Česká země domov můj

Dobrá zpráva přichází tentokrát ze Senátu, když jeho členové odvážně schválili doplnění Listiny základních práv a svobod o právo bránit se zbraní sebe i život jiného člověka. Tato iniciativa jde opačným směrem než z povahy věci zločinecká Evropská unie, která se snaží pozvolna nás odzbrojit a nechat na pospas bezzubému státu s policií, která nebude mít odvahu a prostředky občany adekvátně chránit. Doufejme, že tuto legislativní iniciativu potvrdí též Poslanecká sněmovna a neudusí ji v zárodku. Každý, kdo má doma zbraň moc dobře ví, že je to nejen právo, ale též povinnost a odpovědnost. Velké nároky jsou kladeny na každého držitele, a to zejména v okamžiku, kdy se rozhodne ji použít. Zločinec si zbraň vždy nějak podloudně pořídí, a to bez ohledu na panují a vládnoucí režim. Poctivý občan takové možnosti nemá. Musí mít tedy legální možnost zbraň získat a vlastnit. Stát může upravit podmínky, za kterých se tak stane.

Myšlenkový trust TOP 09 exceluje ve vymýšlení stupidit a pitomostí, které jsou na hony vzdáleny starostem obyčejných lidí. Je vidět, že jde o "elitní" stranu pro náročného voliče, kterého by pohledal v temné noci s baterkou. Vysokou laťku nastavil starosta Prahy 6 Ondřej Kolář proslavený odstraněním sochy maršála Koněva. Další komunální politik - starosty Prahy 3 Jiří Ptáček teď přišel s peticí na přejmenování Koněvovy ulice. Nový název by měl nést jméno rakouské panovnice a arcivévodkyně Marie Terezie. Chápu, že se TOP 09 plně nezžila s republikánským zřízením a teskní po zpuchřelém rakousko-uherském mocnářství, kdy kdejaký zdegenerovaný šlechtický potentát zaujímal výlučné postavení a požíval nezasloužené pocty. Ale proč to proboha vnucují i tisícům dotčených občanů, kteří by si kvůli jejich výmyslům museli měnit občanky.

Amerika konečně dospěla k tomu, co u nás víme již drahná léta. A sice, že levičácká agresivní bojůvka jménem Antifa po zásluze patří na seznam nebezpečných teroristických organizací. A jako s teroristy je s nimi nutné také i zacházet! Zvláštní je, že v České republice byla Antifa z určitých kruhů po léta pěstována a chráněná (kladný přístup k nim i guru pravdolásky Václav Havel). Není náhodné, že z těchto kruhů také vzešel současný vrchní pirát - typicky anarchistický dredatý Ivan Bartoš. Často jsme slýchali, že je to nevinná organizace levicových adolescentů s alternativním životním stylem bez životní zkušenosti. Byly tolerovány jejich fyzické útoky na policisty a názorové odpůrce. Mainstreamová média přebírala jejich lži a účelové očerňování konzervativně a národně smýšlejících politiků a osobností, aniž by tyto duševní zvratky ověřovala a zdrojovala věrohodnými prameny.

Železný Brod láká od 30. května své návštěvníky také na nově otevřené Muzeum socialistických vozů, které se nachází v bývalé Koloře vedle Lidlu. Muzeum provozuje zapsaný spolek MotoGate, který čítá celkem 10 členů v čele s předsedou Pavlem Kadašem (aktivních je z toho asi polovina). Pro návštevníky je v prostorách muzea připraveno celkem přes sedmdesát vozidel a na čtyři desítky motycyklů ve čtyřech plně zaplněných halách. Silně jsou zastoupena vozidla požárníků, Veřejné bezpečnosti a záchranné služby. Nepostrádá ani vhodnou dobovou výstavu a řadu artefaktů spojených s dobou socialismu. Návštěvníci si mohou zakoupit také drobné upomínkové předměty (pohlednice, pexesa a modely vozidel).

Pražská kavárna si po léta navykla vyhrávat politické a kulturní boje i za pomoci švindlování a fixlování, respektive neuznat žádné vítězství krom těch vlastních, a to bez ohledu na realitu. Jenže takový způsob  nejde uplatňovat do nekonečna. Nevyjde-li vůle lidu dle jejich očekávání, svoláme demonstraci s pár kašpárky z kulturní fronty a prosadíme své milce. To je scénář, který s úspěchem několikrát zopakovali. Jenže to nejde rovněž aplikovat do nekonečna. V tajné volbě do Rady České televize byli tento týden po velkých a dlouhých bojích zvoleni ekonomka Hana Lipovská a novinář Luboš Xaver Veselý. Začal šílený křik ze strany našich pravdoláskařů. A aby těch pohrom nebylo málo, tak vzápětí poslankyně SPD Karla Maříková nebyla poslaneckou sněmovnou vydána k trestnímu stíhání za své kritická slova na adresu muslimských migrantů. 2:0 pro svobodu, 2:0 pro návrat k parlamentní demokracii.

Česká republika si připomínala 78. výročí od okamžiku provedení vojenské operace Anhtropoid. Neopakujme prosím po nacistech slovo o spáchání atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Páchá se totiž jen trestná či obdobná činnost. Tuto skutečnost vzpomenuli představitelé samosprávy Prahy 8. Nikoliv však zastupci vedení magistrátu (o vládě ani nemluvě), asi měli právě práci s financováním pochodu Prague Pride, který se letos nekoná, či se zřizováním nesmyslných zahrádek uprostřed vozovky. Nebo pirátský primátor Zdeněk Hřib žije stále v domnění, že hlavní město osvobodili Vlasovci... Jeho stranický kolega a šéf Ivan Bartoš zase na Twitteru pobavil hlubokými historickými znalostmi, když se domníval, že udatní rekové Gabčík a Kubiš zahynuli v den atentátu. Asi nikdy neslyšel příběh o jejich statečné, leč marné bitvě s mnohonásobnou přesilou a nikdy neslyšel slavnou větu: "Češi se nikdy nevzdávají!"

Nejen TV Nova hledá svou superstar. Obdobnou soutěž vyhlásili také naši havlojedi ve svém bulvárním obskurním měsíčníku  Revue FORUM (nebo snad Fór a rum), který je obdobou nacistického štvavého plátku Der Stürmer. Jeho věčně zoufalý šéfredaktor Pavel Šafr hledá prozápadního prezidenta. Nebohý pudlík Šafr správně tuší, že je to mise pro sebevražedný oddíl. Hned v úvodu se řečnicky ptá, zda mají vůbec nějakou šanci a k čemu je vlastně prezident. Pak dá s enormní námahou dohromady trojici zoufalců ve složení Miroslava Němcová, Pavel Fischer a Petr Pavel. Přestože uznává, že český prezident nemůže být králem salónů a kaváren, ale musí být králem paneláků a hospod. Pro natvrdlé čtenáře této mediální žumpy o stránku dále následuje několikastránkový rozhovor s generálem Petrem Pavlem, který je tím pravým prorokem našich havlojedů. Nic nemůže více obnažit jejich schizofrenii a farizejství.

Záležitostí pro absolutní masochisty, příjemce evropských dotací, studenty politologie a evropských studií, zaměstnance Evropských hodnot a dalších podobných pochybných institucí jsou nominace na nové eurokomisaře událostí number one málem světodějného formátu. Pro nás ostatní pouze událostí maximálně okresního formátu, na jejíž průběh stejně nemáme žádný vliv. Dámy z gender studies jistě zamáčknou slzy dojetí a utrousí několik pochvalných slov na téma, že nám zde významně přibylo procentuální zastoupení žen (o čtyři kousky více než posledně). Ekologisty a klimatické štváče potěší, že se nám nadějně rozrůstá ekologická agenda. A v podobném duchu bych mohl pokračovat do nekonečna ad absurdum…