Opakující se kontroverze, spory a skandály kolem existence a fungování tábora v Letech u Písku za druhé světové války mají jednu společnou příčinu. Tou je snaha jistých českých politických a mediálních kruhů prezentovat tento tábor jako „český" koncentrák, neboli obdobu německých koncentračních a vyhlazovacích táborů. Dezinterpretaci historie o „českém“ koncentráku, je založena na tom, že dozorci v táboře byli Češi. A již nedodává nikdo, že  šlo sice o Čechy, ale o Čechy  podléhající protektorátní německé správě. Proto je tžeba  odmítnout slovo "český" koncetrák, stejně jako Poláci odmítají označení Osvětimi, Majdank a treblinky jako "polské" koncentráky jen proto, že ležely na polském území. Nebyly to polské, židovské, ukrajinské či lotyšské koncentráky jen proto, že mezi katy, vrahy a sadistickými dozorci byli i příslušníci těchto národů. Byly to vyhlazovací tábory německé..  Hlasatelé "české" kolektivní viny za holocaust se tváří, jako kdyby nebylo německé okupace, jako kdyby nebyl Heydrich, Lidice, Terezín, Pražské povstání a Osvobození, jako kdyby genocida „podřadných“ etnik nebyla oficiální politikou hitlerovského Německa, které v naší okupované zemi teroristicky vládlo.

Snahy o konstruování „českých“ a „polských“ koncentračních táborů jsou nepřijatelným a zavrženíhodným pokusem o symetrizaci viny za válku a holocaust, o její rozmazání rozšířením i na oběti nacistické okupace. Falešná představa, že za holocaust odpovídáme tak nějak všichni, že nejen Němci, ale všechny národy se provinily, má za cíl zdiskreditovat jejich národní historii, zničit hrdost současných generací na vlastní minulost, tradice a kulturu, erodovat lásku k vlasti a vlastnímu národu.Tak velí politická korektnost. Nezbytná je převýchova a překonání nacionalismu masovou migrací. Tak jako v Německu.

Polsko přijalo v těchto dnech zákon, který připisování odpovědnosti za genocidu Židů Polákům trestá vězením. U nás symetrizace viny nevadí ani ministru spravedlnosti (!!!!), podle něhož nemáme „poměřovat…, která tragédie byla tragičtější“.

Snahám o rozmazávání a symetrizaci viny za vyvražďování celých etnik nacistickým Německem je třeba se rozhodně postavit.

Většina lidí ale stále má zdravý rozum a historickou paměť. A ve volbách to umí dát najevo. Ministrům a médiím navzdory.

Institut Václava Klause

Jiří Weigl: „Český“ koncentrák

 

JIŘÍ WEIGL

 

 

 

 

Opakující se kontroverze, spory a skandály kolem existence a fungování tábora v Letech u Písku za druhé světové války mají jednu společnou příčinu. Tou je snaha jistých politických a mediálních kruhů prezentovat tento tábor jako „český“ koncentrák, obdobu německých koncentračních a vyhlazovacích táborů, s tím, že zatímco Němci se příkladně k odpovědnosti za holocaust přiznali a důslednou převýchovou se snaží sami sebe změnit, Češi si svou vinu za genocidu vlastních spoluobčanů přiznat nechtějí a někteří opakovaně takovouto interpretaci éry okupace odmítají a zpochybňují. Ty je pak třeba ukřičet, skandalizovat, případně potrestat.

Dezinterpretaci historie o „českém“ koncentráku, která je založena na tom, že dozorci v táboře byli Češi a že podléhali protektorátní správě, je třeba zásadně odmítnout. Hlasatelé české kolektivní viny za holocaust se tváří, jako kdyby nebylo německé okupace, jako kdyby nebyl Heydrich, Lidice, Terezín, Pražské povstání a Osvobození, jako kdyby genocida „podřadných“ etnik nebyla oficiální politikou hitlerovského Německa, které v naší okupované zemi teroristicky vládlo. Stejně tak nebyly Osvětim, Majdanek a Treblinka „polské“ koncentrační tábory, jak dnes často mnozí ve světě říkají proto, že ležely na polském území. Nebyly polské, židovské, ukrajinské či lotyšské ani proto, že mezi katy, vrahy a sadistickými dozorci byli i příslušníci těchto národů. Byly to vyhlazovací tábory německé.

Snahy o konstruování „českých“ a „polských“ koncentračních táborů jsou nepřijatelným a zavrženíhodným pokusem o symetrizaci viny za válku a holocaust, o její rozmazání rozšířením i na oběti nacistické okupace a slouží zneužíváním této vykonstruované a vnucené kolektivní viny celých národů k pochybným a zavrženíhodným cílům v současnosti. Falešná představa, že za holocaust odpovídáme tak nějak všichni, že nejen Němci, ale všechny národy se provinily, má za cíl zdiskreditovat jejich národní historii, zničit hrdost současných generací na vlastní minulost, tradice a kulturu, erodovat lásku k vlasti a vlastnímu národu. A tam, kde to nejde s holocaustem, sugeruje se všem věčná vina za kolonialismus, otrokářství a rasismus. Tyto viny jsou neodčinitelné, trvalé a nelze o nich diskutovat. Tak velí politická korektnost. Nezbytná je převýchova a překonání nacionalismu masovou migrací. Tak jako v Německu.

Snahám o rozmazávání a symetrizaci viny za vyvražďování celých etnik nacistickým Německem je třeba se rozhodně postavit. Polsko přijalo v těchto dnech zákon, který připisování odpovědnosti za genocidu Židů Polákům trestá vězením. U nás symetrizace viny nevadí ani ministru spravedlnosti (!!!!), podle něhož nemáme „poměřovat…, která tragédie byla tragičtější“.

Většina lidí ale stále má zdravý rozum a historickou paměť. A ve volbách to umí dát najevo. Ministrům a médiím navzdory.

Jiří Weigl, publikováno v deníku Právo dne 8. února 2018.

 

---

39

PUBLIKACE

 

Marie Terezie - 300 let od narození

---

38

PUBLIKACE

 

Česko-německá deklarace - dvacet let poté

---

37

PUBLIKACE

 

Kamil a Stanislava Janáčkovi: Ekonomický úpadek Evropy

VŠECHNY PUBLIKACE

Letošní parlamentní volby přinesly na politické scéně zemětřesení. Přestože proběhly v období mimořádné prosperity, které se naše země těší již několik let, jejich výsledky jsou znamením protestu proti převládajícím poměrům. Není to protest sociální, přestože se i v dobách silné hospodářské konjunktury a rekordně nízké nezaměstnanosti nežije zdaleka všem občanům ve všech regionech snadno. Důkazem toho je totální debakl tradiční levice v čele s ČSSD, která populisticky po celé volební období a před volbami nejvíce rozhazovala veřejné peníze a svou kampaň postavila na slibování rychlého růstu mezd. Lidé na to neslyšeli a ČSSD, KSČM i stranu Zelených poslali na dno s historicky nejhoršími výsledky posledních dvou desetiletí. Občané vyjádřili zásadní nespokojenost se společenským a politickým vývojem, s tím, kam se naše země a Evropská unie dnes ubírá. Strany, které stavěly na odiv svou oddanost a poslušnost Bruselu, prosazovaly přijetí eura a nezbytnost našeho připojení k tzv. tvrdému jádru EU se svorně seřadily na parlamentním dně poblíž existenční hranice pěti procent (ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN). Především porážka ČSSD je zcela drtivá a fatální. Její původní elektorát ji zcela opustil.