám, abych si odpočinul, ale proto, že jsem to já, a nemá to nic společného s útěkem z kanceláře. I když jsem se nikdy muzikou neživil. Byl jsem nejmladší ze čtyř bratrů a přišel jsem k ní tudíž od jiné generace. Proto jsem se vrstevníkům jevil, že hraji starší hudbu."

Diváci: "Jak snese přísný profesor Klaus tuto Vaši druhou tvář rockera?"

Jakl:  "Velmi dobře, neboť on sám rokenrol miluje. Má legitimaci č. 3 klubu Elvise Presleyho, rád si zajde poslechnout i koncerty naší kapely Folimanka Blues a velmi rád a dobře rokenrol stále tančí. Má ale špatnou docházku a na koncerty chodí převážně pozdě s jakýmisi nejapnými výmluvami na spoustu práce a na to, že se musí stále věnovat nějakým cizím prezidentům. Nedá si ode mne  poradit, že rokenrol má mít vždy přednost a že stejně nikdo neuvěří, že prezident musí pracovat."

Stirská: "Pamatuji na Váš koncert pod Nuselským mostem v roce 2001, kde jste se svou kapelou Folimanka blues křtili album "Neskákejte z Nuselskýho mostu". Co Vás inspirovalo k napsání této písně, skočila z něj kvůli Vám nějaká kráska?"

Jakl: "Bohužel krásky kvůli mně z lásky nikam neskákaly, natož z mostu. Ženy mají brutálnější metody. Je ale pravdou, že jsem se trochu obával, aby ten koncert nevyprovokoval větší počet sebevražd. Na štěstí naopak po koncertu prý osm měsíců z mostu nikdo neskočil, zatímco jinak prý skáčí sebevrazi v průměru jednou měsíčně." 

Stirská: "Tak to chce v zájmu lidstva zopakovat. Dříve jste vystupoval stejně častěji. to jste tak zavalen prací?"

Jakl: "Máte pravdu, že jsem vystupoval častěji. Bohužel zemřel na mozkovou mrtvici náš bubeník Zdeněk Cimrman a neuměl jsme si od té do by představit, že ještě vezmu kytaru do ruky. Ale čas vše trochu ztišil a pozítří hrajeme ve Vagonu (pražský rockový klub, pozn. red.) zádušní vzpomínkový Cimrman fest a pak chceme zase začít vystupovat.

"Nechtěl byste se stát čestným členem našeho souboru?" ptá se paní Zuzana

Jakl: "Strašně bych si toho cenil, ale bojím se, že když otevřu ústa, návštěvníci to nepřežijí. Gospel je pro mne jiná, éterická záležitost, než naše písničky."

Stirská: "Návštěvníci hodně vydrží, již jsou členy Polívka a Zahradil..."

Jakl: "Tak to beru."

Stirská: "Jenže musíte nám jako zápisné zazpívat naší hymnu. Říkal jste, že hrajete starší hudbu, tak ji budete určitě znát. Je to Tálinskej rybník."

"Já jsem nějakou zlomyslnost tušil. Z takhle úplně staré školy zase nejsem," smál se Jakl, ale nakonec popadl mikrofon a už se Semaforem neslo jeho sytým barytonem: "Když se ten Tálinskej rybník nahání..."

"My Vám za tuhle odvahu zazpíváme krásnou píseň od Vágnera a Suchého, která se právě hodí k Vašemu rozpoložení," říká pani Zuzana a s celým souborem spustí: "Jó když je mi nejhůř, zvednu oči vzhůru, tam, kde tančí songy andělskýho  kůru, jó když je mi nejhůř, zvedám oči k nebi, tam kde tuším ruce probodnuté hřeby. Já  nemám zdání, kdo ty ruce probod’ a nevím ani, kde se pomoc hledá, vím jenom o to, že když je mi teče do bot, je tu něco, co mi oči k nebi zvedá.."

"Byla to píseň, kterou měl velmi rád pan Pavel Dostál. Málokdo věděl, že skládal písničky a některé opravdu hezké. Nejvíc se mi líbí jeho "Jidáš" a ráda bych si ho s Vámi zazpívala," říká Stirská a již se nesou Semaforem krásná slova písně...

"Kdo zavinil, že na kříži dav čumilů tě prohlíží,

kdo jednou rukou zvedá Tě a druhou rukou bodá tě,

kdo nabízí chléb se solí a za zády má pistoli,

kdo objímá tě u piva a druhý den Tě poplivá,

kdo tvrdí, že je věřící a zapaluje hranici,

kdo číhal s nožem za rohem a pak ti řečnil nad hrobem,

kdo připravil Tvou popravu a potom žvanil o právu.

Jidáši, kolik ti vynáší, můžeš nám říct, tenhle Tvůj kšeft?

Doba se vyvíjí, Ty s tím máš režii,

no tak chtěj víc, budeš mít recht!"

A pak se stalo něco nečekaného. Pani Zuzana se na pana tajemníka vrhla s tím, že přece on na svých koncertech zpívá nahý a jala se z něj svlékat kravatu, sako, košili ...

"Ale tílko nedám," protestuje Jakl

"Takhle se mi líbíte, to jste zase ten správný Jakl, jak si Vás pamatuji z dřívějška z koncertů," raduje se Stirská

"Zuzana si na mně pořád něco vymýšlí, tak teď převezu zase já jí. Zjistil jsem, že bigbít má něco společného s gospelem a spirituály a proto "Folimanko nástup!" A refrén "na na na na"  bych prosil nyní od Gospel time, když já musel dělat roští u jeho písniček," směje se Jakl

A zde již obávaný politik Jakl ukázal bez zábran svoji druhou tvář tvrdého rockera a frontmana rockové skupiny Folimanka Blues. Jestli na počátku představení měl obavy, jak bude moci vystoupit s něžnou gospelovou hudební skupinou, pak tyto obavy padly. Skupina pani Stirské se navíc odvázala, Semaforem zněly tvrdé rokenroly a Jakl se svou vždy přítomnou kytarou řádil tak, že soubor v pozadí nestačil uskakovat před jeho náhlými pohyby.

"Chodím si po tom světě sám, na hlavě akvárko mám,

tři zlatý rybky v něm chovám, až vyrostou někam je dám

R: na na na na na na

Co za co vyměniti mám, v tom obchodě se nevyznám

kdo tohle pravidlo dává..." zpívá Jakl a Gospel Time k tomu pěje refrén "na na na na na na"

Ani pani Zuzana se ale nedala zahanbit a pustila se do nového žánru s vervou jí vlastní. Panu Jaklovi se to tak líbilo, že si slíbili, že musí uskutečnit společný koncert s jeho Folimankou.

Člen Gospel Time, dirigent symfonického orchestru  Pavel Hryzák, se slovy, že podobně jako ve Švejkovi chybí jeden polepšenej hříšník, podpořil pana Jakla, aby nebyl sám bez košile

"V beatu jsou různá pojetí a styly, ale většinou ho zpívají zpěváci bez hlasu. Jsem z toho perplex, vy máte hlas," říká pani Zuzana panu Jaklovi. "U beatu jsou ale i jiné věci důležité," odporuje Jakl. "No jistě, hezké tělo. Je vidět, že máte sportovního šéfa. Kde posilujete?"

 "To mi ještě nikdo neřekl. Postavu si tvaruji o stoly v hospodě a v kanceláři. A pokud jde o šéfa, tak  při jednom obědě, který podával při zasedání Sněmovny jako její předseda kdysi ministrům za účelem poznání se navzájem, se  pošťuchovali se Zemanem, došlo na sport a šli sportovat. "No vy půjdete také s námi," otočil se na mne šéf. "Jsem stoupencem přístupu k životu, že dospělej chlap smí být viděn zpocený jenom v soukromí. A od té doby mám pokoj," vysvětlil Jakl a dodal: "Miloš Zeman se nechtěl u oběda dát přetrumfnout bonmoty a on a ministr Dostál  dělali vše pro to, aby byla legrace. Například Zeman vešel s vítězným úsměvem a jiskrou v oku do jídelny se sdělením: „Právě jsem se vrátil z Hradu. Mohu konstatovat, že pan president všechny moje návrhy přijal. Byl to ale francouzský president.“ Já mu  na to bez mrknutí oka odpověděl: „Ale víte, že jste hovořil se zločincem, neboť na Chiraca byl vydán ve Francii zatykač coby na pedofila za obtěžování dvou českých školaček?“ Zeman vykulí oči a ptal se mně jak to, že o tom neví. Já na to, že kdyby četl noviny, zjistil by, že psaly, že dvě české školačky spaly v Bouloňském lesíku pod širákem (tedy Chiracem)“ a tak to pokračovalo celý oběd…"

Nakonec vše končilo doslova na prknech Semaforu, kde se všichni svorně posadili a rozloučili se s diváky písničkou "Vám jen Vám, Vám jen Vám, Vám jen Vám lásku dávávám..."

P.S. Článek je třeba číst s tím, že pan Jakl říkal vše s úsměvem, s nadsázkou jemu vlastní. Což nelze v tištěné formě vystihnout.