Česká země domov můj

Říkat pravdu a stát si za ní, bývá často nepříjemné a nepopulární. Obzvláště, pokud jste politik a říkáte pravdu i proti své mateřské politické straně, ale i to se v politice stává a není to ničím výjimečným. Naposledy se o pravdivosti této poučky přesvědčil Václav Klaus mladší. I díky tomu má pověst nebojácného rebela, neřízené střely a málem i enfant terrible celé české politické scény, kde zastiňuje i jiné politické šíbry. Analyzuje se a publikuje, co k tomu říká ten a onen potentát ODS, ale nikdo se nezabývá podstatou jeho názorů, kterou by se ODS zabývat měla. Např. proč vyhraněné osobnosti s názorem dnes raději kandidují za SPD, než-li za ODS. Ladislav Jakl je typickým příkladem. Ideové a zásadní spory už dávno nenastolují představitelé ODS, kteří jsou názorově prázdní a sterilní. Žijí v zajetí svých sociálních bublin a z podstaty slavné minulosti, která už nikoho neoslovuje a vlastně ani nezajímá. Kdo zná představitele ODS a kdo jich vyjmenuje více než dva?

Bývalý lidovecký ministr a stávající senátorský kandidát ve volebním obvodu č. 44 Chrudim známý sudeťákomil Daniel Herman si zjevně nedá pokoj. Nadále veřejně obhajuje odkup vepřína v Letech jako správnou věc, propaguje multikulti a sudetští Němci jsou pro něj "milí krajané".Vidím, že pan Herman učinil zásadní omyl a sice, že zaměnil kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky za kandidaturu za Sudetoněmecký landsmanšaft do Bundestagu, kde by jistě představoval cennou a vítanou oporu pro Angelu Merkelovou. Žel pro něj kandiduje v Čechách a český volič má historickou paměť a na rozdíl do pana Hermana zatím ze svých myslí nevymazal tragické události roků 1938 a 1938, kdy sudetští Němci sehráli roli páté kolony a spolupodíleli se na rozbití Československa.

Existují funkce, kde jejich slučitelnost není zákonem upravena a stanovena. A co není výslovně zakázáno, je povoleno. Tolik obecná dikce zákona. Není tedy divu, že v nadcházejících komunálních volbách kandiduje celkem 127 našich zákonodárců, tedy plných 63 procent. Není to málo. Lze jistě odhadnout, proč tomu tak je. Mnoho politických stran trpí personální bídou a známá, či alespoň povědomá jména na kandidátce se hodí. Ale budou tam pouze na okrasu a fungovat jako vějička na voliče? Zamýšlejí takovou funkci vůbec doopravdy vykonávat?Jak dalece mají zákonodárci v úmyslu se odpovědně věnovat komunální politice? Budou v novém zastupitelstvu pouze do počtu, vést žebříčky absentérů, či zda se rovnou pokusí obec nebo město rovnou vést? Na lokální  úrovni mohou zúročit znalosti a kontakty z vysoké politiky a naopak přenášet do vysoké politiky podněty zezdola. Tedy být druhým ku prospěchu. Ale jde jim o tohle?

Když se mezi sedmičkou jabloneckých kandidátů do Senátu objevila také moje vrstevnice Michaela Tejmlová, přiznám se, že jsem zpozorněl a začal se o kandidátku zajímat. Varovat mě měl už jen fakt, že je kandidátkou hnutí Senátor 21 Václava Lásky s podporou Pirátů, Zelených, Společně pro Jablonec a KDU-ČSL. Konglomerát jen pro otrlé a silné žaludky. Kandidátka Tejmlová se prezentuje jednak webovkami skromně nazvanými www.SenatorkaMisa.cz a dětskou knížečkou nazvanou "Kolem světa zpět do Jablonce" s podtitulem "Tajný deník Míši Tejmlové".  Evokující dívčí naivní čtení, což nebylo zase tak daleko od pravdy.

Blíží se 50. výročí událostí spojených s datem 21. srpna 1968. Podle mediálního obrazu mám málem pocit, že nás tehdy okupoval Vladimír Putin za přispění páté kolony v čele s Milošem Zeman a největší hrozbou dneška jsou hybridní hrozby ze strany Ruska. Tak to ale není, i když se břídilové a rádobypolitologové typu Romancova a Peheho snaží veřejnosti namluvit, užiteční idioti typu Mitrofanova, Jandy a Jelínka také vypomohou. Havloidi by si rádi 21. srpen přivlastnili a také by rádi rozhodli o způsobu oslavy tohoto výročí. Nedovolme jim to. Protože hlavní poselství roku 1968, že je možné odčinit dávná příkoří, křivdy a lidé se mohou svobodně a demokraticky zapojit do politiky, kde bez obav mohou říkat své názory a sdělovat postoje, začínají dnes být zase problém. Smyslem oslav nesmí být oživovat vize komunismu s lidskou tváří, když ten nikdy žádnou lidskou tvář neměl.