Česká země domov můj

Je zarážející a smutná skutečnost, že v roce stého výročí vzniku Československa plná pětina lidí netuší, v jakém roce se tak stalo. O Mnichovu a dalších tragických událostech ani nemluvě. Spolu s generací pamětníků, posledních partyzánů, pilotů RAF a dalších skutečných bojovníků za svobodu se vytrácí také historická paměť. Ne nadarmo náš školský systém produkuje polointeligenty a nevzdělance, kteří potom vychovávají další generaci. Co mohou naučit děti a mládež, když sami nic neznají a nic neumějí? Do určité míry je tato historická paměť destruována záměrně, abychom nepociťovali žádnou národní hrdost a odpovědnost vůči fantastickému a jedinečnému dílu našich předků, kteří nám odkázali nejen ideu národní, ale i plno hmotných památek - překrásných staveb a pamětihodností všeho druhu.

Adeptem na evropshého ožralu číslo 1 je sám velký euroführer Jean-Claude Juncker, který se na středeční slavnosti šéfů NATO v Bruselu nejprve lehce a komicky potácel. Posléze nebyl schopen ani sejít ze schodů, pomáhat mu museli mnozí evropští a světoví potentáti.Následně musel být usazen do kolečkového křesla. Výjev jako vystřižený z Haškova dobrého vojáka Švejka. Vypadá to, že se Juncker inspiroval někdejšími vládci Kremlu, kteří také v míře větší než malé holdovali alkoholu. Juncker snese srovnání se samotným Brežněvem a jeho kamarilou, a to už je co říci. Když se u nás neustále vykřikují hesla o tom, kdo nás vede na východ, tak by bylo spravedlivé jmenovat v první řadě soudruha Junckera, který se opil jako ruský mužik a reprezentoval skutečně ukázkovým způsobem.

Pozitivně kvituji otištění plného znění manifestu Institutu Václava Klause v časopise ECHO č. 25 dne 21. června 2018. Jde o krok správným směrem. Očekával bych ovšem, že tento zásadní text bude uveřejněn na titulních stranách našich největších deníků, ale to bych chtěl asi příliš. Plně se ztotožňuji s pojmenováním největších nebezpečí a hrozeb dnešní společnosti, kdy nám hrozí zánik pod nánosem hyperkorektnosti, sociálního inženýrství a neomarxismu bruselských elit. Jsme svědky na jedné straně ideové vyprázdněnosti, na druhé straně je zaváděn newspeak a silná autocenzura. Krok za krokem ztrácíme svobodu a kráčíme na cestě do otroctví. Manipulace a nálepkování kvetou ostošest. Demokracie je v ohrožení, o tom není pochyb. Nejvíce ji však ohrožují samozvaní strážci a moralisté. Neohrožují jí ruští trollové, populisté a potencionální autoritativní vládci, ale lidé v žoldu neziskovek a politických elit, kteří v rámci pokroku skutečný pokrok negují a pošilhávají po středověkých inkvizičních soudech. Nejsou to přívrženci politické pravice, ale neomarxistické levice, i když se navenek snaží předstírat opak.

V České republice početná a vlivná homosexuální lobby se po zavedení instituce registrovaného partnerství snaží o prosazení uzákonění sňatků homosexuálů a leseb. V současnosti takový návrh ve sněmovně předkládá skupina 46 poslanců ANO, Pirátů, KSČM, STAN, ČSSD aTOP 09. Svůj návrh odůvodňují tím, že "chtěji stejnopohlavním párům a jejich dětem (sic!) stejnou důstojnost a stejnou ochranu rodinného života". Evidentně se jedná o pokračující destrukci tradičních hodnot v ose NÁROD-VLAST-RODINA. První dvě slova jsou už skoro zakázaná a jejich používání je archaické (hodí se maximálně pro odbojáře z druhé světové války) a krajně podezřelé. Teď je evidentně na řadě rodina, tedy posvátný svazek muže a ženy, jenž bývá naplněn početím potomka, jehož výchova se odehrává v rodině. Neumím si představit stejnopohlavní pár, který bez zásahu Boží moci počne potomka. Pokud se tak stane, přepiště dějiny a učebnice biologie.

Když se blahé paměti Václav Havel  proháněl po Pražském hradu na koloběžce a pražská kavárna pořádala jeden trenýrkový happening za druhým, tak to nikomu nevadilo a mediální fronta chválila sluníčkářské aktivisty a zaměstnance politických neziskovek za nápaditost a vtipnost. Pokusí-li se o něco podobného v opačném gardu prezident Miloš Zeman a jeho hradní mluvčí Jiří Ovčáček, okamžitě vzplane oheň na střeše. Přitom se senzacechtiví novináři jen chytli do vlastní pasti, když jejich omezená fantazie okamžitě spustila lavinu dezinformací až v Kremlu zbledli vztekem a závistí. Nikdo z našich pisálků neocenil dokonalý vtip a lehkost, s jakou jim bylo nabídnuto se dovzdělat v oblasti užívání státní symboliky české a československé republiky. Akce tedy měla též edukační charakter. Holt máme novináře, jaké máme a nic víc od nich očekávat nemůžeme. Zapšklost, hnojomety, urážky a úšklebky. Není tedy divu, že profese novinářů dlouhodobě v žebříčku klesá a může v popularitě soutěžit toliko s politiky...

Země Koruny české byly považovány za krajinu oplývající mlékem a strdím. Takovou ji poznal praotec Čech, když tady se svou suitou zakotvil a položil základ našeho státu. Jenže, kde ty časy jsou. Dnes jsme na čele evropských konzumentů drogy jménem marihuana. Naši mladí zkrátka jedou, válí a hulí jako tovární komíny. Tato skutečnost vysvětluje silnou politickou podporu TOP 09 a pirátů. Nicméně z takového prvenství nejsem vůbec nadšený a uvítal bych, kdyby naše represivní složky zaujaly vůči drogám méně tolerantní postoj. Česká drogová scéně za poslední léta nepochybně posiluje a expanduje. Je na čase přestat být tolerantní vůči tzv. měkkým drogám, neboť nic takového neexitovalo a neexistuje.

Servilní mediální presstituti nám v posledních dnech opakovaně servírují Tomáše Halíka a jeho 70. narozeniny. U normální osobnosti by to skončilo blahopřáním a notickou  o pár řádcích. U Halíka ale vycházejí oslavné pajány a celostránkové články z nichž máte počest, že jde o největšího světového myslitele, ač nic zásadního nikdy nevymyslel. A že to nikoho nezajímá a že je celý Halík národu ukradený, protože pro něj nikdy nic pozitivního neudělal? Ba právě naopak. To jsou pro ně nepodstatné detaily. Hlavně se musí zdůraznit kolik dostal zahraničních cen, ocenění a metálů a jak si ho v USA váží. Ostatně by si ho tam mohli i vzít, když ho už ani čert nechce. (pozn redakce: Holt nastává doba, kdy jsou ceněni spolupracovníci StB. Panu Halíkovi se tato spolupráce zřejmě vyplatilla. Zopakujme si jeho curriculum vitae a pochopíme vše:

Karel Janeček, kterým sám sebe označuje za matematika, filantropa, vizionáře a vztahového gymnastu, momentálně propaguje vizi "lepší" demokracie, kterou nazval Demokracie 21 (D21). A co mistr Janeček hlásá? Podstata jeho návrhu je shrnuta v těchto myšlenkách: "Demokratický volební systém, který fungoval před sto lety celkem dobře, kdy jeden člověk měl jeden hlas, dnes neobstojí. Nejen v Česku, ale i ve světě. Tohle je odvrácená strana technologií. Mnohem jednodušeji lze manipulovat s lidmi, kteří jsou zahlceni informacemi. Proto roste ve světě populismus a extremismus. Standardní volební systémy fakticky dávají extremističtějším stranám větší sílu, než by bylo fér.Představme si dvě politické strany. Každá z nich má podporu 12 procent voličů. Otázka je, jestli je spravedlivé, aby obě měly stejné zastoupení v parlamentu. Obecně říkám, že nikoli."