Dnes se v plné nahotě vyjevila hořká pravda o debaklu ambiciózní blízkovýchodní politiky amerických neokonů, kteří ovládali americkou zahraniční politiku za prezidentů Bushe i Obamy – podařilo se jim vojensky zničit sekularistické arabské nacionalistické režimy v klíčových zemích Iráku a Sýrii. Nebyli je však schopni nahradit žádnou stabilní prozápadní alternativou. Naopak tím vytvořili mocenské vakuum, jež zaplnila jiná protizápadní mocnost s dalekosáhlými mesianistickými ambicemi – šíitský Írán, kde již 40 let vládne svérázný teokratický režim.

Přes poměrně bizarní vládnoucí politickou doktrínu je dnešní Írán osmdesátimiliónová velká země, která pro Izrael a západní zájmy na Blízkém východě představuje daleko větší hrozbu. Přímo ohroženy se cítí ropné monarchie Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií, které strach z Íránu sbližuje s Izraelem. Pro ten je souvislý šíitský pás na sever od jeho hranic od Libanonu až po Írán na východě nejvážnější hrozbou od války v roce 1967, s tím, že íránské raketové síly a jaderné ambice v bezprostředním sousedství znamenají zcela pro Izrael zásadní potenciální existenční hrozbu.

Situace je velmi vážná. Ve hře je bezpečnost Izraele a arabských ropných monarchií, ve hře je přežití íránského režimu, ve hře jsou nově posílené pozice a zájmy Ruska na Blízkém východě, ve hře je snaha o znovuobnovení amerického vlivu v regionu. Jaderná smlouva je pouze vrcholek ledovce vážných střetů a rozporů mezi regionálními mocnostmi i globálními velmocemi, které se řeší v pohyblivých píscích kdysi velmi neodpovědně destabilizovaného regionu Blízkého východu. Ohrožen je celý svět. Měli bychom to vědět.

Jiří Weigl, Institut Václava Klause