Zdeňka je rozená figuralistka, jejíž současnou inspirací je pohyb ať už v rovině pohybu sportovního, kde ji zajímá převážně plavání, ale i pohyb v rovině tance, který ztvárňuje velmi osobitým způsobem. Její barevně expresivní Plavkyně či Tanečnice dostávají v jejích obrazech symbolický význam, často až na hranici abstrakce. Zdeňka Marschalová je členkou Asociace jihočeských výtvarníků a členka skupiny Frauenform v Německu. Realizovala nespočet autorských a skupinových výstav u nás i v zahraničí. Její výstavy se vždy setkávají s velkým ohlasem návštěvníků, neboť její vlastní svět, ve kterém osobitě rozvíjí odkaz Nové figurace a citlivě navazuje na významné umělecké proudy minulosti, souzní s vnímáním odborné i laické veřejnosti.
Miloslav Marschal je rovněž absolventem AVU, ale jeho umělecké vyjádření je zcela odlišné. Jeho dílo vychází z pozorování přírody, z přemítání nad jejím charakterem, vnitřní strukturou, vrstvením a rytmem. Nejde však o záznamy konkrétních motivů, ale o transformaci do jednoduchých a výrazných znaků na pomezí abstrakce. Je pro něj důležitá i stavba prostoru. Ten konstruuje barvou a gesty, která vycházejí ze vzájemného působení energií. Kresby i obrazy působí dynamicky a přitom meditativně. Naléhavost obrazů umocňuje užití struktur, past a vlepování barevných papírů. Tvorba Miloslava Marschala působí monumentálně, bez ohledu na formát nebo techniku a vyzařuje z ní soustředění a energie. Je rovněž členem Asociace jihočeských výtvarníků a rozsáhlá je i jeho činnost restaurátorská. Má za sebou účast na mnoha autorských a skupinových výstavách a sympoziích.
Kryštof Marschal je nejmladší umělec, pokračovatel rodinné tradice. Jeho doménou je především barevná kresba, jeho největší inspirací jsou hvězdy stříbrného plátna nebo ikony pop music. Jak sám říká, rád maluje mladé a krásné lidi. I když mu rodiče umělci byli velkou inspirací, svůj svérázný styl si našel sám, navzdory oficielním pravidlům. Kryštof vnímá perspektivu vlastním smyslem, neomezuje se ani formátem papíru. Tváře strukturuje velmi zvláštními abstraktními tvary, které laický divák nemůže od tváří modelů nijak odvodit, ale vidí je tam pouze autor sám. Kryštof pracuje převážně s tužkami a pastelkami a je mu dáno začít kresbu třeba vlevo nahoře vlasy a pokračovat postupně až dolů, což většina z nás výtvarníků vůbec nemůže pochopit. Jeho talent je takříkajíc od Boha.Realizoval několik výstav u nás i v zahraničí, několik jich měl i v mé Galerii ART+UM. V roce 2014 o něm a o jeho originálních kresbách natočili studenti FAMU absolventský film s názvem KRYŠTOF.
Pozn. redakce: Našemu listu Kryštof Marschal sdělil, že každý člověk má v sobě zlo i dobro, štěstí i smutek a on se snaží toto najít a vyjádřit tím, že polovinu tváře maluje tak jak ten člověk chce na nás působit a druhou jak ho vnímá a cítí on. A mnohdy odhalí pravou podobu. Nechtěla bych být panem Kryštofem Marschalem portrétovaná.
Ještě zdůraznil, že lépe se vyjádří takový portrét člověka ze strany, ne plošně proti nám. Příklad dával s Angelinou Jolie. Na obrázku vedle chlapce je Jolie malovaná ze strany a opravdu se mu podařilo na pravé straně namalovat krásnou usměvavou tvář a se svůdným leskem v oku, jak ji známe z filmového plátna, zatímco když se podíváme na druhou půli obličeje ve stínu a na jiný zlý lesk v oku, vidíme krajně nepříjemnoua zlou ženu. Její portrétz in face na horním obrázku je pouhé zlo. Zlá ledová královna. A tak ji prý Kryštof Marschal cítí.
Chlapec na obrázku vedle Jolie je vpravo v masce šťastného dítěte jak se asi tváří před rodiči, ale levá půlka tváře je plná smutku a neštěstí. Totéž platí o portrétu Marilyn Monroe níže a dalších portrétovaných. Vpravo krásná žena, ale vlevo zlá tygřice. Na snímku to nevyzní, ale ty oči prostě mluví když na ně hledíte na výstavě.
Jen u Chaplina se prý nemohl Kryštof Marschal dostat k jeho pravé podobě. Usoudil, že asi je tak dobrý herec, že oboje hraje a nedá si do sebe nahlédnout. A že se snažil o tom hovoří portrét níže.
Nakonec Chaplina celého jemně zamlžil bílou barvou a to včtně očí (dolní portrét). Proto je asi Chaplin i pro nás všechny stále záhadou.
A pokud jde o jakousi síť v obličejéch, tak pan Marschal říká, že cítí jak pulsuje portrétovaným krev v žilách. A je to působivé skoro až strašidelně. Paní Heřmanská má pravdu, že je to umělec s darem od Boha. Nejvíc ze všeho na člověka působí, jak dokáže očima vyjádřit výraz a povahu, jak do téže tváře umístí každé oko jinak a přitom nesmírně působivé. To snad umí jen Picasso. Jeho autoportrét upoutá očima, že nevidte nic jiněho v sále plném obrazů a nejen ten i zlo v očích kočky rdousící ptáka nedokáže nikdo tak namalovat.
Při pohledu na obrazy pana Kryštofa Marschala se mi bezděky vybaviloa vzpomínka jak mistr Zrzavý říkával, že začíná malbu portrétu vždy očima. Ostatní že se domaluje. Pro mne už bude při vyslovení jména Kryštof Marschal vždy naskakovat myšlenka: "Jó ten malíř očí". Nemusí hledat pracně styl, aby zapůsobil na návštěvníka. Oči jím portrétovaných přitahnou i největšího ignoranta a utkví mu v mysli. Vyjádřit smutek, zlo i něho a krásu výrazem tváře o to se snažil Da Vinci a protože se mu to podařilo, stal se tím nesmrtelným. Vzpomeňme co se nachodil po věznicích za násobnými vrahy když chtěl vyjádřit Jidáše a nakonec mu vdechl zlo, které vycítil v krásné Dámě s hranostajem. A pan Marschal nikam ani chodit nemusí a vycítí vše jakýmsi šestým smyslem po prostudování informací o člověku a pohledu na něj. Doufejme, že nezačne hledat nějaký módní styl a ponechá si ten který již nalezl. Maluje prostě srdcem jak to cítí a to vydá za nekonečně umělých stylů. Ivana Haslingerová
© Kulturní komise ČR, z.s.
